Dvere v podlahe

Další příklad toho, že doslovná adaptace nerovná se dobrá adaptace. Dveře v podlaze jsou natočeny podle první části Irvingova románu Rok vdovou a takřka slovo od slova knihu "kopírují". Jenže i přes zručnou režii, působivou kameru i výtečné herecké výkony se atmosféra knihy z větší části vytratila stejně jako intenzivní sexuální náboj, který je na stránkách románu stále přítomen. Dveře v podlaze jsou tak jen pěknou ilustrací knihy, ovšem čtenáři nic nového nenabídnou, ve výhodě jsou tak ti, kdo Irvingovu knihu v ruce nikdy neměli, ty alespoň zaujme komorní příběh rozpadající se rodiny a vývoj vztahu mezi šestnáctiletým mladíkem a o 20 let starší ženou. (12.02.2005)

Až po padesátce se Kim Basinger dočkala své životní role, zde se konečně mohla doopravdy ukázat. Všichni posměváčci, kteří tvrdí, že Kim neumím hrát, ať se podívají na tenhle malý velký film. Mě teda doslova vytřela zrak, o jejím herectví a prvotřídním soustředění už nemám pochyb. Bohužel, i to, být krásná je někdy nežádoucí, a to u Kim a jejích filmů hraje velkou roli, její talent byl vždy až na druhém místě. Ale jak se zdá, Tod Williams tohle naštěstí věděl a Kim roli díkybohu vzala. Její výkon, stejně tak jako Jeffa Bridgese byl bravurní. Líbila se mi i kamera (celý film je jakoby v mlžném oparu, ale i přesto je barevně pestrý). Hudba perfektně vystihuje příběhy a dramata odehrávající se na plátně, ta už lepší být nemohla. Scénář je vynikající a věrně se drží Irvingovi předlohy. Film ovšem zdaleka nevystihuje celou knižní předlohu - a to je dobře (ono by to ani dost dobře nešlo, protože děj se odehrává v širokém časovém rozmezí). Samotnému Irvingovi se tento nápad velmi zalíbil a sám byl přítomen natáčení. Film zachycuje pouze první část knižní předlohy a diváka nabádá k tomu, aby si přečetl jak to bylo dál... Jinak naprosto souhlasím s komentářem trona, po přečtení knihy se mi její filmová adaptace zalíbila ještě víc a je jednou z nejlepších jakou jsem viděl. Ještě se musím vrátit k postavě Marion. Až po přečtení knížky mi došlo, jak bravurně tuto postavu vystihla Kim Basinger a troufám si říct, že by ji nikdo nezáhrál tak jako právě ona. A jestli kdy měla dostat nějakou cenu, tak to bylo právě za Marion. Kde se stala chyba nechápu...Kéž by se přání trona splnilo, to čekání by určitě stálo za to. (02.09.2007)

Od mrzutosti k melancholii. Od melancholie ke smutku. Dveře v podlaze nejsou film do mizerné nálady, protože vás z ní nevytáhnou, ale naopak vás v traumatech či mindrácích ještě pořádně vymáchají. Sexuální náboj, vydařený soundtrack nebo úžasné výkony osudové trojice nedají v atmosféře na věčném bodu mrazu ani na chvíli vydechnout. (02.03.2008)

Jeff Bridges v Ježíšově hábitu, pravidelně rozmístěné háčky po stěnách, dva nalepené papírky na sklo kryjící fotografii, žádný hudební podkres během závěrečných titulků, dvířka v podlaze u squashového kurtu... The door in the floor. Jak hezky to zní. Detaily. Na jejich důležitost stále upozorňuje (anti)hrdina Ted Cole a je vidět, že si z jeho příkladu vzal poučení i scénárista či že spíš John Irving upravil i tentokrát hlavního hrdinu obrazu svému. Knihu jsem nečetla, film nacpaný metaforami mě však sebral daleko víc než Svět podle Garpa, ať už ve své vizuální či písmenkové podobě. Pokud je pravda, že film staví jen na první části knihy, a pokud je nějaká šance na to, že zbytek knihy má alespoň poloviční úroveň první části, moc bych si přála pokračování. I kdyby však nikdy žádné přijít nemělo - jakože nejspíš nepřijde - bude pro mě The Door in the Floor jeden z těch filmů, jejichž odkaz mi bude v hlavě doznívat ještě nějakou dobu. Velmi podmanivých 111 minut. (12.03.2010)

„Bol to zvuk, ako keď sa niekto snaží nevydávať zvuk.“ Zdá sa, že ak má zmysel v Hollywoode nejaké romány adaptovať, tak Irvingove. Režisérov to baví, hercov tiež (tentokrát okrem Jeffa Bridgesa hlavne úžasnú Kim Basingerovú, ktorá JE Marion a kebyže Marion hrá iná herečka, tento film nenávidím) a atmosféra je zvláštna, snová, krutá, magická... akoby až mystická. A žánrovo je to vždy ťažko zaraditeľné (čo beriem ako plus). A nádherne provokatívne otvorený koniec. Knihu som zatiaľ nečítal, film ma dostal (nielen vďaka fotkám). DODATOK 18. 4. 2010: Tak Irvingov román mi roztrhol srdce. DVERE V PODLAHE sú kuriózna adaptácia: jedná sa síce o presný (ale nie OTROCKÝ!) prepis, ale len jeho prvej polovičky! Druhá sa odohráva o 30 rokov neskôr, kedy je Marion stále nezvestná, z Eddieho i Rút sa stali spisovatelia (ale odvtedy sa nevideli) a Ted stále žije. Toto bolo riadne drzé, ale fantastické rozhodnutie: zadaptovať len prvú polovicu románu... človeče to je sila. Ale funguje to a ten film je bomba a kým "pred prečítaním" to bolo "len" za 80%, po prečítaní zvyšujem hodnotenie na 1OO% a potvrdzujem, že bez Basingerovej by to nikdy nemalo zmysel robiť; narodila sa pre túto rolu ženy zničenej natoľko, že ani raz za tridsať rokov nedvihla telefón (hoci chcel miliónkrát). Pevne verím (som naivný, viem), že v roku 2020 bude Todovi Williamsovi dovolené nakrútiť „dvojku“ (samozrejme s rovnakými hercami). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://www.recenzie.org/drama/340-dvere-v-podlahe-100- (22.09.2005)