Ja, robot

Po prvním zhlédnutí velké rozpaky. Bylo by to asi na delší debatu. V zásadě mi to přijde jako dílo, které má být o budoucnosti a přitom se dívá na svět konzervativníma technofobníma očima 50. let minulého století. Navíc se tu všechno doslovně vysvětluje dvakrát i třikrát, ale celkové vyznění je nejasné. A to ani ne nejednoznačné (jako třeba u Blade Runnera); jen se zaměřením na hlavní postavu potlačují další možné významy toho, jaké místo mají roboti ve společnosti. Po řemeslné stránce vynikající, ale příběh stojí za úvahu jen v tom ohledu, nakolik je zpátečnický. Uvidím ještě po druhém zhlédnutí... (11.08.2004)

Stálo to hodně úsilí zapomenout, že kdy existoval nějaký Isaac Asimov a přestat s úvahami, proč sakra, když už to s předlohou nemá vůbec nic společného, se to musí jmenovat zrovna takhle. Výsledek té snahy byl ve spojení s překvapivě povedeným akčním snímkem docela uspokojivý, na to že narozdíl od Asimova se ve scénáři nějaká ta díra najde a místo filozofických příběhů o třech zákonech a úloze a možnostech strojů je tu jen další umělá inteligence se syndromem Shodan a týpek "já vám to od začátku říkal" stojící proti ní, pochopitelně s fešnou intelektuálkou po boku. Proyasově filmu o robotech nelze upřít nabušený vizuál ani atmosféru, na které má svůj podíl i práce skladatele Marca Beltramiho. Nejde nepřiznat ani to, že některé scény pohltí i dost skeptického diváka (to jsem jako že já). Stejně tak ale nejde nepromluvit o překombinovanosti zběsilého otáčení celými záběry, obzvlášť patrného v závěru filmu a největší pecce do vazu, kterou je neskutečně trapný product placement (tím nemyslím Audi!!!) napasovaný do filmu stylem "hlavní hrdina je čistě náhodou zažraný do přelomu 20. a 21. století". To je nedůstojné i pořádného tak trochu temného akčního nářezu s jakousi myšlenkou, který se Alexu Proyasovi povedlo vytvořit. Ode mě 70% a poznámka, že ASIMOV NAVŽDY ZŮSTANE JEN JEDEN. (02.04.2007)

„Can a robot write a symphony? Can a robot turn a… canvas into a beautiful masterpiece? - „Can you?“ Proyas je velmi schopný režisér, o tom není pochyb, ale tady tím povrchním klouzáním po zamrzlém Asimově jezeře, držíc za ruku trikově nedotažené akční scény včetně přemrštěného "supermanského" finále a s obavami důkladněji se podívat na bohatý svět skrývající se pod ledem nesoucím komerční úspěch, u mě moc bodů nezíská. Nehledě na to, že Fresh Princova cool póza s kolíbavou chůzí v kožených gaťkách a ropovodem Družba pod paží mi po chvíli začala lézt krkem, ale to je jen můj dlouhodobý osobní problém s hereckým projevem pana Smithe, který nelze brát za bernou minci. Pozor, mini spoiler! Kdo by to byl řekl, že jeho levou rukou masturbující detektive Del Spooner dá reálný základ rčení: „Udělej si to levačkou, ať to máš jak od cizího..“ (11.04.2011)

Strašně mi vadí, když se z potenciálně myšlenkově hlubokého filmu udělá jednoduchý akční výplach, který má jen jeden úkol - pobavit. Asi budu v menšině, ale já se u takovéhoto tématu primárně bavit prostě nepotřebuju. Navíc všude čtu samou chválu na triky ... mne ta všudypřítomná do očí bijící digitálnost naopak hrozně lezla na nervy. Předčil ji jen Will Smith v hlavní roli, jehož v té typické coolové póze nesnáším. Proyas svou výtečnou režií zachraňuje co se dá, takže se mi na I, Robot koukalo dobře, k závěru jsem byl dokoce i v napětí... ale raději bych to holt viděl zpracováno jinak. Když si představím, jak dopadne Asimovova Nadace v rukou Emmericha, je mi do pláče. (30.06.2009)

Je to jasný, Asimov dělá v hrobě vrtuli. Povídám, teta, slyšela, že maj toho jejich robota v záruce? Jdou s sebou se podívat - ehmmm, ale to je přeci úplně jiný příběh. Co to žvaním za nesmysle, já, vykutálený? Tenhle Já, robot je z daleké budoucnosti (pakliže budete tento komentář číst v roce 2035, považujte předchozí sdělení za bezpředmětné) a šikovně si zahrává s dnes již klasickou otázkou, zdalipak se ten nahněvaný robot někdy rozhodne chytit člověka za flígr a vyprášit mu kožich? Kdo si představuje nějakého servilního robota, jak poctivě čistí kožich svého pána, ať dál nečte. Takový robot se nikterak neprovinil proti třem základním zákonům robotiky. Děj by tak byl dost fádní a film by stál za velké koulové. Pro film je nejlepší robot, který neposlouchá. A to se právě tady děje, ale protože stále vznikají dohady, a tento film k jejich ukončení nikterak nepřispěl, ba spíše naopak, pokusím se takovým dohadům učinit přítrž tím, že ty tři základní kameny robotí ústavy trochu poupravím. Asimove, odpusť a Bože chraň. 1. zákon robotiky , podle Segrestora, toho pošetilého blázna: Žádný robot nesmí svým jednáním ublížit živé bytosti, pokud si to sama nepřeje. 2. zákon robotiky: Každý robot musí jakýmkoliv způsobem pomáhat živé bytosti, pokud to není v rozporu se zákonem jedna nebo si to jiná živá bytost nepřeje a není to v rozporu se zákonem jedna anebo, je-li u toho svědek anebo nikdo z přítomných pomoc nepotřebuje, či je sám v rozporu se zákonem jedna, nebo si to sám nepřeje. A nyní už jen pro notorické čtenáře, kteří nemají kousek pudu sebezáchovy. Segrestorův 3. zákon robotiky: Každý robot musí splnit jakékoliv přání živé bytosti, pokud to není v rozporu se zákonem jedna a dva nebo to sama chce a pokud si to nikdo z přítomných živých bytostí jinak nepřeje a není to v rozporu se zákonem dva a je možné, že vzniknou následky porušením zákona jedna a nikdo si to sám nepřeje a není u toho svědek, že k porušení zákona jedna dojde, bez ohledu na porušení zákona dvě anebo si to sám nikdo nepřeje, robot se musí sám zničit, s ohledem na zákon jedna a dvě a dbát, aby u toho nebyl svědek nebo jiná živá bytost, pokud si to sama nepřeje s ohledem na zákon tři. Doufám, že při natáčení filmu Já, robot 2 (v roce 2015) k výše uvedenému přihlédnou. (08.07.2012)