Ghost in the Shell 2: Innocence

Zřejmě bych si měl do zátylku připojit nějaký modem, abych na něco takového dokázal přistoupit. Já opravdu nechápu nač ta překombinovanost, nač ta vážnost, když tam stejně jde o hovno... Až budu mít někdy průjem, dám si monitor na záchod, možná že mi pak sledování dokonalých bytostí ponořených do hluboké nadživotní filozofie bude v tomto spojení bližší. (07.01.2008)

No neviem ale s jednotkou som podobný problém nemal. Dosť filozofovania. Zmetený dej a ghost in the shell sa objavý iba úplne na konci. Je to výrazne iba pre tých čo videli aj prví diel. Ostatný z tohu budú asi dosť na vetvy. Svojské spracovanie, v takej ďalekej budúcnosti asi vrtuľové lietadlá nabudú, že? Viac než niekde inde sa tu stiera rozdiel medzi kyborgom a človekom ktorý je až neuveriteľne upgadovaný. K technickému spracovaniu z ktorého sú tu všetci na mäkko: Prostredie je fajn ale postavy sú výrazne odlišné a ich neskutočne trhané pohyby v niektorých scénach bijú do očí. Ak chcete vidieť dokonalú animáciu jednoznačne odporúčam Appleseed (2004). (10.10.2005)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Pokračování, které v lecčems svého o devět mladšího bratříčka překračuje... a zároveň komplikuje. O poznání lepší obrázky (opět nebudu srovnávat dohromady - obojí je boží...) a také intelektuálně zbrušuje. O poznání těžší se pak jeví několikanásobná halucinace, sen, manipulace, která se v jednu chvíli neustále zacykluje do divných překotných vidin a já se ztrácel... Ve vesmíru se ztratí každý a jednoduše... Rozdoně cyborské prostitutky a fajná vyvražďovačka yakuzi vedle křižníku, veselé vily a vůbec všechno je takové nevinné... Geniální... (22.11.2006)