Ghost in the Shell 2: Innocence

Zajímavý, nicméně trosku zbytečný a natahovaný počin. Téma prvního dílu zůstává, audiovizuální stránka je vymazlenější, ale ve své podstatě to bez prvního dílu nedává valného smyslu a to ani přes jakousi snahu scénáristů onen starý příběh vysvětlit. Prostá pěti minutová rekapitulace by toho řekla více, než tisíc mlhavých náznaků rozesetých po celém filmu. U GITS 2 je problém v tom, že se bez pardónu nimrá v tom, co už bylo, a ve výsledku z toho jde docela dobře hlava kolem. Ne, není to nepochopitelné, ale je to, jakoby Rowlingová napsala nového Pottera, posadila všechna přeživší postavy do nazdobeného salónku a nechala je kafrat o tom, jak se měly a jak vzpomínají na svá minulá dobrodužství. Zkrátka načančaná zbytečnost. (23.03.2011)

Vizuální stránka je na Oscara - o tom se nedá vůbec pochybovat. Dokonalé snoubení barev, stylu a dokonce i 3D. Scény vyráží dech a jsou velmi dobře zapamatovatelné. Extrémně si tu vyhráli s iluzí stínů a světla. Promyšlená technologie v příběhu navozuje tu správnou atmosféru kyberpunku. Rozhovory přetékají citáty a jsou plné narážek. Téma je nadčasové a nutí diváka zamyslet se nad tím, proč vlastně lidé chtějí stále polidšťovat roboty. Proč musí vypadat jako člověk? Co je k tomu vede? A právě ty citáty se to snaží vysvětlit. Příběhově je tento film slabší a nevyzařuje takovou posvátnou auru, jako měl první díl. Zde to ale vyvažují ty úžasně barevné scény. Když jsem film viděl, nemohl jsem uvěřit, že je z roku 2004. Proč už se takové nádherné animáky dnes nedělají a kreslí se pouze jednoduché (asi to dá moc práce a nevyplatí se to)? (10.10.2013)

Innocence jednoznačně překonala první Ghost in the Shell. Animace je ještě lepší, perfektní hudba a depresivní atmosféra velkoměsta plného neonů a temných uliček zůstaly. Děj je mnohem zajímavější než v jedničce a zmizely z něj politické šarvátky (což je výrazné plus). Motoko na postu hlavního tahouna vystřídal její kolega Batou a je téměř stejně charismatický jako ona (zvláštní je jeho vztah se psem). První polovinu jsem chápalacelou, potom opět přišlo místy mírně nepochopitelné filozofování, tentokrát mi tam ale sedělo víc a objevilo se i pár moc pěkných citátů (Lidé pláčí nad zabitým ptákem, ale netruchlí nad zabitou rybou. Šťastní jsou ti, kteří mají hlas.) Ještě bych chtěla upozornit na výborné úvodní titulky ukazující výrobu kyborgů (byly úchvatné už u jedničky) a na pasáž, podobnou na tu z předchozího dílu, kde jen procházíme město (tentokrát plné oslav) a doprovází nás ústřední skladba. No a ten závěr.... znepokojující!!! (02.03.2007)

Nedávno jsem si postesknul, na to, že už se nevyrábějí pořádné sci-fi. Dnes už je vše jen o efektech, a dobrého příběhu by se člověk dohledal. Jedním z kultovních sci-fi je Blade Runner. Innocence je plnohodnotná alternativa. Film je postaven na zajímavém příběhu, nepostrádajícím, někdy až přílišnou hloubku. Atmosféra filmu je podobná jako v Blade Runnerovi. A samozřejmě nechybí nádherné akční scény, které by mohli závidět i bratři Wachovští. A to vše je brilantně nápaditě nakreslené a animované. Ze zpracování se mi fakticky tajil dech. A tak nemohu jinak, než dát plný počet. (22.03.2005)

Pokračování, které v lecčems svého o devět mladšího bratříčka překračuje... a zároveň komplikuje. O poznání lepší obrázky (opět nebudu srovnávat dohromady - obojí je boží...) a také intelektuálně zbrušuje. O poznání těžší se pak jeví několikanásobná halucinace, sen, manipulace, která se v jednu chvíli neustále zacykluje do divných překotných vidin a já se ztrácel... Ve vesmíru se ztratí každý a jednoduše... Rozdoně cyborské prostitutky a fajná vyvražďovačka yakuzi vedle křižníku, veselé vily a vůbec všechno je takové nevinné... Geniální... (22.11.2006)