Ghost in the Shell 2: Innocence

Neuvěřitelná vizuální žranice, překrásné umělecké obrazy, náročná zápletka, fantastické nápady, nádherná hudba, velkolepé podání, poezie, filozofie, hloubka - je mi líto, ale lépe než takto jeddnoslovnými nadšenými výkřiky neumím tuhle věc popsat. Film, vedle něhož snad i Blade Runner vypadá poněkud nedospěle, je zážitkem natolik odlišným od všech těch nablblých, dětinských amerických scifáren, které se na nás zpoza oceánu řinou, že člověk nemá žádné měřítko, žádné srovnání. Pro fanouška anime a mangy to snad není tak převratná zkušenost, ale mně to přišlo jako návštěva jiné dimenze, výlet do jiného světa. Už první Ghost in the Shell byl pro mě fantastickým zážitkem, ale dvojka je ještě daleko krásnější, poutavější a hlavně postrádá největší nedostatek jedničky, tedy přílišnou krátkost. Není pochyb o tom, že kdo touží po umělecké, dospělé a náročné sci-fi, nemá dnes jinou možnost, než se poohlédnout po animovaných výtvorech geniálních japonských filmařů. Ghost in the Shell - Innocence je kybernetická báseň v obrazech, ryzí kinematografický skvost. (21.12.2005)

Tak nějak jsem očekával, že v tomto pokračování budeme sledovat další osudy majora Kusanagi z prvního dílu, ale omyl - tady je hlavní postavou její parťák Batou a opět přicmrndává Togusa. Major tady skoro nebyla, i když její esence se vznáší v pozadí celého filmu. Batou se ukázal jako opravdovej drsňák - střílení, bitky a násilí mu nedělá problém a taky nas o tom několikrát přesvědčí. Ale pak se tu najdou taky hory filozofickejch citátů, nechápačkovitejch dialogů a jinejch věcí, ve kterejch jsem se ztrácel. Tak nějak jsem se to snažil přejít, ale o to víc mě to pak mrzelo. Jinak vizuální stránka je oproti jedničce super - kombinace 2-D a 3-D s úchvatnými scenériemi, použití stínů, odrazů a jinejch optickejch dráždidel, to by bylo na plnej počet. A pak ta hudba, která mě opět několikrát odbourala! (28.01.2018)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Zatímco první díl Ghost in the Shell přichází se skvěle propracovanou vizí kyberpunkového světa, díl druhý zůstává téměř ve všech ohledech jen v jeho stínu. Nezměněn zůstává i ústřední hudební motiv, což je ovšem vzhledem k jeho působivosti pochopitelné. Očekával jsem, že Oshii rozšíří alespoň hlavní myšlenku prvního dílu, což se však nestalo, neboť zjevně omýlal stále dokola totéž. Na druhou stranu, jeho schopnost strhnout diváka svým audio-vizuálním kouzlením zůstává nezměněná, takže jsem si i vzhledem k nedostatkům film užil... (09.07.2011)

Innocence jednoznačně překonala první Ghost in the Shell. Animace je ještě lepší, perfektní hudba a depresivní atmosféra velkoměsta plného neonů a temných uliček zůstaly. Děj je mnohem zajímavější než v jedničce a zmizely z něj politické šarvátky (což je výrazné plus). Motoko na postu hlavního tahouna vystřídal její kolega Batou a je téměř stejně charismatický jako ona (zvláštní je jeho vztah se psem). První polovinu jsem chápalacelou, potom opět přišlo místy mírně nepochopitelné filozofování, tentokrát mi tam ale sedělo víc a objevilo se i pár moc pěkných citátů (Lidé pláčí nad zabitým ptákem, ale netruchlí nad zabitou rybou. Šťastní jsou ti, kteří mají hlas.) Ještě bych chtěla upozornit na výborné úvodní titulky ukazující výrobu kyborgů (byly úchvatné už u jedničky) a na pasáž, podobnou na tu z předchozího dílu, kde jen procházíme město (tentokrát plné oslav) a doprovází nás ústřední skladba. No a ten závěr.... znepokojující!!! (02.03.2007)