Anjeli v Amerike

Něco takového jsem už dlouho potřeboval vidět. V té záplavě praštěných sitcomů, superhrdinských seriálů nebo srágor o upírech či vrazích zoufale chybělo něco s intelektuálními ambicemi. Když pominu skvělé herecké výkony, postavy toho namluví hodně a všechno se to dá pozorně poslouchat, aniž by člověk ztrácel koncentraci. To je nebývalé. Andělé jsou především drama aidsem stižených homosexuálů a jejich přátel, lehce lynchovsky říznuté mysteriózním prolínáním reality s halucinačními stavy, jež klidně mohou být „opravdové“. Oni homosexuálové, neurotičtí, vesměs (až na výjimky) liberální a užvanění, mají zřejmě představovat jakousi esenci moderní, k levici směřující západní městské civilizace (a posledních pět minut z těch šesti hodin to dává najevo zcela nepokrytě — to je mimochodem jediných pět minut, které bych nejraději zabarvil na DVD fixem a tvářil se, že neexistují). Pikantní je to hlavně ve spojení s Louisem — ufňukaným, slabošským, sebemrskačským levičáckým homosexuálem, jenž se neustále v něčem babrá a o něčem žvaní, ale který se dá slušně dohromady po mystickém setkání s vírou předků, avšak zejména po pořádné nakládačce, té pomyslené „poslední facce, která mu chyběla do slušného vychování“. To jsme celí my.            Jinak nejlepší na tom všem asi byl Al Pacino, nejen že předvedl herecký koncert, ale i jeho postava byla kouzelná. Druhá polovina seriálu se mi zdála o něco slabší, za což může asi ten posun v mystických pasážích směrem ke komedii, ale i tak se jedná o vysoký nadprůměr. Nevím sice, jestli nás Bůh opustil v roce 1906, ale dokud budou v televizních seriálech postavy jako Belize, máme alespoň nějakou útěchu jistou. (26.09.2010)

Šestihodinový televizní epos stanice HBO, který neměl vůbec být v TV. Být totiž v kinech, jistojistě by bojoval o Oscary. Adaptace slavné divadelní hry o gayích a AIDS z roku 1993 nic neztratila na své aktuálnosti, televizní adaptace s rozpočtem 60 milionu dolarů se může pyšnit pěkně ubíhajícími, smutnými i vtipnými, dialogy a fenomenální herecké výkony Ala Pacina, Maryl Streep nebo Emmy Thompson se musí vidět. (12.12.2003)

Něco neuvěřitelného a těžce popsatelného. Andělé v Americe se odehrávají v prostředí, kde se stírají rozdíly mezi realitou a sny, mezi heterosexuály a homosexuály, mezi mormony a židy, mezi nadějí a zoufalstvím, mezi dobrem a zlem. Tři navzájem se protínající dějové osy; pár gayů, z nichž jeden má AIDS, vzorný manžel uvědomující si, že ho přitahují muži, a nelítostný právník, který si odmítá připustit, že by mohl viru HIV podlehnout; to všechno vytváří zvláštní směs, která se vám z hlavy dlouho nedostane. Natolik zvláštní, že docela věřím, že bude pro většinu lidí naprosto nestravitelná, ale já jsem jejímu kouzlu naprosto podlehla. Dialogy možná na první pohled nedávají vždy úplně smysl, ale postupně zjistíte, jak je to všechno tak nějak dokonalé... Stejně jako geniální tah s obsazením některých herců do více rolí zároveň (například Emma Thompson hraje zároveň bezdomovkyni, lékařku i anděla, Meryl Streep zas dávnou odsouzenou, rabína, milující matku a anděla). A to, že jsou herecké výkony všech doslova fenomenální, to snad ani nemusím dodávat. Pro mě tedy vede (zase) Al Pacino, jeho role namyšleného bohatého právníka Roye Cohna, dle jeho slov "heterosexuála, co chrápe chlapama", byla něco, co se moc často nevidí. Svým způsobem neuvěřitelně odporná, ale v tom samém okamžiku i zvláštně lidská. Jako by v jeho postavě přece jen něco dobrého zbylo, ale on se své image odmítal do posledních minut vzdát... Nebudu to protahovat, o Andělech v Americe by se toho dalo říct hodně, ale kdo to neviděl, nemůže mít snad ani představu, o čem to mluvím. "Američani nemocné nepotřebují. Podívej se na Reagana. Je tak zdravý, že to není lidské. Je mu snad 100 let, schytá kulku do prsou a za dva dny jezdí na Západě v pyžamu na ponících. Kdopak to dokáže? Tohle je Amerika. To není země pro nemocné." (03.02.2006)

Celý seriál jsem jednou zhlédla na České televizi a pár epizod mě dostalo natolik, že musím prostě udělit plný počet. Některé epizody mi sice přišly slabší, ale těch silných bylo podstatně více a rozhodně vyváží vše ostatní. Emocionální nášup v podobě silných scén a dialogů, i samotného pojetí, stejně jako kontroverzního tématu AIDS. A k tomu samozřejmě ta nádherná úvodní znělka. A Patrick Wilson mě čím dál více utvrzuje v tom, jak výborný herec to je. HBO opět a stále dokazuje, že je něco víc, než jen televize:) (24.10.2015)

Pro mě naprosto dechberoucí americká minisérie, která mě dostala hned na začátku krásnou úvodní znělkou a pustila mě až na konci. Ale na vydechnutí si budu muset ještě dost dlouho počkat. Dostal jsem kvanta kvalitního materiálu k přemýšlení. V tomto epickém vyprávění se kloubí a řeší hned několik problémů najednou a všechny jsou dost populární i dnes - náboženství, AIDS, homosexualita, ... Pokud chce někdo vědět více, jak probíhá AIDS, tak stačí zkouknout toto. Herecké obsazení a výkony jsou ohromující a Zlaté glóby a Emmy přistály roku 2004 ve správných rukách nefalšovaných umělců. Nevím, koho bych vyzdvihnul nad ostatní, protože všichni hráli přesvědčivě a hlavně od srdce. Možná jsem ale chvílemi nemusel Bena Shenkmana. Vizuální efekty jsou trošku laciné a příliš umělé, ale do minisérií naprosto vhodné a dostačující. Ke kameře nemám slov, protože některé záběry z hlavy jen tak nedostanu. Kupříkladu ohnivý sex s polygenitálním andělem. No a pak samozřejmě nepřeslechnutelná hudební stránka, ve které vynikla hlavně úvodní melodie Angels in America a pak jí dosti podobná The Mormons. Zkrátka pro mě dosti zásadní dílo, nezapomenutelné, plné emocí a mysterióznosti, na které budu vzpomínat ještě dost dlouho. A opravdu škoda pro ty, co AvA odsoudí hned na začátku, protože přichází o hodně. (22.05.2010)