Anjeli v Amerike

Věřím, že každý máme svého anděla. Ten můj vypadá určitě zdeptaně. Je stejně jako já furt ve stresu a myslí pesimisticky. Jenže Mike Nichols vysvětluje, že ten váš okřídlený strážce vám pomáhá na cestu poslední. Tedy smrti. Tenhle seriál by se možná lépe vyjímal jako film. Je sice pravda, že ta seriálová forma vás přinutí víc se sžít s postavami a ke konci už ani nedýcháte a chtěli byste jim nějak pomoct. Gayové, lidé bohatí, ženatí, svobodní, černí, bílí- v tomhle seriálu si najde opravdu vše. A je to jedině dobře. Zkrátka nemám výtek...snad jen že Patrick Wilson mi pil krev. (22.03.2008)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)

Tento přepis divadelní hry mě opravdu mimořádně vzal, akorát podle mě trochu ztrácí na síle, když je vysílán se sedmidenní pauzou. Je celkem znát, že je to adaptace divadelní hry především díky těm dlouhým dialogům a monologům. Herecké výkony jsou veškeré skvělé, excelují především všichni gayové (včetně Pacina). Ale rozhodně Andělé v Americe nejsou pro každého. (27.01.2005)

Tak takúto divočinu som už dávno nezažil, to sa musí uznať. Osobne som čakal nejaký ten krásne uhladený ľahko zaškatulkovateľný konštrukt s emotívnymi výlevmi napĺňajúcich nás pozitívnou energiou. Keď by som mal ponechať originálnosť a nekonvenčnosť hlavným kritériom hodnotenia tak by som s hodnotením ani na sekundu neváhal. Lenže aspoň nejaký ten menší pevný základ, ktorý by nás spájal s realitou a možnosťou uchopenia, je vždy potrebný. Inak to skončí podobne ako v tomto prípade, keď sa celý konštrukt rozbíja o vlastnú rozvláčnosť a ne ortodoxnosť. A tak nám občas nezostáva nič iné ako len tlieskať bravúrnym hereckým výkonom hviezdneho osadenstva, ktoré si po viacerých eskapádach komerčného pragmatizmu mohlo vychutnať to pravé orechové herectva. Len ja ako divák som sa v záplave nepochopených dialógov a občas príliš snového spracovania strácal. Ale inak ide o pozoruhodné dielo, ktoré vonkoncom nemôžem zavrhnúť, len úctivo sklopiť zrak a priznať si potupu nepochopenia. (26.04.2007)

Ty, hele, spíš jako ne. Andělé v Americe nepochybně mají trošku informativní hodnoty, ale zase tolik jsem jí nevydlabal. Přitom by bylo z čeho tahat. Jenže jakmile jde o postavy, příběh a stylizaci, nezbavil jsem se za celou dobu dojmu, že po mně někdo chce, abych ze sebe vyždímal emoce a abych chápal, jak je to všechno důležité, velké a osudové. Jenže ono to pak je především nabubřelé. Nesžil jsem se s žádnou postavou, zase mě otravovala Streepová a až v posledních dílech jsem cítil lidskost a upřímnou touhu sdělit něco důležitého. Nejkrásnější scéna je závěrečný doslov z očí do očí, protože najednou se říkají věci věcně a ne vzletně. (24.09.2016)