Anjeli v Amerike

Věřím, že každý máme svého anděla. Ten můj vypadá určitě zdeptaně. Je stejně jako já furt ve stresu a myslí pesimisticky. Jenže Mike Nichols vysvětluje, že ten váš okřídlený strážce vám pomáhá na cestu poslední. Tedy smrti. Tenhle seriál by se možná lépe vyjímal jako film. Je sice pravda, že ta seriálová forma vás přinutí víc se sžít s postavami a ke konci už ani nedýcháte a chtěli byste jim nějak pomoct. Gayové, lidé bohatí, ženatí, svobodní, černí, bílí- v tomhle seriálu si najde opravdu vše. A je to jedině dobře. Zkrátka nemám výtek...snad jen že Patrick Wilson mi pil krev. (22.03.2008)

6/6 Andělé v Americe jsou seriálová adaptace slavné divadelní hry z roku 1993. Hra Tonyho Kushnera získala Pulitzera (což je cena udělovaná za nová umělecká díla signifikantní pro americkou kulturu, dnes přesahující literární žánry, s tradicí od roku 1917). Což vysvětluje mnohé. Hlavní herecké trio Al Pacino, Meryl Streep a Emma Thompson je skvělé a přesahující jejich typický casting. A i mladí prokázali, že byli dobře zvoleni. Jejich další práce našla plody například na Showtime. Téma je skutečně hutné, propojuje se tu AIDS bijící na poplach napříč celou gay komunitou s otázkou náboženské identity mormonů mimo jejich domovský stát Utah. Skutečně se vyplatí mít přehled v novodobých dějinách USA, protože jinak absolutně nebudete vědět, o čem to celé je. Na druhou stranu je to takový úlet, že si člověk nemůže být jistý vůbec ničím. Ale jedna zásadní vada tu je, prakticky nic neodkazuje na to, že se to celé odehrává v polovině 80. let a teprve závěrečný epilog konkretizuje dobu na pět let poté na rok 1990, což je zkrátka nedůsledné. Diskurz kolem AIDS byl odlišný v každé dekádě a je potřeba vnímat ten posun v čase. (06.03.2020)

Veľkým sklamaním pre mňa bolo, keď som zistil, že veľká časť deja sa točí okolo homosexuálov. Dokonca i Pacino to rád do zadku...Nepoviem trochu, ale ak sa tomu venuje výrazná časť seriálu, navyše niektoré postavy musia byť z nejakého dôvodu opäť Židmi, napadá mi jedine, že niekto znova dostal nápad prostredníctvom filmu a známych tvárí kázať o morálke, zmierlivosti a ohľaduplnosti. Anjeli tu majú skôr vedľajší význam a pasáže s nimi sú aj tak nezáživné a jediný dôvod prečo som seriál nevzdal po prvej časti bol vzťah P. Wilsona s manželkou a Pacinom a postava matky v podaní M. Streep. Štvrtý diel bol pre mňa skutočným urpením a takmer som to vzdal. Dopozeral som to len preto, lebo som sériu načal, ale sklamanie to pre mňa je. Objektívne 3-4 hviezdy, ale ja filmy o buzerantoch moc nemusím. Výnimky sú (Philadelphia), ale jednoducho ma nebavilo pozerať sa na tie zamilované mužské pohľady a ich kecy o vzťahoch, ktoré sú mi proti srsti. 40%. (23.01.2013)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)

Celý film se pohybuje na hranici komedie, dramatu a kýče, ze kterého se mu naštěstí daří vyplouvat zdařilými fóry a zesměšněními. Ovšem závěrečný doslov dává všemu poněkud na frak. Co říci dále? Zajímavé herecké výkony u známých tváří, povětšinou prkenné u neznámých, zejména homosexuál-mormon-republikán mi lezl krkem, ale co? Poučné, smutné, zároveň nesoucí naději. Škoda jen zbytečných pasáží, za které se jistě nestyděl žádný emerický patriot. No jo, no... Někdy moc ukecané a pseudochytré, na druhou stranu i tyto pasáže se pěkně poslouchají. (25.01.2009)