Běžná selhání

Byl jsem hodně zvědavý, když jsem zjistil, že po 4 letech od Důvěrného nepřítele došlo v česko-slovenském filmovém rybníčku na další pokus v oblasti mysteriózní sci-fi, což je kombinace žánrů, na jakou lze v současné domácí tvorbě narazit opravdu jen svátečně. Tentokrát za tím stojí režisérka rumunského původu, která svůj předchozí snímek realizovala v Maďarsku, takže o to víc stoupla naděje v cosi nevšedního a snad i zdařilého. V rámci očekávání jsem relativně spokojen. Nápad odvyprávět nejdřív tři nedokončené příběhy, které se později v okamžik existenciální situace propojí a pokračují dál, se mi líbil. O kousek horší to bylo se samostatnými příběhy, z nichž ten první o Haně mě hodně vtáhl a připadal silný od začátku, druhý o Tereze mě chytl alespoň kdesi v polovině, ale třetí o Silvii se mi začal zdát plně zajímavý a napínavý až poté, co se všechny tři příběhy spojily. Jakoby scenáristka nebo režisérka nedokázaly všechna ze tří dramat rozehrát od prvního okamžiku stejně údernou měrou a chvílemi jsem se neubránil dojmu průměrného dramatu. Okamžiky (a také celkové poselství), ke kterým Běžná selhání ve své vrcholné části dospěla, však dělají z filmu poměrně kvalitní záležitost se silnými momenty a chvíli jsem si připadal (myšleno v dobrém) jako u takové skromnější a optimističtější variaci na von Trierovu Melancholii. :) Vůbec nemám problém udělit lepší 3 hvězdičky, přestože má tento počin i své slabiny a zatím v mých očích nepřekročil stín zpestřujícího filmu na jedno zhlédnutí. [65%] (24.01.2023)

Jedna hviezda za Noru Klimešovú, ktorej príbeh ma ako jediný zaujímal. Aj keď tiež s výhradami, lebo jej filmoví rodičia to kazili. Fakt ma zaujala iba ona samotná. A druhá hviezda za slová z úst Taťjany Medvecké, že vlastne je to krásne, keď staré končí a nové ešte nepoznáme, lebo sa tým zároveň vyrovnala so svojou osobnou situáciou, nielen so zvláštnou prírodnou katastrofou v pozadí. Čiže jej príbeh na chvíľu tiež dostal zmysel. Tretia "poviedka" by mi mala byť najbližšia, ale nepresvedčila ma vôbec. (28.01.2023)

Sledujeme jeden deň v živote troch žien z rôznych generácií, ktorých príbehy sa v istom momente pretnú. Rumunsko-maďarská režisérka Cristina Grosan pracuje s témou straty a smútku, inakosti a sebaspoznávania, ako aj s pochybnosťami o rodičovstve a svojom mieste v odmietavej spoločnosti, zatiaľ čo vonku to začína vyzerať na koniec sveta. Pastelovo-neónová farebnosť, futuristická architektúra a akási odľudštenosť sálajúca z okolia, dodáva na tej správnej atmosfére. Potešilo. [Febiofest, 2023] (20.03.2023)

Chladný a strnulý film o třech ženách (konkr. dvě ženy a jedna holka), které protínají své osudy v oHrOmNé BuDoUcNoStI. ________ Hlavní důvod, proč film nefunguje je, že všichni lidi se chovaj, jak kdyby z nich byly vysáté duše. Herecký výkon robotického psa je naopak uvěřitelnější než výkon skutečných herců. Tento pes také funguje jako hlavní znak toho, že se dění filmu nachází v budoucnosti. Další futuristické vymoženosti film neobsahuje a místo nich využívá standardní předměty, věci či nástroje, které známe z našeho světa. Asi tvůrcům došel budget na další vymoženosti budoucnosti... _________ V současném světě je tolik problémů, o kterých by se daly natáčet filmy. Tento snímek se naopak chce vzdálit od reality co nejvíc to jde - kvůli tomu je film odtržen od standardní lidské zkušenosti. Iluze reálnosti fikčního světa filmu není vytvořena, poněvadž svou snahu poskytnout uvěřitelný příběh nedokáže film naplnit, a to ho činní zbytečným. Mísení soukromých problémů žen s postupně startující hromadnou katastrofou pro mě opravdu nemá žádnou vypovídací hodnotu.  ________  Ale hlavně, že autorka protlačila svůj feministický námět, na kterém ale není feministického vůbec nic. Kdyby film chtěl posílit postavení žen, tak by např. místo policistů během začátku chaosu byly policistky. Tím by ženy ztělesněly své dominantní a autoritativní postavení v rámci filmu. Proč to ale byli muži? K čemu? Muži jsou k ničemu, neměli by tam být, stejně jako tam nebyl otec ztraceného kluka. Nebyl tam a nikomu to nevadí. Stejný postup měl být aplikován na policisty a hasiče. /s _________ Hodně lidí zde píše, že se jedná o katastrofický film, ale co už nepíšou je to, že je jím pouze z jedné třetiny stopáže filmu, zbytek je obyčejné sterilní drama. _________ Jediným důvodem, proč jsem film chtěl zhlédnout, bylo obsazení Martiny Babišové. Ta zde měla pidi-midi-mikro-roli, ve které Haně jen během sekundy řekne, že stanice metra jsou uzavřené (v titulcích je uvedena jako "Koordinátorka dopravy"). Ani jí není vidět do tváře během toho, co to říká. Otřesné. Naprosté zklamání. Nejlepší herečku dají do tak nevýrazné role. Pfffff, ostuda. (17.06.2023)

Jestliže v našem domácím rybníčku, jemuž říkáme "česká kinematografie", něco akutně chybí, je to druh ryb jménem "žánrovky". Přičemž snímek Běžná selhání na první dobrou působí jako prototyp vztahového dramatu – jenže v jádru pudla jde o velice originální feministický protipól katastrofického žánru, který na relativně minimalistickém měřítku nápaditě operuje jak s vědecko-fantastickými prvky [viz. futuristicky stylizovaná kosmopolitní architektura], tak stylistickými motivy [fialová barva, světla, oheň]. Co se týká příběhu, sleduje jeden den v životě tří různých žen – vdovy Hany, teenagerky Terezy, a matky Silvy – jejichž osudy se vzájemně protnou na pozadí mysteriózní přírodní katastrofy, která divákům zůstává až do konce neodhalena.... A jasně, strašně rád bych tomu za tu jinakost a nevšední tvůrčí zpracování chtěl dát 5 hvězd, protože "na český poměry dobrý" – akorát prolnutí jednotlivých dějových linek mohlo být přeci jen o něco inovativnější a otevřený konec tomu všemu taky moc nepomáhá. I tak jde o neskutečně vynalézavou, konceptuálně rozmanitou a progresivní žánrovku, která snadno strčí do kapsy všechny komerční škváry s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Cena za režii pro Cristinu Grosan naprosto zasloužená.... VERDIKT: 8 robotických pejsků z 10 (31.12.2022)