Hranice lásky

⚪Dejovo podpriemerné, predvídateľné, na naše pomery pomerne dosť explicitné a odhalené, ale aj to je otázka, nakoľko je len samoúčelné. Hlavný herec s rovnakým mŕtvym výrazom tváre asi 90% filmu, celkovo casting sa úspešne ,,vyřádil." Film má okolo 90 minút, no trvá pocitovo aspoň dve hodiny, prvá tretina je neskutočne zdĺhavý, sčasti ,,cam-footage" skoro o ničom, záverečná tretina zase neponúka žiadne odpovede či východiská - jedným z poznatkov môže byť, že aj keď sa vám partner zhnusí skrz to, čo robil a čo vy ste tolerovali, mali by ste mu odpustiť. Čo už znie náležito pateticky a hlúpo.⚪Vlastne je otázne, na čo chcel týmto námetom scenárista, potažmo režisér poukázať - na rôzne polyamorné otvorené vzťahy sa tu nazerá dosť zle, realisticky a otvorene (čo je dobre, pretože je to nevídaný hnus a nikto príčetný nemôže podobné ,,módy" schvaľovať), zároveň vo vzťahovej sfére sa nezobrazí žiadny významný motív, ktorý by zarezonoval. Určitý náznak by bolo možné vidieť v zobrazení nového čistého vzťahu hrdinu s barmankou, no záverom aj toto vyšumí do prázdna. Celkovo film, ktorý bol v rôznych menších obmenách nakrútený v zahraničí už XYkrát, a z ktorého pointy sa dá pramálo nového vyťažiť.⚪A čo divák naozaj nepotreboval vidieť, je pokrčený, akože vzrušený ksicht Hofmanna či Čermáka s podivnochrupom ako extra milovníka.⚪Ps.: To, že dialógy škrípu je jedna vec, ale to, že vďaka pseudoartovosti a snahe byť ,,autentický" nie je 50% dialógov hercom rozumieť, to je vec druhá.⚪ (03.01.2023)

Že je Hanka Vagnerová dračice jsem tak nějak tušil, ale že bude až taková to teda ne. Tenhle film je pro mne zajímavým srovnáním o tom jak dvě ženy po čtyřicítce napíšou scénář k filmu ve kterém si pak střihnou i hlavní roli. Mylím teď tohle a film Jak přežít svého muže. A říkám rovnou, že tohle mi sedlo mnohem víc. Opět tu jde o vztahy a opět tu jde o sex. O opět ho tu jde o hodně. Ale navzdory v celku jednoduchému ději film divákovi klade pár otázek na něž si asi každý odpoví sám, přesně v tom rozměru v jakém vnímá věrnost partnerovi. Někdo promiskuitu považuje na naprosto přirozenou a někdo za tabu. Pár z filmu začne mít pocit nudy a rozhodne se začít reálně experimentovat dle svých tajných představ. Pravidlo je jediné, o všem co bylo a co se stalo říkat partnerovi. To co ze začátku vypadá jako vzrušující změna se ale může snadno zvrtnout obzvláště když jeden z nich zjistí, že jiní jej dokáží upokojit mnohem víc než stávající partner. Vydrží toto ale partnerská láska? Nebudu spoilerovat, ale tohle mi přišlo celkem zajímavé. A Vagneřice do toho šla fakt srdcem a nejen... :-). Takže já jdu do trojky. * * * (23.03.2024)

Kdyby tohle natočil Hřebejk s Jarchovským, tak bych to chápal jako nevyhnutelnou boomerovskou moralitu, která se snaží opatrně nakoukávat za plentu své vlastní konfortní zóny. Jelikož se Wiński tváří hrozně fresh, je to celé o to horší; Hranice lásky jsou po všech stránkách bohužel naprosto debilní. (01.08.2023)

Když se sbíhají sliny na polibky s jinou, s jiným. Domácí menu lože, co bylo považováno za klasiku, proloží minutkami man jinak, jinde. Švédským stolem, který jak komu pomůže. Ale celá tahle "road-movie" za styky architektů doteků za... cizími dveřmi. V tomhle koření vsuvek, roztažených křídel, úryvků Erósových trylků, důvěrných delikates, bylo mnoho pepře, mnoho soli. Zapomněli, že veškeré vášně v popředí, v prostředí Amadeů aktivit na s.. Všechno, co zapaluje, vzrušuje tělo, není dobré na, když zruší se samo srdce. (10.03.2024)

Film, který se naplno otevře až napodruhé, když člověk ví, co čekat a nečekat, a začne si všímat detailů ("Chtěl bych s tebou mít děti. ... Copak? Ses nějak vyděsila.") Neustále se mi vybavoval Unabomberův termín "přesocializace". Zajištění liberální měšťáci jsou tak kultivovaní, otevření a "citliví", že jediný hřích, který zbyl, je druhému něco neříct nebo zalhat, nebýt dost upřímný, ale je přitom dost ožehavé přiznat jakékoli city, které zavání "omezováním". "Proč jsi jí to neřekl?" Hra na upřímnost a otevřenost, která se ale často promění ve zneužívání toho submisivnějšího tím asertivnějším či výřečnějším. Jde to vidět ve scéně šestice u stolu, kde (spoiler) termín polyamorie je jen eufemismem pro snahu submisivnějších poloviček vyrovnat se s potřebami jednoho alfa-samce. Film není úplně dokonalý, ale jako etnologická sonda do života dnešních městských Evropanů mě hodně baví. (07.11.2022)