Tokyo Fist

Tsukamoto tentokrát trochu o něčem jiném, ale vlastně zase o tom samém a s tím samým "drajvem"... Transformace, překračovaní limitů, kovy v těle, prostor pro interpretace, tlak na diváka atd-všechno to tu je jen střízlivější- zato obohaceno o psychologický rozměr....Výživné asi jako hnijící-červy se hemžící-zdechlina v boční uličce industriálního MegaMěsta. (08.07.2013)

Po TETSUO už snad Tsukamoto nemohl natočit nic zběsilejšího, tudíž jsem k TOKYO FIST přistupoval celkem klidný. Představete si bitky z FIGHT CLUB, toto je asi 5x brutálnější, namíchané se špetkou existencionální drama. Tsuda (sám režisér Tsukamoto) opustí manželka Hizuru a odejde s jeho dávným známým, boxérem Kojim. Tsuda se proto rozhodne trénovat box a slibuje pomstu, uvnitř je ale pořád stejně zbabělá troska ... Snad až v posledním záběru jsem pochopil, že už je sám se sebou vyrovnaný ... Asi ? (08.06.2005)

Naprosto souhlasím s Deverantem. Rozklad, to je slovo, které pevně charakterizuje Tokyo Fist i směr tuskamotových pěstí. Rozklad potlačovaných emocí, který rozkvétá v masochismus a obnažuje sebedestruktivní touhy, bortí celý milostný trojúhelník, ale taky mu dává dosud neobjevenou sílu. A Tsukamoto musel při psaní scénáře rozkládat papír. Zběsilou kamerou a ostrými sřihy opět drtí diváky, zároveň si skvěle pohrává s vizuální stránkou a pomocý teplých a studených barev poukazuje na odlišnost světů obou soupeřů. A samozřejmě vše podtrhuje a dokresluje výborný Ishikawa a jeho Der Eisenrost. Géniové industriálního Japonska. (03.02.2008)

Opravdu šílená jízda. Dva muži, žena, láska, odplata, box, bolest, pot, krev, krev a stříkající krev a znovu bolest. Stylem mi Tokyo-ken trochu přípomínal Tetsua II, oranžové nebe, krev a záliba ukazování mužského těla (jen kdyby ti Japonci nebyli taková tintítka, ale na druhou stranu, tohle není Rocky). Roztřesené záběry, zmatené prostřihy a vše co bychom od Mistra čekali tu najdeme v poměrně hojné míře. Dějově klasicky Tsukamotovsky zmatené a jedna projekce je rozhodně málo na pochopení všech vztahů, detailů, odkazů a východisek. Na celkovém vyznění snímku se opět velkou měrou podílí hudební doprovod Chu Ishikawy, který je natolik uchvacující, že zajišťuje pátou hvězdu. (05.02.2010)

Destrukce v několika různých rovinách, rozklad v mezerách Tokya, pro které je středoevropanovi pojem post-industiální velkoměsto poněkud úzký a nedostatečný, odrazy odrazů, sklo, beton a samozřejmě kov, který prorůstá jak tělem individuálním tak sociálním. Tokyo-ken je z těch filmů, které lze pocítit takřka fyzicky. (23.12.2007)