Tetsuo

Ne! Tohle neberu. Totální hnus a chaos v podávaný epileptických střizích. Nepochopil jsem o co tam šlo a přiznám se, že jsem se ani moc nesnažil. Po dvaceti minutách jsem to začal skipovat. Hlavní hrdina si nechává zdát sny jak ho kyborg-žena znásilňuje trubkou do prdele. Pak se změní taky na nechutnýho kyborga a rozmrdá (doslova) jí obřím vrtákem, který má místo penisu. Pak si tam nějak dává elektrošoky a řehtá se jak debil a pak už tam jen bojuje s nějakym dalšim kyborgem no děsná opravdu kolosální blbost. Je to účelově odporné a nechutné a jestli se to někomu líbí beru to jako pózerství. Ovšem rád si nechám vysvětlit význam toho filmu a klidně přiznám, že jsem netolerantní buran, když mi někdo dokáže vysvětlit o čem že to vlastně bylo. (29.11.2009)

Neskutečně působivý film. Zvlášť s přihlédnutím k mizivému rozpočtu. Tetsuo je snad první film, u kterého mám pocit, že každá koruna navíc by výsledný dojem srazila o stupínek níže. Kamera je neuvěřitelně efektní ať už zabírá celou scénu nebo se soustředí pouze na detail. Místy se zcela ztrácí v nánosech cyberpunkového fetiše, proplétá se mezi spletí drátů, šroubů, kusů plechů a všemožných hadiček, aby poté šokovala dalším zřetelně čitelným záběrem. Směs tohoto převážně kovového odpadu, ve kterém jsme nuceni se orientovat, podněcuje zneklidňující pocit neidentifikovatelného. Často totiž nevíme, který kus plechu se projeví jako součást živé tkáně. Bravurně se tak vypořádává s handicapem trikové nedokonalosti, který dokonale zakrývá a přebíjí oním pocitem dezorientace. Industriální hudební podkres se vryje pod kůži snad ještě víc než tetsuúv vrtákovitý penis a epileptický klipovitý střih na klidu taky nepřidá. Tetsuo působí jako šílená surrealistická symfonie cyberpunkového skladatele složená z kusů hadic, drátů, plechů, zvuků a několika málo slov. (10.01.2010)

Jeden z těch vyvolených, které buď nenávidíte, nebo si jej zamilujete. Já jsem na vážkách. Industrializace a studená, sychravá stylizace je fajn, horší je to s příběhem. Ten sestříhaný sprint mezi kovovými překážkami chvílemi nutil film vypnout a hodit do šrotu, nicméně jsou zde momenty, které berou dech a vyvolávají buď pocit zvracení nebo naprosté ticho úžasu. Celková myšlenka je fascinující, ale ve zbytečně dlouhé stopáži mne neměla šanci nějak zasáhnout. (05.11.2010)

What have I become, my sweetest friend.. Tsukamoto s divákem nemá slitování. Bolí to. Industriálem opanovaná vize úpadku, to je pro mě Tetsuo. Tam, kde je příležitost prokázat lidskou slabost a ukovat z ní progres. Monumentální iniciace skrze bolest a animální rozkoš. Kurví se tu odpad lidských výtvorů a duše. Ochutnej hnus jako dítě, rozdávej ho jako dospělý. Sex supluje lásku a chtíč vede k (sebe)destrukci. Kým je člověk? Kým jiným, než uboze nicotnou zrůdičkou. A budu sesazen z trůnu. A bude to správné. Proměním se v do vlastní, pokřivené, ideologie mumifikovanou nulu. Snad z popela nepovstanu dřív, než má hvězda zhasne. Hypnotizující noční můra. (11.08.2011)

Hodně bizarní surrealistická groteska o proměně člověka v chodící šrot se jistými prvkami dotýká i sci-fi a horroru a oplývá originální, nezaměnitelnou atmosférou, která plyne z temné černobílé atmosféry, industrialního prostředí, kakofonické hudby a experimentálního střihu. Jen si nejsem jist, když jsem se u mnoha scén hlasitě smál jako u komedie, zda to tvůrci chtěli, ale u té nečekaně groteskní až absurdní akce se spoustou přibývajícího zhoubného šrotu to prostě nešlo jinak a dá se říct, že jsem se skutečně svérázně bavil. Bohužel zdaleka ne po celou dobu – i vzhledem ke chabě rozvinutému ději (přestože jistá gradace stále více ab absurdum tu je) mi totiž 67 minut připadalo zdlouhavých a poslední třetina už hůře stravitelná. Nedivím se, že je Tetsuo ve své oblasti tak slavný, ale protože takřka okamžitě začne vybalovat před divákem svou hlavní zápletku, nějaké větší pohlcení do děje se znalostí pozadí a bližším seznámením se s postavami tu nefunguje a pro mě zdaleka nedosahuje zážitek např. z Cronenbergovy Mouchy (taky s nečekanou proměnou člověka). Sledovat víc než hodinu jednu samoúčelně a izolovaně rozvinutou bizarní zápletku, byť obohacenou o sbírku pár dalších absurdních nápadů, mě ke konci už dvakrát nebralo a k větší než jednorázové trojhvězdičkové spokojenosti nestačilo. [60%] (06.04.2024)