Tetsuo

Hodně bizarní surrealistická groteska o proměně člověka v chodící šrot se jistými prvkami dotýká i sci-fi a horroru a oplývá originální, nezaměnitelnou atmosférou, která plyne z temné černobílé atmosféry, industrialního prostředí, kakofonické hudby a experimentálního střihu. Jen si nejsem jist, když jsem se u mnoha scén hlasitě smál jako u komedie, zda to tvůrci chtěli, ale u té nečekaně groteskní až absurdní akce se spoustou přibývajícího zhoubného šrotu to prostě nešlo jinak a dá se říct, že jsem se skutečně svérázně bavil. Bohužel zdaleka ne po celou dobu – i vzhledem ke chabě rozvinutému ději (přestože jistá gradace stále více ab absurdum tu je) mi totiž 67 minut připadalo zdlouhavých a poslední třetina už hůře stravitelná. Nedivím se, že je Tetsuo ve své oblasti tak slavný, ale protože takřka okamžitě začne vybalovat před divákem svou hlavní zápletku, nějaké větší pohlcení do děje se znalostí pozadí a bližším seznámením se s postavami tu nefunguje a pro mě zdaleka nedosahuje zážitek např. z Cronenbergovy Mouchy (taky s nečekanou proměnou člověka). Sledovat víc než hodinu jednu samoúčelně a izolovaně rozvinutou bizarní zápletku, byť obohacenou o sbírku pár dalších absurdních nápadů, mě ke konci už dvakrát nebralo a k větší než jednorázové trojhvězdičkové spokojenosti nestačilo. [60%] (06.04.2024)

Po 15 minutách jsem to vypl... proto bez hodnocení. Film, který mi definoval to, na co se už nechci dívat. Ne že bych nebyl schopný na "to" dokoukat; jednoduše jsem to dokoukat nechtěl. Zvrácené, divné, úchylné... ultra-úchylárna, navíc nejvyššího kalibru, vedle které je i Lynchova MAZACÍ HLAVA jen slabým odvárkem. Shrnuto a podtrženo: Nemusím vidět, slyšet a zažít všechno... (19.01.2005)

Vždycky jsem měl experimentální filmy rád, tady mi ale něco vadilo - a to "něco" bohužel nejsem schopen definovat. Možná to bylo tím pokusem o humornou nadsázku, každopádně bych tento film spíše řadil ke studenstkému testování mantinelů, než k vyzrálé filmové tvorbě. Celé mi to připadalo jako směska Švankmajera (zde je vliv klidně možný, Švankmajer je v Japonsku velmi populární), raného Cunninghama, "Pí" a "Mazací hlavy". Přesto - určitě to není plochý, jednovrstvý film, oceňuji režisérovu odvahu a nekompromisnost. (04.08.2009)

Ty Japonce to nepochybně baví. Biomechanická nákaza, nekompromisní přeměna a ženská nenasytnost ve všech formách. Vynikající hudba se prolíná s těžkou, nicméně výbornou experimentální režií a stejně těžkou linií příběhu. Tsukamoto mi přijde jako takový japonský Švankmajer, který si to ovšem dělá hooodně po svém. Atmosféra i nekontrolovatelná situace proměny stále skvěle graduje. Nelehká ovšem velmi kvalitní podívaná. (28.01.2013)

Přestože používá daleko méně expresivnějších a extrémnějších prostředků, je pro mě třeba takový Lynch mnohem více sugestivní. Možná za to tentokrát může i délka, která pouhým a neustálým opakováním výsledný dojem spíš ubíjí. Tím ale v žádném případě nechci říc, že každý filmový fanoušek by si tady nemohl otestovat své divácké hranice! (19.10.2006)