Tetsuo

Švankmajer na silně nelaskavý způsob. Ten příběh na cca 2 věty jsem sice pochopil, ale nepochopil jsem, proč ho točit, proč ho točit tak dlouhý, proč ho pustit do světa ani proč na něj vlastně koukat.... Na můj vkus moc a moc l'art pour l'art, který mi nepřinesl nic krom potvrzení, že mají někteří lidé divný vkus a možná to i snad považují za umění a ne manýru. (15.03.2007)

[Tetsuo: The First Cut (Director's Cut: 77 min)] Úchvatný avantgardný videoklip, ktorého rezonančnosť nepozná konkurenciu. Industriálne opus magnum etcetera etcetera, ktoré obrodzuje pojem "žáner" a spúšťa zanovitú intervenciu do mozgu recipienta. Myšlienkovo prepojené s Lynchovým Eraserhead. K niečomu viac sa odvážim až po druhej projekcii. Zatiaľ poviem len toľko - Tetsuo, to je fenomén. 100% (23.10.2014)

Experimentální, cyberpunkový, surrealistický film japonského tvůrce Shinya Tsukamota o úředníkovi, který se začne měnit v kov, vypráví zdánlivě lineární děj, který se ale mnohdy vrací sám v sobě, přičemž pozůstatky z narativních odboček mají vliv na hrdinu i posléze (když se dostal někam, kde se mu změnila ruka v ošklivý kovový pařát, a pak extrémně zrychlenou zpětnou jízdou kamery "zacouval" film i s ním zpět, ocitnul se sice na stejném místě jako předtím, ale pařát mu už zůstal). Úředník se ale neprojevuje v esteticky líbivou kovovou kostru na způsob terminátora, ale v beztvaré monstrum, které během své transformace musí prodělat fáze obrovské bolesti, ale stejně se na konci "cítí skvěle". Zneklidňující, těkavý, hyperrychlý a recepčně náročný film ale fascinuje nespoutaností, s jakou porušuje veškerá pravidla. (13.01.2006)

uff tak tomuto hovorim zbesila jazda. som si vedomi, ze tato porcia nemusi chutit kazdemu, ale ak sa vyzivate v ultra undergroundovej zabave nabitej sialenym zvukovym podmazom, v skvelom hudobnom doprovode, vynikajucej kamere, zrychlenych zaberoch alebo vam sedi atmosfericky dej, netradicne prvky, uchylnost, perverzita, tetsuo je to prave pre vas. skutocny zazitok vidiet prerod obycajneho cloveka v kovove monstrum heh. (21.09.2007)

Surrealismem prodchnutý snímek o proměně mladého muže v železné monstrum těží ze znepokojivosti, kterou působí na diváka. Té je dosaženo jednak za pomoci explicitních scén násilí a sexu, hlavně ale formálními prostředky: kontrastní a roztřesená černobílá kamera, často rámující ve velkých detailech, frenetický střih, industriální nediegetická hudba, hlasitý řev kovu, stroje nebo lidského hlasu, švankmajerovské animace – to vše jsou prvky, které jen prohlubují subjektivizaci s hlavním hrdinou a tím zesilují emoční rezonanci snímku. Vzhledem k prakticky neexistenci narativní linky a častému opakování některých prvků je však stopáž dlouhometrážního snímku příliš velkorysá a zbytečně unavuje... (09.06.2011)