Tetsuo

Stále nechápu, jak takovýhleto druh filmu může někomu něco dát. Zběsilej epileptickej střih smíchanej s totálním hnusem, který postrádá jakýkoliv smysl (o ději ani nemluvím). Přiznám se, že po 30 minutách (Upozornuji, to se mi ještě u žádného, opakuji ŽÁDNÉHO! filmu nestalo) sem film vypnul a rychlostí světla jsem ho smazal ze svého počítače. Jaké ponaučení z toho pro mně plyne? Končím s Japonskou, rádoby kultovní sci-fi kinematografií a zaměřím se radši na historické filmy, které umí naši Asijští přátelé asi tak tisíckrát lépe. EDIT : Další den dokoukáno, hodnocení zůstává. (19.04.2012)

Po 15 minutách jsem to vypl... proto bez hodnocení. Film, který mi definoval to, na co se už nechci dívat. Ne že bych nebyl schopný na "to" dokoukat; jednoduše jsem to dokoukat nechtěl. Zvrácené, divné, úchylné... ultra-úchylárna, navíc nejvyššího kalibru, vedle které je i Lynchova MAZACÍ HLAVA jen slabým odvárkem. Shrnuto a podtrženo: Nemusím vidět, slyšet a zažít všechno... (19.01.2005)

Surrealismem prodchnutý snímek o proměně mladého muže v železné monstrum těží ze znepokojivosti, kterou působí na diváka. Té je dosaženo jednak za pomoci explicitních scén násilí a sexu, hlavně ale formálními prostředky: kontrastní a roztřesená černobílá kamera, často rámující ve velkých detailech, frenetický střih, industriální nediegetická hudba, hlasitý řev kovu, stroje nebo lidského hlasu, švankmajerovské animace – to vše jsou prvky, které jen prohlubují subjektivizaci s hlavním hrdinou a tím zesilují emoční rezonanci snímku. Vzhledem k prakticky neexistenci narativní linky a častému opakování některých prvků je však stopáž dlouhometrážního snímku příliš velkorysá a zbytečně unavuje... (09.06.2011)

Cyberpunkový kumšt nových vekov v zásade predstavuje príbeh fetišistu, ktorému abnormálnosť „kľúčového pokroku“ za napĺňaním cieľov technologizácie a industriálneho vývoja extrahuje v konečnom dôsledku s jeho princípmi slobody v neslobodu. Tá sa v ňom prejavuje akýmsi hormónovým účinkom, ktorý deštrukčne zatarasuje jeho potreby slepých pudov a nekoordinovanosti, škriepi jeho senzitívne nedostatky a prehnanú reakčnú citlivosť, ktorá ho konieckoncov zabíja a pre-orientováva v krátkozrakú robotickosť. Tú, s ktorou sa vedome či nevedome vizuálne identifikuje a je i jeho oporným bodom. Ocitá sa v medzipriestore spoločenského odcudzenia a vlastného fetišizmu, ale film práve skrz akéhosi snového psychoanalytického surrealizmu dotýkajúceho sa jeho živelných experimentov a zmyslovej deštrukcie participuje v tomto nervydrásajúcom boji duálne. O život a zachovaní si príčetného vedomia, poprípade dôstojných foriem existencie. Ide o mimoriadne pôsobivý experiment, ak by i samotná gradácia dokázala priniesť (podľa môjho názoru širšie pole "dystopickej transcendentálnosti") resp. vyobraziť dáky prelomový moment, ktorým by sa dej dal v opačnom garde interpretovať ako prerod jedinca zničeného v uvedomelého a široko rozhľadeného. Takýmto spôsobom a vo víre čiernobielej strihovej skladby sa orientujeme skôr už v onom svete lineárne a ťažšie sa nám číta rámec samotnej ideológie a druhov motivácií, ktorými sa popasováva. (17.03.2016)

Naprostá deprese, strach, úzkost, bizarnost, chaos. Odpornější spolupráci obrazů s hudbou jsem v životě nezažil. Nanejvýš úchylný psychický terror, jaký jsem u filmu dosud nepoznal. Nemůžu film vychválit a napálit mu pět hvězdiček, protože jsem citlivý mladý jinoch a tohle mě zahnalo do ouzkejch, vážně mi bylo psychicky zle. Stejně ale nemohu Tetsua zatratit do odpadu, protože má myšlenkou cosi do sebe a jen tak natočit něco podobného každej nesvede. Volím tedy hodnocení střední cestou. (02.01.2007)