Americká vražda: Rodina od vedle

Nechci hodnotit počtem hvězd dokument o příšerném zločinu spáchaném jedním na pohled normálním, ve skutečnosti však sebestředným maniakálním srabem bez empatie. Co mě na dokumentu zarazilo bylo, jak zřetelné otisky po sobě na sítích zanecháváme, a co vše z nich jde vyčíst. Jak bohatý obrazový materiál dokáže odhalit náš život, včetně jeho zakrývaných částí. A že je nejspíš marné před tím varovat i mít se na pozoru. Ukazovat děti by však mělo být zakázáno zákonem a samy sítě by  proti tomu měly přijmout vlastní ochranné mechanismy. ____ Překvapivé pro mě také bylo, že policie i soudy poskytly autorům dost důležité a mnohdy i intimní záběry z výslechu a soudu. Hodně překvapivý byl velice empatický přístup vyšetřovatelů (ok, vědí, že je natáčí kamera, ale to nejde držet v hlavě celou dobu), jak jemně, přesto pevně směřují vyšetřovaného k přiznání. A jak dokáží udržet emoce na uzdě i před takovým hnusným monstrem a naopak se k němu chovat velmi slušně. Sousedskou sounáležitost, v našich poměrech by to bylo nevídané, ukázala zase hojně navštívená tryzna. ____ PRO VŠECHNY kretény, kteří tu píší, že si oběť svou smrt zasloužila: jste buď děti nebo nedospělí, včetně honiče teenagerovské náklonnosti, páprdy Vedrala. Není absolutně nic, co by mohlo vysvětlit, pochopit nebo snad dokonce omluvit tenhle zločin. Pokud si myslíte, že chování, které je vám osobně nepříjemné, je důvodem k vraždě, tak si dejte pozor. Pokud by se tahle zásada přijala, vztahovala by se i na vás. (18.09.2023)

Asi bych měl méně sledovat filmy, zkresluje to smysl pro vnímání reality. ;-) Je prostě něco špatně, když celou dobu čekáte, kdy se z viděného (a prožívaného; tenhle případ nepohne jen cynikem) vyklube druhá Zmizelá. Těší mě však, že zde nejsem jediný, kdo by si měl dát pauzu. Stopnout to (a nafackovat si) by měli všichni, kdo tu píšou (či naznačují), že si to to děvče svým chováním zasloužilo. Hanba vám! ___ Je fascinující, avšak zároveň děsivé, kolik virtuálních stop za sebou můžeme zanechat a jak se s tím dá zpětně pracovat. Kdyby si člověk nafilmoval každý okamžik svého, tak se de facto stane věčným. (27.10.2020)

Možno som ovplyvnená tým, že som to už dávno videla na Youtube. Pri dokumentárnych filmoch nikdy neviem, či mám hodnotiť dokument, alebo to čo sa stalo. Ak by som mala hodnotiť "príbeh", bolo by to odo mňa hodnotené ako odpad, pretože, povedzme si na rovinu: ďalší debil sa zbaví zavraždením rodiny iba preto, lebo si narazil mladú (podľa mňa škaredšiu ženu ako jeho) kurvu (nech mi nik nehovorí, že uverila jeho táraninám). Čo sa týka sfilmovania, chýbali mi tam ľudské výpovede. Boli tam iba nahrávky z instagramu či z čoho, a esemesky. Chápem, že nik nechce byť s tým prípadom spájaný, ale aj tak... Videla som iba neosobné písmená na obrazovke. Na druhej strane, väčšina si kladie otázku, prečo sa jednoducho nerozviedol. Ale keby som mala platiť alimenty na dve deti a ženu v USA, tak by som ich zabila asi aj ja... (02.10.2020)

(Spoilery pro ty, co případ neznají.) Ty komentáře tady jsou fakt k zblití: "Zasloužila si zabít." / "Byla to pi*a , lehčí ji zabít, než se s ní rozejít." / "Kdyby nebylo těch dětí, byl by to příběh se šťastným koncem." / "Co s takovou." Dobré vědět, že čsfd je plné uživatelů, co sympatizují s narcistním sociopatem. Protože normální člověk v nefungujícím vztahu volí vraždu těhotné partnerky a rve těla vlastních zardoušených dětí, které před smrtí prosí, aby to tatínek nedělal, do otvoru o průměru 20 cm, aby pár minut nato obvolával realitky, smskoval s milenkou a sháněl nový barák... Mně taky nepřijde normální natáčet každý krok svého života, ale dospělý člověk snad může odmítnout na tom participovat nebo prostě ze vztahu odejít. Chováte se jako pubertální kreténi, kdo tady udělá větší ramena. Lidi, co ten případ vyšetřovali a lovili těla těch dětí odešli do předčasného důchodu a trpí PTSD. Hodnocení je pouze za neobvyklé zpracování bez nutnosti voice-overu, střih a práci s dostupným materiálem a za práci policistů, hasičů a jiných chudáků, kteří museli přispět k dořešení tohoto případu, ale samotný obsah je pochopitelně mrazivý a hodnotit nelze. (08.01.2021)

Ťažko hodnotiť. Tragédia ma samozrejme nenechala chladným, znepokojila, či možno až šokovala (podobným spôsobom ako napr. Dreiserova Americká tragédia, čo bolo samozrejme neporovnateľne komplexnejšie dielo) - zároveň som však väčšinu času rozmýšľal, prečo sa voyeursky musím pozerať na tragédiu týchto rozmerov, čo mi tento krutý dokument má dať (neobsahuje takmer žiadnu analytickú rovinu, pýtajúcu sa, čo je zlé s touto spoločnosťou, prípadne väčšiu psychologizáciu páchateľa ako obsahovali napríklad spomínaný Dreiserov román alebo Zvjagincevov film Bez Lásky). Nakoniec som dospel k tomu, že najskôr ide o pomerne nevkusnú celovečernú zábavu pre masy, s "príjemnou" 80minútovou stopážou a precíznou rozprávačskou štruktúrou, parazitujúcu na boľavej tragédii (a zároveň ju samozrejme speňažujúcou), z ktorej nikto nevyšiel ako víťaz, iba mnohí ako porazení, s doživotnou traumou a puknutým srdcom. Prečo na to dala ubolená rodina súhlas (kvôli peniazom?) a prečo sme my ako diváci ochotní sa na to pozerať ako na akúsi morbídnu formu "zábavy"? Kvôli záverečným trom vetám - "Každý deň sú v Amerike zavraždené tri ženy partnerom"? Čo je to za analýzu? Čo je to za prínos dokumentaristu k téme? 2,5* (17.11.2020)