Konečne nedeľa!

Přepsáno v dubnu 2018. Konečně neděle! se v lehkém houpavém rytmu vznáší nad obzorem při jasném svitu luny. Kriminální žánr vyniká hravostí, lehce poťouchlou a přesto uchvacuje svou nonšalancí. Cílem příběhu je vypátrání zločince, a přesto není tento záměr hlavní podstatou. Jádrem je způsob, kterým se tančí. Rozvernost je v detailech, ve zvratech pátrání, v sarkastickém nádechu rozhovorů i místech rozjařeného oddechu. Atmosféře neschází napětí, éterické šumění dráždivosti, vzpřímená elegance i jiskřivé chvění. Konečně neděle! je hebkým pohlazením, zanechává v duši zřetelnou stopu blaženosti a pocit uspokojení ze vzletné poezie. Hlavní předností filmu je Barbara Becker (vynikající Fanny Ardant), výkonná sekretářka, nadšená ochotnická herečka a oduševnělá kráska. Lahůdkou jsou důvtipné slovní přestřelky mezi ní a jejím šéfem. Je popoháněna skrývaným citem a neohroženě vyhledává další překážky. Je svůdným esoterickým zjevením, taktovkou udává rytmus a vládne celému filmovému panství. Hlavní mužskou postavou je Julien Vercel (dobrý Jean-Louis Trintignant), provozovatel realitní agentury a Barbařin zaměstnavatel. Soukromá i společenská spokojenost je lehkým mávnutím kouzelného proutku znenadání ukončena. Překvapení se mění v děs a hrůzu a zoufalé zápolení o očištění osobní bezúhonnosti. Je přímý až jízlivý, přesto je stále jeho základem důstojná laskavost. Důležitou postavou je Maître Clément (zajímavý Philippe Laudenbach), Julienův advokát s pochopením i slabostí pro zločiny z vášně. K výraznějším postavám patří Santelli (příjemný Philippe Morier-Genoud), policejní komisař, vyšetřující záhadnou sérii vražd. A také Paula Delbecq (zajímavá Anik Belaubre), pokladní kina Eden a vydírající hlas hysterické zuřivosti. Z dalších rolí: pátrající bratr oběti a křesťanský duchovní Massoulier (sympatický Jean-Pierre Kalfon), nekonvenčně se tvářící lokální novinář a bývalý Barbařin manžel Bertrand Fabre (Xavier Saint-Macary), Paulin bratr a tvrdě jednající provozovatel nočního podniku a lechtivého uspokojení Louison (dobrý Jean-Louis Richard), provokativně přezíravá a bouřící Julienova manželka Marie-Christine Vercel (zajímavá Caroline Sihol), naštvaná pouliční nevěstka (Nicole Félix), zkušený provozovatel soukromé detektivní agentury Lablache (Georges Koulouris), či sebevědomá uchazečka o práci sekretářky (Pascale Pellegrin). Napětí detektivního pátrání a zoufalé hledání vlastní spásy je povzneseno Truffautovým stylovým nadhledem. Hravost je rozkošná, švihácky upravená a potěšující. Vždyť jde o chtíč a posedlost. Radostí prozářený prožitek! (01.05.2009)

François Truffaut, velký obdivovatel Alfreda Hitchcocka, natočil krimi, která nepřekvapuje nějakými velkými zvraty, ale je téměř dokonalým filmem po formální stránce. Coby režisér byl Truffaut prakticky bezchybný a tento film (bohužel poslední) je toho důkazem. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, zejména Fanny Ardant odvedla skvělou práci a především její zásluhou má film ten správný drive. (26.02.2012)

Upřímně, kdyby nebylo do očí bijící, že to Truffaut nebral resp. nemyslel tak úplně vážně a vezl se (i) na notně odlehčené vlně, plné nadsázky a nadhledu, stejně jako je nepřehlédnutelné to několikeré významné žánrové pomrkávání, (i) do vlastních řad, nemilosrdně bych jej za tu kriminální zápletku rozcupoval. Avšak ve světle vyřčeného a navíc, když se vašich představ zhostí a následně ho takovým osvěžujícím způsobem na filmové plátno převedou, skutečné herecké osobnosti, jakými bezesporu jsou F. Ardant resp. J.-Louis Trintignant, může mít člověk nějakých výraznějších námitek? Navíc, pokud trpíte stejně jako já, dlouhodobou slabostí pro inteligentní, dlouhonohé, pohledné brunetky s velkými plnými rty, co vyjma psaní všemi deseti a příležitostného vaření kávy, občas rády fušují do řemesla Sherlockovi Holmesovi, můžete si rovnou minimálně jednu hvězdu přihodit. Ta černobílá, nejen snímku, zatraceně sluší. To už sice nelze při plném vědomí říct i o dabingu, na druhou stranu, byl jsem svědkem mnohem nepovedenějších (čti rušivějších). Konečně Neděle! není nejlepším Truffautovým snímkem, nicméně že se jedná o více než zdařilé ukončení jedné dlouhé plodné kariéry, to si troufám bez jakýchkoliv pochybností konstatovat a je možné (více než pravděpodobné), že při další, originální projekci, tu pátou hvězdu (rád) přihodím. 85% [Pouze jedna nesrovnalost, pane Truffaute. Do Edenu na Kubrickovi Stezky slávy?! Nemělo to být spíše na Řebíčkovi pozdní “stesky (notně pošramocené) slávy"?]. (05.11.2013)

Truffautova labutia pieseň je jeho azda najvernejšou poctou Hitchcockovi a filmu noir. Kým „Nevesta bola v čiernom“ bola viac pocta Hitchovi, toto je už viac poklona noiru (aj pre krásnu čb kameru). Máme tu krivo obvineného muža a jeho sekretárku ako pomáhajúcu femme attrappe (veľmi sympatická Fanny Ardant). PS: potešili vizuálne referencie na Psycho, Nepravého muža či cinefilský odkaz na Kubrickove Cesty slávy, ktoré tak prezradili rok príbehu - 1957. (16.11.2020)

Dôstojná rozlúčka nielen s kinematografiou, ale pomaly aj so životom, ako takým (Truffaut už bohužiaľ nestihol nakrútiť ďalší film), na čo si mimochodom francúzsky Velikán vybral „hitchcockovsko” ladený film, v ktorom mu vzdáva akúsi poctu, ktorú v podstate k nemu prechovával počas celej svojej úspešnej režisérskej kariéry, čo v tomto podaní aj patrične vidieť... Kto pozná, ten určite ponachádza niekoľko odkazov. / A síce sa predsa musím trochu priznať, že som pôvodne zvažoval len „tri” hviezdičky pre film ako celok, ale to by sa mi nesmela tak mimoriadne pozdávať (páčiť) predstaviteľka Barbary Beckerovej, čiže neuveriteľne okúzľujúca, francúzska herecká fešanda Fanny Ardantová, ktorá v úlohe obetavej sekretárky, by som smelo prehlásil, že dokonca „zatienila” i realiťáka Jeana-Louisa Trintignanta, a to zrejme kvôli tomu, že sa jeho postava Juliena Vercela, musela nejaký čas ukrývať, keďže bola podozrivá zo spáchania niekoľkých vrážd... Vďaka tomu sa mohla plne predviesť, kedy si proste každý divák určite príde na svoje, čiže nakoniec si viem obhájiť, prečo som sa vlastne rozhodol, že „prižmúrim jedno oko”, ktoré som na druhej strane - neustále dokorán otváral, aby som sa nechal unášať i ostatnými zložkami filmu, medzi ktoré by som jednoznačne zaradil i vynikajúcu, čiernobielu kameru od naprosto významného, španielskeho kameramana Néstora Almendrosa, ktorá vytvára tú potrebnú atmosféru, priamo sa vzťahujúcu pre samotný príbeh, ktorý je vskutku popretkávaný samými scenáristickými vychytávkami, čo je ďalšie pozitívum, ktoré by som ocenil. Podotýkam, že tento počin by si skôr zaslúžil známku 2/3, čo sa takýmto spôsobom (na tomto mieste) oznámkovať jednoducho nedá, a tak sa teda prikloním k tomu „lepšiemu”, čo mi zrovna srdce porúča, i keď viem, že mozog by chcel asi niečo iné, ale zase si až tak vehementne nemyslím, že by bolo moje výsledné hodnotenie nejako extrémne nadhodnoteným, skrátka v tomto prípade si nedokážem absolútne nijako pomôcť, aby som učinil inak. (15.08.2022)