Siréna od Mississippi

Otevřeně řečeno, s tímhle kouskem mám opravdu problém... Francois Truffaut je můj oblíbený režisér a jeho režie konec konců ani v tomhle případě není zklamáním. Herecké obsazení je luxusní, Jean-Paul Belmondo i Catherine Deneuve jsou hvězdy první velikosti a už jejich pouhá přítomnost na plátně je přínosná. Navíc ani nehrají špatně. Co mi ale vadí, je scénář, resp. základní námět. Tohle melodrama s kriminální zápletkou má totiž značně nedůvěryhodný půdorys, je to vykonstruované až běda. Snímek je evidentně zasazený do doby svého natáčení, tedy konce 60. let, kdy vrcholí sexuální revoluce, technologie rychle zkracují vzdálenosti a spojují lidi z druhého konce planety, vrcholí budování konzumní společnosti, no a v téže době si úspěšný podnikatel vymění několik dopisů se zcela neznámou ženou a domluví s ní sňatek, aniž by se s ní kdy předtím setkal. To si ani nezavolají, aby mohl poznat zabarvení jejího hlasu? Kdyby se příběh odehrával v roce 1900, nemám s ním problém, ve 30. letech - dejme tomu - ale takhle? Poté, co muž zjistí, že byl okraden o všechny své úspory a jeho skutečná snoubenka zavražděna, neuvěřitelnou náhodou se potká s onou podvodnicí a pak stačí jeden krátký rozhovor završený větou: "Stále tě miluji," aby té ženě odpustil a přes její kriminální minulost plánoval společný život, ba co víc, byl ochoten pro ni vraždit a ztratit veškeré své postavení. Prostě mi to celé skřípe a nevěřím tomu ani za mák. Tři slabé hvězdičky za režii a herecké výkony. Celkový dojem: 50 %. (11.04.2009)

Vyslovím kacířskou myšlenku: Sedmý hřích je tak špatný nikoli proto, že by jeho tvůrci nedosahovali Truffautovy geniality, ale proto že v podstatě neměli moc s čím pracovat. V Sedmém hříchu je melodrama a telenovelovitý obsah vyjádřené obrazem, exotickým prostředím a sexem, v Siréně od Mississippi zase nablblými dialogy jako vystřiženými z lascivního ženského románku; víc v tom žel bohu není. Výsledný dojem je takřka totožný, jen Sedmý hřích působí jaksi upřímněji tím, že se aspoň nesnaží být špatnou nápodobou Hitchcocka. Takhle Truffautovi na chuť asi nepřijdu. (10.09.2009)

Skutečnost, že moderní film může adekvátně pojednat i velmi tradiční, dokonce až konzervativní téma, nepoučeného překvapí. Pro toho, který překvapení považuje za ozvláštnění, je spíše výzvou a pohnutkou, aby se pokusil jít dále. Tradiční schéma, tradiční téma, tradiční vznik i rozvoj milostného vztahu: Hugo by byl potěšen, Dumas nezaskočen, Paustovskij i Grin hluboce pohnuti a Simenon by děkoval za dobrý nápad pro zvlášť zdařilou maigretovku. Na plátně se objevují lidé 19. století, sklonek šedesátých let minulého století není však jen kulisou, ale účinným spoluhráčem skutečné osudové lásky, toho supraromantického citu, který prolamuje altruismus a jakoby podléhá nehodným. Opravdu to tak je? Anebo je to tak, že pokřivené zrcadlo nakonec vrhá vskutku výstižný obraz a v lidech nanejvýš problematických nalézá pověstnou hrabalovskou perličku na dně? Perličku skutečného lidského štěstí. Usiloval-li Truffaut opravdu o tento pohled, šlo-li mu právě o hold velkým jménům, a paralelně se podvědomě snažil o prolomení tradičního rámce, tj. jaksi v jednom plánu, v jednom sevřeném záměru, nezbývá než konstatovat, že to všechno zvládl v zřídkakdy viděné kvalitě, sevřenosti a invenci. Zůstal sám sebou, podporován univerzálními uměleckými talenty a nadoblačnou krásou tehdy mladé Deneuveové i plebejsky mužského Belmonda, v míře, která i dnes poprávu vzbuzuje úctu a obdiv. (15.10.2008)

Bohatý továrník Jean-Paul Belmondo si vezme podvodnici Cathérine Deneuve, která se vydává za jeho neznámou snoubenku. Postupně Deneuveová provádí Belmondovi mnohé hrůzy, ale se ten chová jako hodný zamilovaný manželský ňouma. Láska je je pro něj silnější než rozum. Celkově jde o poctivě udělané, ale (obzvlášť na Francouze) dosti chladné milostné drama - citově i filmařsky, navíc s dost nevěrohodným scénářem a s klesající kvalitou ve druhé půli filmu. Z tohoto Truffautova snímku jsem nějaký nadprůměrný dojem nezískal, snad s výjimkou závěru s pohozeným komiksem se Sněhurkou. Trailer (přímý odkaz): http://www.youtube.com/watch?v=Kuy3Xkz0xOI (10.09.2009)

Pokud chcete vidět, jaké to je být zoufale zamilován do pochybné a nenepravitelné ženy, o které navíc víte, že je absolutní mrcha, pusťte si tento film. Truffaut skvěle ilustruje osud člověka stiženého nezdravou patologickou láskou. Sílu prožitku umocňuje skvostná výprava a úměrně dobrá kamera. Záběry z Reunionu, i ty z Francie působí velice romanticky, což je vlastně tak trošku v kontrastu s tím co se ve filmu odehrává. Neméně zdařilý je i scénář, zejména se mi zapsaly do paměti scény, kdyby Luis Mahé přirovnává tvář své manželky ke krajině, kdy mluví o pětiřádkových seznamkových inzerátech, či kdy svou milou uráží. A klíčové jsou samozřejmě herecké výkony, kdy Belmondo hraje tak, že jeho postavu budete litovat a Catherine Denevue hraje tak, že jeho zoufalství pochopíte. (04.07.2011)