Siréna od Mississippi

François Truffaut zde naporcoval slušnou dávku romantiky i thrilleru. Spočátku to nějakou dobu vypadalo na všední romantický film, s prvním větším spádem nicméně začlo fungovat silné napětí jak "venku" v rámci útěku dvou lidí před policií a spravedlivým trestem, tak uvnitř samotného manželství s poměrně divokou historií. Pocitově mi film připomněl tehdejší oblíbené gangsterky a westerny s tzv. antihrdiny. Oba hlavní postavy zde postupně prchají před zákonem, ona je pořádná a pro společnost nebezpečná mrcha, on se díky ní už taky dopustí hříchu... přesto jisté sympatie a vzájemná chemie mezi oběma (anti)hrdiny mne postupně přijměly k tomu, abych jim i v tomhle počínání fandil. Půvabná Catherine Deneuve nemohla ve své době nechat asi žádného mužského diváka chladným a vedle prvotřídního Jeana-Paula Belmonda (pro mne osobně v jedné ze svých nejzajímavějších rolí) vytvořila osobitou postavu plnou kontrastů. Příběh občas měl možná až příliš hodně neúplně důvěryhodných zvratů, ale otevřený konec s nečekaným milostným procitnutím uprostřed tuhé zimy měl pro mne určitě velké kouzlo. 80% (15.02.2020)

Skutečnost, že moderní film může adekvátně pojednat i velmi tradiční, dokonce až konzervativní téma, nepoučeného překvapí. Pro toho, který překvapení považuje za ozvláštnění, je spíše výzvou a pohnutkou, aby se pokusil jít dále. Tradiční schéma, tradiční téma, tradiční vznik i rozvoj milostného vztahu: Hugo by byl potěšen, Dumas nezaskočen, Paustovskij i Grin hluboce pohnuti a Simenon by děkoval za dobrý nápad pro zvlášť zdařilou maigretovku. Na plátně se objevují lidé 19. století, sklonek šedesátých let minulého století není však jen kulisou, ale účinným spoluhráčem skutečné osudové lásky, toho supraromantického citu, který prolamuje altruismus a jakoby podléhá nehodným. Opravdu to tak je? Anebo je to tak, že pokřivené zrcadlo nakonec vrhá vskutku výstižný obraz a v lidech nanejvýš problematických nalézá pověstnou hrabalovskou perličku na dně? Perličku skutečného lidského štěstí. Usiloval-li Truffaut opravdu o tento pohled, šlo-li mu právě o hold velkým jménům, a paralelně se podvědomě snažil o prolomení tradičního rámce, tj. jaksi v jednom plánu, v jednom sevřeném záměru, nezbývá než konstatovat, že to všechno zvládl v zřídkakdy viděné kvalitě, sevřenosti a invenci. Zůstal sám sebou, podporován univerzálními uměleckými talenty a nadoblačnou krásou tehdy mladé Deneuveové i plebejsky mužského Belmonda, v míře, která i dnes poprávu vzbuzuje úctu a obdiv. (15.10.2008)

Zprvu oklamán a poté bezhlavě zamilován. Takový je Louis Mahé (Jean-Paul Belmondo), majitel továrny na cigarety na ostrově Réunion. Marion Vergano (Catherine Deneuve) je onou ženou, kterou Louis miluje natolik, že se všeho vzdá a je ochoten dopustit se i zločinu, aby s ní mohl být. Pro Marion jsou ale mnohem důležitější peníze a po předchozích zkušenostech s muži na lásku spíše zanevřela. François Truffaut natočil velmi dobrý film, který však byl diváky i kritikou přijat poněkud rozpačitě. (10.05.2005)

Bohatý továrník Jean-Paul Belmondo si vezme podvodnici Cathérine Deneuve, která se vydává za jeho neznámou snoubenku. Postupně Deneuveová provádí Belmondovi mnohé hrůzy, ale se ten chová jako hodný zamilovaný manželský ňouma. Láska je je pro něj silnější než rozum. Celkově jde o poctivě udělané, ale (obzvlášť na Francouze) dosti chladné milostné drama - citově i filmařsky, navíc s dost nevěrohodným scénářem a s klesající kvalitou ve druhé půli filmu. Z tohoto Truffautova snímku jsem nějaký nadprůměrný dojem nezískal, snad s výjimkou závěru s pohozeným komiksem se Sněhurkou. Trailer (přímý odkaz): http://www.youtube.com/watch?v=Kuy3Xkz0xOI (10.09.2009)

Vyslovím kacířskou myšlenku: Sedmý hřích je tak špatný nikoli proto, že by jeho tvůrci nedosahovali Truffautovy geniality, ale proto že v podstatě neměli moc s čím pracovat. V Sedmém hříchu je melodrama a telenovelovitý obsah vyjádřené obrazem, exotickým prostředím a sexem, v Siréně od Mississippi zase nablblými dialogy jako vystřiženými z lascivního ženského románku; víc v tom žel bohu není. Výsledný dojem je takřka totožný, jen Sedmý hřích působí jaksi upřímněji tím, že se aspoň nesnaží být špatnou nápodobou Hitchcocka. Takhle Truffautovi na chuť asi nepřijdu. (10.09.2009)