Siréna od Mississippi

Radšej byť "parchantem" ako "blbcem". Belmondova postava si myslí bohužiaľ opak a tak nie je ťažké odhadnúť, akým smerom sa bude Truffautov film uberať. Vlastne som mu preto ani nemohol držať palce. Keď jemu nakoniec išlo o úplne iné ciele, ako by normálnej filmovej postave išlo. Zrkadlá a Deneuvkinej cop budú odkazy na Vertigo. Kvalitatívne je ale Siréna podstatne nižšie. Keď Belmonda nedabuje Jirka Krampol, tak to proste nikdy nie je ono. (26.08.2012)

Měl jsem zrovna na něco takového náladu, takže se mi to hodně líbilo. Mám rád Belmonda a na Catherine Deneuve se kouká dobře. Děj je dost rozpačitý a dost pochybuju, že by Belmonda až takhle uhranula. Protože Catherine Deneuve je tam megasvině (takovej ten prototyp vychcaný ženský) a Belmondo to celej film dobrovolně kupuje a propadá se do čím dál větších sraček, až skončí někde ve vánici. A jediné co jí říká, že jí stále strašně miluje. Na první pohled tedy Belmondo vypadá jak totální kokot. Jenže Truffaut ho velmi výstižně vylíčil tak, že je vlastně šťastný, protože se zamiloval a nic jiného k životu nepotřebuje. Tudíž morálně vítězí, protože s klidnym ksichtem žere jed na krysy a tím že to přizná snad obrátí na "světlou stranu" i tu materialisticky založenou mrchu. Romantika? Ano! Realita? Těžko. (04.05.2009)

Už dlouho mě žádný film nenutil tak často přepínat divácký hlediska! Úžasně "ujetý" mix žánrů - pocta nejen Hitchcockovi ale filmům noir vůbec i klasickým melodramatům. Deneuve je skutečně nádherná (jako zamilovaná i jako nenáviděná) a Belmondo se i tady pohybuje na své vyjeté koleji od dramatického herectví k lehké sebeparodii. Skoro celý film jsem se bavil a bylo mi úplně jedno, že spoustu těch trapně šroubovaných dialogů, semo tamo ne zcela fungující střih a prkenné herecké výkony ve vedlejších rolích zřejmě nemyslel Truffaut vždycky v nadsázce. Je to pastiš, excesivně přehnaná žánrová směska a jako takový by tenhle film i měl být vnímán. Je ale zároveň fekt, že se na něj musíte naladit hned od počátku, nereptat a nechat se vést Duhamelovou hudbou, která vám vždycky nenápadně naznačí, v jakém že to žánru se zrovna pohybujete! (31.03.2007)

Skutečnost, že moderní film může adekvátně pojednat i velmi tradiční, dokonce až konzervativní téma, nepoučeného překvapí. Pro toho, který překvapení považuje za ozvláštnění, je spíše výzvou a pohnutkou, aby se pokusil jít dále. Tradiční schéma, tradiční téma, tradiční vznik i rozvoj milostného vztahu: Hugo by byl potěšen, Dumas nezaskočen, Paustovskij i Grin hluboce pohnuti a Simenon by děkoval za dobrý nápad pro zvlášť zdařilou maigretovku. Na plátně se objevují lidé 19. století, sklonek šedesátých let minulého století není však jen kulisou, ale účinným spoluhráčem skutečné osudové lásky, toho supraromantického citu, který prolamuje altruismus a jakoby podléhá nehodným. Opravdu to tak je? Anebo je to tak, že pokřivené zrcadlo nakonec vrhá vskutku výstižný obraz a v lidech nanejvýš problematických nalézá pověstnou hrabalovskou perličku na dně? Perličku skutečného lidského štěstí. Usiloval-li Truffaut opravdu o tento pohled, šlo-li mu právě o hold velkým jménům, a paralelně se podvědomě snažil o prolomení tradičního rámce, tj. jaksi v jednom plánu, v jednom sevřeném záměru, nezbývá než konstatovat, že to všechno zvládl v zřídkakdy viděné kvalitě, sevřenosti a invenci. Zůstal sám sebou, podporován univerzálními uměleckými talenty a nadoblačnou krásou tehdy mladé Deneuveové i plebejsky mužského Belmonda, v míře, která i dnes poprávu vzbuzuje úctu a obdiv. (15.10.2008)

Scénář, a tedy i děj tohoto filmu je jistě zajímavý. Bohužel, nepřesvědčivé herecké výkony Belmonda i Deneuve mi připadali více než podobné výkonům herců z nějakého ochotnického divadýlka někde konci světa. Především Belmondo ztvárňuje svou roli jako by jeho herecká kariéra teprve začínala, přičemž v roce 1969 měl za sebou už nespočet rolí. Zřejmě jeho herecký způsob a vitalitu v tomto snímku někdo úmyslně udusil a nebo se nedokázal či nemohl s touto rolí sžít. Což je podle mého mínění na škodu. Prostě, ... je to jiný Belmondo, než jsme zvyklí. Dialogy těchto dvou postav mi také neseděly. Mnohdy jsem si připadal, jako bych poslouchal konverzaci dvou bytostí z jiného světa. Strohé a odsekané věty spolu s chladným vystupováním postav k Belmondovi nesedí. Milostné šílenství pana továrníka by mělo podle mě být zahráno poněkud žhavěji. A Belmondo na to měl. Byl jsem zklamán. Chladné, studené a odtažité. (16.10.2008)