Siréna od Mississippi

Truffautova pocta Jeanovi Renoirovi /Francouzsky Kankan/ a Alfredovi Hitchcockovi /Psycho, Vertigo/. Presne to je La Sirene du Mississippi. Film dokaze divaka zaujat ostrovnymi realiami a celkom slusnym pribehom, ktory sice dokaze nudit na 10 minut, ale hned sa zase rozbehne. Takze nudy je vo filme velmi malo. Catherine Deneuve je vyborna, film ma dejovu liniu a skusenu reziu Truffauta. La Sirene du mississippi zaroven povazujem za mimoriadne kvalitnu mimoblbowoodsku /teda pardon, chcel som napisat mimohollywoodsku/ filmarsku produkciu. Jean Paul Belmondo /Singe en Hiver s Gabinom/ v jednej zo svojich najnetypickejsich roli. 100 % (28.10.2014)

Co jsem si o tomto filmu přečet, tak jsem se dozvěděl, že Truffaut tady hodně kopíroval Hitchcocka. Já osobně Hitchcockovy filmy nemám rád, takže jsem od toho nic moc nečekal. Ale první půlka se mi opravdu líbila. O to větší zklamání přišlo ve druhý půlce, která je naprosto neuvěřitelná, odtržená od reality a hlavně taky dost nudná. To jsem akorát kroutil hlavou nad tim, jaký blbosti tam hlavní postavy vyváděj. Jedinej světlej okamžik jsem tam zaznamenal ve chvíli, když Catherine Deneuve ukáže kozy. První půlka je za 4 hvězdy, druhá půlka je zralá pomalu na odpad. Navíc mi Belmondo v roli takovýho naivního trouby, kterej se nechá ovládat od ženský jak loutka, moc neseděl. 50% (30.12.2020)

Film, jehož vyprávěcí tempo je skutečně úmorné. Prvních 1,5 minuty běží úvodní titulky (v nich zaujme informace, že kostýmy Catherine Deneuve vytvořil Yves Saint Laurent), následně se divákovi v další 1,5 minutě sděluje historie Réunionu, aniž by to bylo pro následující děj jakkoli důležité, další minutu sledujeme jet jednu z vedlejších postav autem... ten film má zkrátka na všechno dost času, a současnému netrpělivému divákovi, který čeká, kdy se tam konečně něco začne dít, to nijak neulehčuje - ten moment nastává až někdy v 10. minutě, kdy do děje vstupuje Julie (Catherine Deneuve). Jak se ovšem děj dále vyvíjí, člověk jen žasne nad jeho krajní nepravděpodobností - Belmondo zde hraje tak neuvěřitelného ňoumu, až to není možné - některé dějové zvraty se skutečně jen těžko dají vysvětlit pouze jeho zamilovaností - postava Julie jako by tuto nepravděpodobnost sama tematizovala, když v samotném závěru pronáší tato slova: "Nikdo mi tě nevezme. Miluji tě, Louisi. Miluji tě. I neuvěřitelné mùže být pravda." - závěr Sirény od Mississippi mimochodem velmi připomíná konec Andersonova snímku Nit z přízraků (normálně bych tuto zmínku považoval za spoiler, ale vzhledem k tomu, že jde zde v "oficiálním textu distributora" v podstatě kompletně vyzrazen děj - což mi osobně přijde hrozné - je to už podle mě stejně jedno). A zmíněné pomalé tempo spolu s velmi nepravděpodobným dějem nakonec u mě převážily výsledný dojem z filmu do polohy "nelíbilo", byť řada scén tam je zajímavých, a něco do sebe to určitě má. Mimochodem souhlasím s Argensonem, že několikeré odhalení ňader Catherine Deneuve je zde samoúčelné, podobně jako Belmondovo kaskadérské lezení po fasádě hotelu, a že relativně otevřený konec se také moc nepovedl. (02.12.2018)

Proč jen točil Truffaut tak málo "hitchovin"? A proč, když už nějakou točil, ji musel ve druhé půlce rozmělnit ve studii nevšedního vztahu? Nechápejte mě špatně, obě ty polohy jsou truffautovsky precizní, jen dohromady nepasují v žádném ohledu. Je to jako se snažit do dokonalé formy na trojúhelník nacpat nádherné kolečko. Nakonec ho tam sice možná i vecpete, ale dokonalá nádhera z toho prostě a jednoduše nebude. Prostě nebude. (15.10.2008)

Vyslovím kacířskou myšlenku: Sedmý hřích je tak špatný nikoli proto, že by jeho tvůrci nedosahovali Truffautovy geniality, ale proto že v podstatě neměli moc s čím pracovat. V Sedmém hříchu je melodrama a telenovelovitý obsah vyjádřené obrazem, exotickým prostředím a sexem, v Siréně od Mississippi zase nablblými dialogy jako vystřiženými z lascivního ženského románku; víc v tom žel bohu není. Výsledný dojem je takřka totožný, jen Sedmý hřích působí jaksi upřímněji tím, že se aspoň nesnaží být špatnou nápodobou Hitchcocka. Takhle Truffautovi na chuť asi nepřijdu. (10.09.2009)