Siréna od Mississippi

Vyslovím kacířskou myšlenku: Sedmý hřích je tak špatný nikoli proto, že by jeho tvůrci nedosahovali Truffautovy geniality, ale proto že v podstatě neměli moc s čím pracovat. V Sedmém hříchu je melodrama a telenovelovitý obsah vyjádřené obrazem, exotickým prostředím a sexem, v Siréně od Mississippi zase nablblými dialogy jako vystřiženými z lascivního ženského románku; víc v tom žel bohu není. Výsledný dojem je takřka totožný, jen Sedmý hřích působí jaksi upřímněji tím, že se aspoň nesnaží být špatnou nápodobou Hitchcocka. Takhle Truffautovi na chuť asi nepřijdu. (10.09.2009)

Omamně tajemná, zlatovlasá panna. Zatoužila zlákat mládence...a ON, zbloudilý, po kolena stojí v mlhách. Ztracen v očích kočičí Kleopatry, oslepen severskými světly, oslaben pronikavým paprskem stříbrné slečny luny. Falešné vyvolené, cizí princezně otevírá poklad. Naslouchá, podléhá jejímu rajskému zpívání, sladkému naléhání - sejít z cesty. Netroškaří, ve velkém stylu smysly čeří, do bažin noří amorální činy. Stahují se do objetí, jako pachatelé i oběti. Půjdou, věrni milování, do dalekých končin za svůdně aromatickou vůní lásky. (30.03.2018)

La sirène du Mississippi je klasický detektivní příběh jdoucí ve stopách Hitchcockovského napětí, zároveň také melodrama, mixováno s filosofickými a psychologickými úvahami v ambiciózní filmové umění. Truffautův pokus ztvárnit složitý psychogram jeho protagonistů, který protáhne kriminální zápletkou se nezdařil úplně dokonale, vnímat to ale jen jako milostný příběh by bylo velmi naivní. (Belmondo byl pro tento film špatná volba.) 70%. Produkce Les Films du Carrosse (07.06.2017)

Měl jsem zrovna na něco takového náladu, takže se mi to hodně líbilo. Mám rád Belmonda a na Catherine Deneuve se kouká dobře. Děj je dost rozpačitý a dost pochybuju, že by Belmonda až takhle uhranula. Protože Catherine Deneuve je tam megasvině (takovej ten prototyp vychcaný ženský) a Belmondo to celej film dobrovolně kupuje a propadá se do čím dál větších sraček, až skončí někde ve vánici. A jediné co jí říká, že jí stále strašně miluje. Na první pohled tedy Belmondo vypadá jak totální kokot. Jenže Truffaut ho velmi výstižně vylíčil tak, že je vlastně šťastný, protože se zamiloval a nic jiného k životu nepotřebuje. Tudíž morálně vítězí, protože s klidnym ksichtem žere jed na krysy a tím že to přizná snad obrátí na "světlou stranu" i tu materialisticky založenou mrchu. Romantika? Ano! Realita? Těžko. (04.05.2009)

Truffautova další studie milostného šílenství s výtečnou dvojicí Belmondo - Deneuve. Hitchcockovské reference zahrnují taky Psycho, ale víc spíš Vertigo či Marnie. Když je podle Truffauta muž beznadějně zamilovaný, objektu jeho posedlosti projde naprosto všechno - a jeden by mu to i věřil. Každopádně podivný a silný film. 90% (12.07.2007)