Réžia:
François TruffautKamera:
Henri DecaëHudba:
Jean ConstantinHrajú:
Jean-Pierre Léaud, Claire Maurier, Guy Decomble, Albert Rémy, François Truffaut, Jean-Claude Brialy, Georges Flamant, Jeanne Moreau, Jacques Demy (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Ukazuje nebezpečná úskalí chlapeckého dospívání, která sice dobře znají pedagogové a sociologové, ale která obvykle přehlížejí ti, kdož by měli nejspíše podat dítěti pomocnou ruku jeho rodiče. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti. Snaží se dokázat, že problém mládeže na scestí je spíše problémem dospělých. Jeho film je krutou obžalobou společnosti, v níž dítě vyrůstá bez lásky, společnosti, která zavírá třináctiletého chlapce společně s prostitutkami a v nápravném ústavu sním zachází jako s tím nejsprostším dospělým zločincem. Na MFF v Cannes 1959 byl film Nikdo mne nemá rád vyznamenán Cenou za režii. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (167)
Aneb jak vychovat malého nihilistu. Truffaut báječně zobrazuje bezútěšnost pocitů malého chlapce, který cítí, že krom jednoho kamaráda, ho nikdo nemá rád. Jenže je tu malé ne nevýznamné jenže. Jako obžaloba systému, nefungují rodiny, bezcitného soudnictví a tuposti policie film funguje dobře. Ale Antoine je mi úplně jedno, nelituji ho, není mi sympatický, ani mi není protivný, zkrátka je mi jedno. A lo by mi asi po hodině a půl prožité ve společné místnosti neměl být. ()
tento film nemá chybu, dokonalé dielko, magické, silné, vtipné i smutné - truffuat by mohol učiť hollywoodskych ako sa robia "comming of age" filmy s tým, že v tomto prípade sa jedná o oveľa širšie poňatý generačný film s analytickým presahom a snahou o výpoveď o dobe, o mieste a o univerzálnych vzťahových problémov nielen vnútri rodiny, systému a mestského prostredia, ale medzi generáciami celkovo; ()
Podle mě nejlepší Truffautův film, kterým navázal na Vigovu Trojku z mravů a kterým uvedl na scénu (a posléze i do všech filmových příruček) nezapomenutelnou postavu Antoina Doinela, pro kterou se narodil Jean-Pierre Léaud. Celá doinelovská pentalogie nemá ve filmu odboby, nadto je upřímná a citové zrání mladého Antoina působí přesvědčivě. Kdo by mohl zůstat lhostejný k trampotám jednoho upřímného mladého Pařížana, který to nemá v životě lehké? ()
V prvním díle budoucí léaudovské pentalogie Truffaut s brilancí zralého umělce čistou filmovou řečí jakoby protokolu rýsuje obraz ne fungující rodiny, které zbývá čas na vše, s výjimkou problematického chlapce, který opravdu "roste jak dříví v lese". Mechanismus jeho neodvratného sociálního propadu působí až osudově a děsivě. Konec rozhodně není katastrofou; "pouze" je zřejmé, že máme co do činění s jinochem, který nebude prost asocializací po zbytek svého života. Koukolíkovský deprivant - ani hrubián, ani prvoplánový psychopat a tím méně infantil - stojí před námi v celé své mokvavé sociální nahotě a obnaženosti. Víc než hněv budí soucit a lítost. Do jisté míry. Za ní nastupuje neodvratná tvrdost. Tvrdost, která opravdu nic neřeší. Mladík se změnil. Už není zajatcem upjatých iniciačních obřadů minulého století. Osvobozen je však až příliš. Stejně jako naše doba. Osvobozen až k bezmezné neodpovědnosti. Tehdy jako dnes je typ, který ztělesňuje, už ne výjimečný, ale také v podstatě ještě ne převládající. Zlatá mládež tehdy začínala. Nepostřehnutelně. Krůček po krůčku stoupala k zářivým stupňům své nicneřešící sebestřednosti. V NIKDO MNE NEMÁ RÁD stojíme na počátku toho neradostného pohybu. ()
Tak tohle vážně není jenom sentimentální vzpomínka na Truffautovo dětství. Režisér je přesně ten typ intelektuála-tvrďáka, kde rebelství se neměří skrze decilitry krve vyždímané z tváří nepřátel. Dokonce vypadá zdánlivě konformně. I styl vyprávění může připomínat jednoduché francouzské filmové jednohubky určené masám. Sofistikovanost sama. V jednoduchém příběhu je hloubka. Neopouštějme svět klišé a přidejme frázi, že tito režiséři točili život. Neubrečenost, temná krása Paříže, neobyčejné dětské hraní Leauda. Scéna, kdy se Antoine točí v tom kotouči je přesně metafora podle mýho gusta. A ještě něco, stejně jako DaViD´82ovi mi exteriéry hodně připomínaly Žižkov, což mě ještě víc vtahovalo do příběhu. ()
Galéria (40)
Fotka © Les Films du Carrosse
Zaujímavosti (47)
- Režiséra filmu Françoise Truffauta můžeme vidět na pouti na centrifuze hned vedle Antoinea (Jean-Pierre Léaud), a poté jako muže s cigaretou u atrakce. (džanik)
- V titulcích tvůrci filmu děkují Claudu Vermorelovi, Claire Mafféi, Suzanne Lipinské, Alexi Joffému, Fernandu Delignymu, Claudu Végovi, Jacquesu Josseovi, Annette Wademant, École technique de photographie et de cinématographie, Jeanu-Claudu Brialymu a Jeanne Moreau (která se ve filmu krátce objeví). Film je také věnován památce André Bazina, režisérova mentora, který zemřel rok před uvedením filmu do kin, den po zahájení natáčení. (classic)
- Podle Jeana-Pierra Mockyho byl sledovací záběr na konci filmu, v němž Antoine Doinel (Jean-Pierre Léaud) běží, inspirován filmem Akiry Kurosawy Rašómon (1950), který viděl v kině s Françoisem Truffautem a Claudem Chabrolem a který na ně silně zapůsobil. (classic)
Reklama