Hebká koža

Tak tak to opravdu chodí. Naprosto uvěřitelné drama o manželské nevěře, která začíná jako nevinná hříčka a přeroste v tragedii. Člověk si připadá, jako by sledoval přímý přenos ze života, což by mělo být vlastně nezajímavé, ale přitom je zvědavý na každou další sekvenci. Pětačtyřicet let staré, černobílé, ale jako točené dnes. (08.07.2009)

Je něco co mě u Truffautových snímků nutí sedět a hltat každý filmový obraz. To protože si asi podvědomě užívám, jak to Francois všechno vymyslel - záběry, vždy originální a zajímavou hudbu (zde opět mistr Georges Delerue), herce, které geniálně vybere a dalsí věci, co jeho filmy udělají výjimečnými. V tomto filmu se jako v mnoha dalších věnuje popisu vztahu mezi mužem a ženou za určité situace, tady mezi ženatým váženým literárním odborníkem a mladou letuškou. Postupem času se situace dramatizuje a zaplétá a jako u některých dalších Truffautových snímků lze vycítit, že příběh bude mít dramatické či tragické vyústění. Je třeba vyzdvihnout herecké výkony všech tří představitelů milostného trojúhelníku. Zejména mě fascinovala Françoise Dorléac, která byla velice krásná a ve své roli precizní. Je mi moc líto, že jsme ji kvůli pozdější tragické nehodě nemohli vidět ve více snímcích. Příběh byl poměrně jednoduchý, ale jak říkám Truffautovo citlivé pojetí a originální napády tomu vždy dodají něco speciálního, díky čemu mi snímek jen tak nevyprchá z mysli. https://www.youtube.com/watch?v=11OJIhBqAD8 (31.07.2014)

Pro tento podivuhodný snímek se Truffaut nechal inspirovat skutečnou událostí a natočil jeden z nejzajímavějších pohledů na úděl muže zmítajícího se mezi racionálnem, citem a kdoví, zdali ne ještě hlouběji. Tak trochu jiný Truffaut - kam se poděla jeho ironie i s elegancí? Jenže právě takto "obyčejně" a "klasicky" je toho Truffaut schopen sdělit většinou nejvíce. (08.08.2005)

Jednoznačne mi sadla pôvabná a naprosto oslnivá kráska Françoise Dorléacová, a zase mi akosi nesadol Jean Desailly, keď si popritom všetkom myslím, že sa François Truffaut, tentokrát akosi i mierne prepočítal, pretože na jednej strane celkom obstojne vytvára vzťahovú drámu, a do toho súčasne primiešava i „dvojitý život” protagonistu, ktorý sa vskutku zahráva s ohňom, a ani si to bohvieako neuvedomuje, no zasa to brzdí „dosť” okatým príbehom, ktorý sa ukončí takým nemastným-neslaným spôsobom, po ktorom má divák zmiešané, až by som normálne povedal, že podivuhodné pocity, či sa na to nemohlo ísť trochu inak...? Skrátka, režisér je väčšinou „zahľadený” len do postavy letušky Nicole, až pomaly zabúda na všetko ostatné, že manželia Lachenayovci, predovšetkým Pierre, sú v jej neustálom tieni, čo sa mimochodom ani vonkoncom nečudujem, keďže každý jeden záber je priam dokonalou pastvou pre oči, v tomto prípade kameraman Raoul Coutard, si na svojej kompozícii obrazu dáva opäť mimoriadne záležať, ale keď sa nad tým hlbšie zamyslím, tak je to dobré i zlé zároveň, a to z takého prostého hľadiska, že sa síce môžem snáď "donekonečna" kochať nespútanou krásou tejto herečky, no scenár jej bohužiaľ nedáva príliš veľký priestor na to, aby mohla viac vyniknúť v celkovom vývoji svojej postavy, a preto to považujem za ozaj premárnenú príležitosť, vďaka ktorej som sa nakoniec uchýlil len k priemernému, možno málo nadpriemernému hodnoteniu, kde film spočiatku vyzeral na to, že má oveľa vyššie ambície... (26.07.2022)

Hebká kůže nepatí k mým nejoblíbenějším Truffautovým filmům, přesto jde o snímek nepopiratelných kvalit jak po režijní, tak po herecké stránce, a proto ho hodnotím velmi vysoko a rád se k němu vracím, protože stojí za to sledovat Truffautovu práci s kompozicí jednotlivých scén, ať už je kamera statická nebo v pohybu. (07.01.2012)