Americká noc

Okouzlující iluze o okouzlujícím médiu iluzí a lidech i peripetiích, které vznik jednoho takového šálivého díla předchází. Oproti Godardově "Pohrdání", které se zaměřuje na filosofické ideály spojené s filmovým uměním a tvůrčím procesem, se Truffaut věnuje vyloženě banálním epizodkám z natáčení a melodramatickým zákulisním techtlím, které spojuje s upřímným vyznáním vůči filmu ne ve smyslu díla, nýbrž procesu i stavu mysli. "Americká noc" se stala iniciátorem dramatického rozbratření Godarda a Truffauta, když Godard, pobouřen trivialitou a falší snímku, napsal svému dlouholetému kolegovi a příteli rozhořčený dopis, na který následovala neméně nevybíravá odpověď. V řadě ohledů lze s Godardem souhlasit. Filmy jsou průsečíkem peněz, politiky a sexu, což "Americká noc" buďto vyloženě ignoruje, nebo zkouší bagatelizovat zahráním do úsměvných epizodek. Také nelze popřít, že Truffaut sám sebe ve svém filmu idealizuje. A to nejen, když zamlčuje své avantýry s herečkami. Navíc tím, že je z figury kinu a tvorbě oddaného režiséra, kterého sám ztvárnil, deleguje do postavy naivního a floutkovatého herce v podání Léauda, tak navíc zcela pomíjí celou mocenskou i fetišizující rovinu těchto vztahů. Jenže právě o to v zásadě v "Americké noci" jde, byť by to sám Truffaut takto neřekl. Je to vyznání režiséra, který bilancuje svůj vztah k filmu a říká, že není (pouze) filosofický a analytický, ale v prvé řadě se jedná o vášeň. Godard neustále hleděl dopředu a nešlo mu jen o nastolení nového filmu, ale ve výsledku o neustálé zavrhování aktuálního a hledání nového výrazu. Truffaut se naproti tomu vrátil zpět na začátek, ke svému obdivu a okouzlení filmy i samotným procesem jejich vzniku, kde faleš a přetvářka slouží k vytvoření opojných iluzí. "Americká noc" pak nevyhnutelně je meta-iluzí, jež pohledem do zákulisí nechce celkovou auru filmů bořit, ale naopak ji utužuje. Proto také ve své zdánlivé každodennosti a naivitě je nejen vykalkulovanější a zrádnější, ale také omamnější a dojemnější než "Pohrdání". Ještě více než filmaři a filmoví fanoušci musejí "Americkou noc" milovat zaměstnanci PR oddělení hollywoodských studií. Představuje totiž ideál, k němuž sami směřují ve svých "makning of" promo videích, která jsou stejně manipulativní, stejně umně zastírají svou vnitřní politiku i reálné stinné stránky a stejně náramně v nás vzbuzují dojetí i živí naší lásku k celému tomu kolotoči iluzí. (25.09.2020)

V průběhu filmu jsem si říkal s podivným konferenciérem z Lynchova Mulholland Drive: "It is all an ilusion!" Oheň v krbu, cigaretové špačky v popelníku, déšť za okny, dokonce i světlo svíčky dopadající na člověka, který ji drží. Vše je jen iluze. Ale iluze tak krásná, že každý večer platí miliony lidí po celém světě nehorázné sumy za vstupné, jen aby se nechali dobrovolně napálit. Neskutečné. Americká noc je pro všechny cinefily zcela jistě filmem číslo jedna. (18.12.2010)

"Co to je ten Váš film? Co je to za povolání? Všichni spolu spí, tykají si, všichni se podvádějí a hrozně lžou." Nikdy jsem nenatočil žádný film. Díky svému antitalentu, netrpělivosti a tomuto snímku, taky žádný nikdy točit nehodlám. Měl jsem totiž jedinečnou možnost spatřit složitost filmařských fíglů, prozkoumat podivné vztahy mezi herci, obrnit se trpělivostí při neustále opakovaných záběrech a také konečně pochopit, že tvorba filmu je proces s mnoha proměnnými a velmi nejasným výsledkem počínání. Na to nemám, ale díky Truffautovi jsem to hodně brzy pochopil. (31.01.2018)

Tento film niekoľko rokov ležal u mňa na poličke s tým, že som nemohol nabrať odhodlanie si ho pustiť. Videl som pred ním viacero Truffautových filmov, no žiadny ma nejako špeciálne neoslovil, aj keď z francúzskej novej vlny mi sadol práve on najviac. Tento film ale všetko zmenil, je to úžasný "film o filme", ktorý musí nadchnúť každého milovníka filmov. (17.04.2018)

Americká noc je bezo sporu vynikajúcim filmom. Okrem toho je aj poctou pre filmových tvorcov a ľudí od filmu a potešením pre filmových fanúšikov, divákov a kritikov. Verím, že Francois Truffaut mal pri tomto filme obdobný pocit, ako filatelista opatrne otáčajúci listy albumu a pohľadom láskajúci najnovšie prírastky svojej zbierky. Ja si navyše spomeniem, ako som pri premiérovom zhliadnutí nekriticky obdivoval zjav Jacqueliny Bisset. A divák si po tomto filme asi uvedomí, čo sa skrýva za jedným, jedinkým vydareným záberom. (18.12.2010)