Americká noc

Okouzlující iluze o okouzlujícím médiu iluzí a lidech i peripetiích, které vznik jednoho takového šálivého díla předchází. Oproti Godardově "Pohrdání", které se zaměřuje na filosofické ideály spojené s filmovým uměním a tvůrčím procesem, se Truffaut věnuje vyloženě banálním epizodkám z natáčení a melodramatickým zákulisním techtlím, které spojuje s upřímným vyznáním vůči filmu ne ve smyslu díla, nýbrž procesu i stavu mysli. "Americká noc" se stala iniciátorem dramatického rozbratření Godarda a Truffauta, když Godard, pobouřen trivialitou a falší snímku, napsal svému dlouholetému kolegovi a příteli rozhořčený dopis, na který následovala neméně nevybíravá odpověď. V řadě ohledů lze s Godardem souhlasit. Filmy jsou průsečíkem peněz, politiky a sexu, což "Americká noc" buďto vyloženě ignoruje, nebo zkouší bagatelizovat zahráním do úsměvných epizodek. Také nelze popřít, že Truffaut sám sebe ve svém filmu idealizuje. A to nejen, když zamlčuje své avantýry s herečkami. Navíc tím, že je z figury kinu a tvorbě oddaného režiséra, kterého sám ztvárnil, deleguje do postavy naivního a floutkovatého herce v podání Léauda, tak navíc zcela pomíjí celou mocenskou i fetišizující rovinu těchto vztahů. Jenže právě o to v zásadě v "Americké noci" jde, byť by to sám Truffaut takto neřekl. Je to vyznání režiséra, který bilancuje svůj vztah k filmu a říká, že není (pouze) filosofický a analytický, ale v prvé řadě se jedná o vášeň. Godard neustále hleděl dopředu a nešlo mu jen o nastolení nového filmu, ale ve výsledku o neustálé zavrhování aktuálního a hledání nového výrazu. Truffaut se naproti tomu vrátil zpět na začátek, ke svému obdivu a okouzlení filmy i samotným procesem jejich vzniku, kde faleš a přetvářka slouží k vytvoření opojných iluzí. "Americká noc" pak nevyhnutelně je meta-iluzí, jež pohledem do zákulisí nechce celkovou auru filmů bořit, ale naopak ji utužuje. Proto také ve své zdánlivé každodennosti a naivitě je nejen vykalkulovanější a zrádnější, ale také omamnější a dojemnější než "Pohrdání". Ještě více než filmaři a filmoví fanoušci musejí "Americkou noc" milovat zaměstnanci PR oddělení hollywoodských studií. Představuje totiž ideál, k němuž sami směřují ve svých "makning of" promo videích, která jsou stejně manipulativní, stejně umně zastírají svou vnitřní politiku i reálné stinné stránky a stejně náramně v nás vzbuzují dojetí i živí naší lásku k celému tomu kolotoči iluzí. (25.09.2020)

Jak už je zde psáno, Americká noc není bezchybný film. Upřímně, vzhledem k hodnocení a celkové auře této pocty filmovému řemeslu jsem očekával větší bombu. Jako vždy v evropských filmech z této doby, štvaly mě chvílemi hrůzné postsynchrony, zmateně vyhlížející střihová skladba, nebo občasně podivné herectví. Ale to všechno jsou dílky filmové skládačky, která zrovna k Truffautovi, vzhledem k popelu, z jakého povstal, patří. Přese všechno je Americká noc snímek, který prýští láskou ke kinematografii a proto mu s podobnou láskou odpustíte kdejakou chybku. Truffaut byl král cinefilů, Americká noc budiž toho důkazem. 7/10 (11.01.2017)

Vpravdě tuze zajímavá záležitost z prostředí natáčení filmu. Ukazuje běžné všední problémy filmového štábu, rozmary hvězd a touhu po ukončení filmu včas. Ne vždy se ale vše vyvíjí tak, jak by si všichni přáli. Scénář nepíše jen fantazie, ale i sám život. Postava Alfonse byla naprosto skvěle napsaná.:"Myslíte si, že ženy mají kouzlo?" (18.12.2010)

Tak to byl pro mě hluboký ponor do zákulisí z natáčení filmů před téměř čtyřiceti lety. Z celého filmu je jasně vidět, že Truffaut do toho dal nejen kus svého já, ale hlavně velký kus svého srdce. Nemám ani ponětí o tom, co všechno se odehrává za tvorbou takového filmu a proto jsem vděčná, že jsem alespoň malý kousek toho všeho mohla vidět i když tomu už je pár let nazpátek. Nejen spoustu elánu, nadšení, úsilí a námahy, ale také co všechno jsou ochotni podstoupit, včetně ztráty svého soukromí je pro nás až někdy těžko pochpitelné. Každý človíček na place byl nějakým způsobem důležitý a ochotný udělat cokoliv pro film i když se nám někdy mohlo zdát, že jde o pouhé maličkosti. Myslím, že právě Nathalie Baye tam řekla pro nás dost neobvyklou hlášku : "Pro film bych mohla opustit chlapa, ale nikdy film pro chlapa." To samo o sobě svědčí o mnohém. A zakončím to ještě slovy, co řekl sám Francois Truffont : "Filmy jedou dopředu jako vlaky, jako noční vlaky........" (06.09.2012)

Veskrze sympatické přiblížení zákulisí natáčení jednoho filmu, složitých vztahů mezi herci a jejich rozmanitě se proplétající životní osudy. Až jsem dostala chuť také si vyzkoušet jaké to je, stresovat se, že zapomenu text, hemžit se spolu s ostatními na place, být součástí té "velké filmové rodiny" - no třeba někdy, jednou, možná... (22.12.2006)