Hamlet

Tomuhle se říká divadlo. Kenneth Branagh pojal "Hamleta" divadelně, ale přesto filmově pompézně. Herecky je to zajímavé a hlavně v provedení Hamleta samotného opravdu krásné, pomineme-li jeho osud, který už sám o sobě tak krásný není. Herecká esa a méně známé tváře ukazují, že divadlo funguje i ve filmu na výbornou. Není mnoho podobných filmů. (02.03.2015)

Čtyřhodinový kolos, který se Kennethu Branaghovi neozpadl pod rukama, plus nikdy neselhávající hudba Patricka Doylea. Nesmrtelné verše o hledání smyslu života a touha pomstít jednu neomluvitelnou vraždu. Člověk může mít ze začátku problém se zařazením do doby 19. století, což se nejvíce odráží v kostýmech, ale jakmile zazní Duchův monolog, má mě Branagh v hrsti až do konce. Viděno poprvé a obrovské překvapení. (13.02.2022)

Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy. (15.06.2015)

Některé dialogy při sledování čtyřhodinové verze mohou na Shakespearovského nefanatika působit zdlouhavě, ale i tak se jedná o jedno z mých nejoblíbenějších převedení divadelní hry na médium zvané film. Scény, kde Hamlet předstírá šílenství, jsou dokonalé. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se Kenneth jednou pustil i do Macbetha. (29.10.2009)

Na Branaghova Hamleta jsem se těšila od té doby, co se dostal do televize a tehdejší reklamy nás bombardovaly informací, že již brzy bude k vidění na HBO. Bohužel bylo HBO tehdy jen sladkým snem pro horních x tisíc a já si musela počkat. Zpětně si nejsem jistá, jak bych na to reagovala tehdy, dnes ale nicméně nemám pocit, že by se to čekání vyplatilo. Branaghova verze není bez nápadu, all star team recituje slavné verše seč jim síly stačí, ale celé je to jen experimentální atrapa, které chybí hloubka. (27.02.2020)