Posledné metro

V Němci okupované Paříži se v divadle Montmartre zkouší nová hra. Ředitel Lucas Steiner se musí kvůli židovskému původu schovávat, a tak ho zastupuje jeho žena Marion. Malá i velká dramata se odehrávají v zákulisí divadla i mimo něj. Herecky zcela dominují Catherine Deneuve a Gérard Depardieu. Je to dvojice, která patří snad k nejvyváženějším ve francouzké kinematografii a nejen ve francouzské. Je to opravdu velký divácký zážitek sledovat tyto dvě veké osobnosti. A když je ještě režíruje François Truffaut, pak snad ani nemohlo vzniknout nic jiného než opravdový filmový skvost. (11.05.2005)

POSLEDNÍ METRO není určitě posledním filmovým zážitkem. Snaha o neotřelé a ne zcela pravděpodobné pohledy postihující svým způsobem velmi zajímavé situace protiněmecké rezistence představuje v tomto francouzském případě zcela neobvyklý pohled na pařížskou divadelní scénu. Hlavní postavy, ztělesněné Deneuvovou a Depardieuxem, jimž zdatně sekunduje relativně méně známý - ne méně schopný nebo osobitý - Jean Poiret, nastavují odvrácenou tvář německé okupace tehdy ještě nevichystické části Francie na podzim 1942 a v dalších měsících a letech války. Obraz, který nabízí režisér Truffaut, pro něhož okupace zůstávala zřejmě trvalým traumatem jeho dětství, se v základních ohledech neliší od toho, který známe z českého prostředí. Až překvapivě velká částí inteligence hrdého římskogermánskokeltského národa Vercingetorixova a sv. Jany z Arcu až překvapivě lehce propadla při reparátu z vlastenectví, ale i obyčejné lidské slušnosti. I nejtužší tíseň nezbavuje zcela lidských potřeb a i intimní momenty, odehrávané v ne zcela klasických kulisách zákulisí divadelního prostředí, si v Truffautově líčení zachovávají stále cosi z francouzskké noblesy. Závěrečná děkovací scéna inscenace současného dramatu je v tomto případě víc než symbolická. Poděkovat musí totiž i ten, kdo si našel cestu k tomuto skvostu světové kinematografie. (02.12.2007)

D+D+D+D=?Deneuve-Depardieu-Divadlo-Deutschland,áno,okupované Francúzsko,v divadle sa nacvičujú hry,riaditeľ Lucas je židovského pôvodu,ktorý sa musí skrývať pod scénou,pod javiskom,v pivnici,lebo „kruté radosti” skopčákov nemajú s nikým zľutovania,Lucas dáva inštrukcie svojej žene Deneuve,a aby toho nebolo málo ,do divadla prichádza „nový” herec Depardieu,ktorý je okrem toho členom odboja.Depardieu je sukničkár,ktorý si rád začína s každou ženou,pokiaľ nedostane poza uši...Hry sú nacvičené s maximálnymi svedomitými presvedčivými výkonmi,tak divadlo Montmartre praská vo švíkoch,budú i ďalšie,ale hukot sirén ich prinúti sa schovať pod zem,do bezpečia,do metra,kde im svitá na lepšie časy...Retro film s krásnou Catherine ,kostýmami,ktoré sú jej ušité na mieru,mladým Gérardom,velikánom herectva,kde réžiu má na starosti Francois Truffaut z rešpektovanej francúzskej novej vlny,ktorý v tomto odvetví patrí k najvyššej vrstve,dokonca ho považujem za vplyvnejšieho tvorcu ako Jean-Luc.Ale vytkol by som zdĺhavosť alebo mi chýba trochu viac napätia,pre fanúšikov tohoto ťažkého umenia sa jedná o dostatočne prevedené filmové spracovanie,ktoré takpovediac stojí na mieste,ale priláka dvomi MENAMI francúzskej kinematografie Deneuve+Depardieu. (22.12.2014)

Námět vynikající, herci skvělí ale scénář jakoby mírně zprasený. Některé dialogy mají být velice reálné ale sklouznou do přehrávání. Závěrečná rekapitulace je slepená z hoven jak hnízdo. Nejasná je úloha hlavního hrdiny při atentátu z gramofonem. Depardieu říká, jak kdyby šel na výběrové řízení do pojišťovny, "Už tady hrát nebudu, zapojím se do odboje", to je opravdu naivní. Podobné pocity jsem měl při sledování Nad Mraky od Wenderse. Z tohoto díla se dalo vytěžit daleko víc. (11.05.2008)

Na Truffautovi se mi líbí, že se nikdy nezalekl jakéhokoli jiného typu filmu než kdy dřív točil a tak si vyzkoušel různé styly a žánry a tenhle film toho není zrovna výjimkou. Jednak tím válečným tématem, ale také tím, jak přístupné a divácké to vlastně je. To rozhodně nemyslím špatně, naopak je dobře, že si zrovna tohle našlo víc diváků, protože to téma fungování divadla během druhé světové je určitě zajímavé a nedá se říct, že by ho Truffaut podal špatně. Jen si myslím, že to není až tak výrazné jak mohlo být a že se tu tak moc nesourodě střídá divadelní zákulisí s událostmi druhé světové války, že to nakonec není pořádně ani o jednom. Do jisté míry to každé jednotlivě řekne o sobě sice dostatek, ale jako celek to podle mě nešlo moc dohromady, nebo aspoň ne takhle. Tentokrát mám z Truffautova filmu sice slabší zážitek, ale určitě ne špatný. Jen to mohlo být lepší... Silné 3* (08.04.2023)