Zelený pokoj

Truffaut miluje život. Točí krásné filmy. I o smrti. Je sice naivní, ale není slizký. Je úzkostný a úzkostlivě přesný, a téměř stejnou měrou vkusný a citlivý. Je to snad symptomem slabosti, malosti či uměleckého tápání? Troufám si tvrdit, že nikoliv (a je zcela irelevantní, zda spolu stoprocentně souzníme, nebo ne). 3,5* (14.09.2014)

Slabší Truffaut?? Probůh, jeden z nejsilnějších! Eric Rohmer kdysi napsal, že je to jeden z nejkrásnějších Truffautových filmů vůbec a já můžu jen souhlasně přikyvovat. Zelený pokoj je neobvyklý příběh o novináři (autorovi nekrologů), který je už od dob těžkých bojů první světové války, kdy padla spousta jeho přátel, posedlý myšlenkou a přemítáním o tom, zda je správné zapomínat na zemřelé. "Každý rok se stává, že musíme škrtnout některé jméno u čísla v našem soukromém telefonním seznamu, a jednoho dne se ukáže, že známe vlastně víc mrtvých než živých..." Za zdánlivě podivínskou zálibou Juliena Davenna (sám Truffaut) se skrývá neutuchající láska, která je spojena s úctou a snahou o trvalou vzpomínku, jež vyvrcholí vybudováním impozantního památníku. V jeho snaze mu přitom pomáhá Cecilia, kterou výborně zahrála Nathalie Baye. Mnoho Truffautových přátel potvrzovalo, že do tohoto příběhu Francois vložil největší kus sebe a že tento snímek je vlastně jeho nejintimnější výpovědí. Vypadá to tak... Úžasná atmosféra, krásná hudba, výborný Truffaut v hl. roli, pořádná porce námětů k přemýšlení... (20.05.2007)

Stále jsou naši mrtví s námi... a nikdy vlastně nejsme sami... především, pokud je nenecháváme odejít. Kde je ta hranice mezi dobrým a nedobrým zapomínáním? Kde se bere schopnost opustit a odpustit? Je až s podivem, jak se člověk může bavit nad takovými vážnými otázkami a snahou na ně odpovědět. Ale v tom je právě umění života ve vážné lehkosti... (29.03.2009)

Čím si zrovna prechádza postava Juliena Davennea, tomu podobne akurát čelím i ja osobne, a tak sa viem tým pádom do neho vcítiť, čo práve prežíva, a tak sa na tomto mieste, miesi realita s fikciou, čo tiež podtrhuje a zdôrazňuje i mimoriadne náročné spracovanie, ktoré François Truffaut stíha koordinovať hneď dvojnásobnými možnými smermi, a to konkrétne pred i za kamerou, ale ešte si film zaštítil scenáristicky aj produkčne. Totižto si zvolil dosť smutný, až melancholický štýl rozprávania, obalený do pochmúrno-depresívneho hávu, a tak teda dopredu všetkých divákov varujem, aby rozumne uvážili, či sa vôbec púšťať do pozerania takto ťažkého filmu, ktorý by vám mohol spôsobiť nejakú, prípadnú ujmu na zdraví...? Pokiaľ sa trebárs nachádzate v rovnakom rozpoložení, ako i protagonista Julien, tak to predsa skúste, i keď určite nebudete so všetkým súhlasiť, čo tento novinár praktizuje, no v opačnom prípade, by som to ostatným ("asi") neodporúčal, keďže by to tak nevedeli vnímať, ako sa na danú tému patrí...? Áno, film pojednáva o smrti, ktorou je mimochodom táto postava nadmieru posadnutá, až vytláča všetko ostatné, čo k životu následne prislúcha, kedy by som mu pravdepodobne, ako momentálne žijúci poradil, a zároveň ho i povzbudil, že treba ísť nejako ďalej, no zase na druhej strane ale netuším, či by ma chcel akokoľvek počúvať ? Zoznámenie sa so sympatickou Cecíliou Mandelovou, by mu vskutku mohlo vniesť viacej svetla do jeho terajšieho psychického stavu, čiže by sa nakoniec mohol spamätať ? Recenzent ponúka viacero otáznikov, kedy by sa mohlo zdať, že vďaka renovácii kaplnky, by som mohol nájsť vytúženú odpoveď. Totiž až v poslednej minúte, sa o tom rozhodne, t.j. vydržať do konca sa oplatí ? (19.08.2022)

La Chambre verte, The Green Room, Zelený pokoj, Ztracená milenka, Mizející snoubenka a díky překlepu v televizním programu dokonce i Zatracená milenka – to jsou jenom některé názvy údajně nejintimnějšího snímku F. Truffauta. Ani jeden z nich mi však nepomohl proniknout hustou mlhou, jež celý film obestírá. Podivný muž, který píše výborné nekrology (samotný Truffaut) truchlí nad smrtí své milé a nedokáže se smířit s tím, že to co bylo, již není a to co je, jakoby ani nebylo. Je tak špatné zapomínat na zesnulé? Máme se utápět v žalu tak dlouho, až se v něm utopíme zcela? Několik scén je prostoupena nesmírně silnou atmosférou a třebaže mne zbytek filmu vůbec neoslovil, zapálení poslední zbývající svíce bylo nádherným okamžikem. 60% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Jeanne, liborek_ (23.12.2008)