Dni čakania

Film nejen o čekání (ostatně maďarský originál Szerelem nemá s čekáním nic společného), ale především o empatii, tj. schopnosti se vcítit do životních pocitů a tužeb a lásek, jedním slovem szerelem, někoho jiného, i když přitom běh vlastního života rozhodně není jednodušší. Je to film o toleranci - i s jejími mezemi. Ale je to také příběh o tom, do jak tenkých kapilár zatéká svévole politické moci... Pokud jsem napsal, že je to film o empatii, potom se to týká i diváků. Rozhodně ho nedoporučuji autistům. (23.02.2015)

Silný snímek, který těží z minimalistického pojetí, při kterém vidíme většinu filmu pouze umírající matku, která čeká na dopisy od svého syna, který je prý v Americe. Herecké výkony, hlavně matky "muže, který si žije svůj americký sen" , jsou skvělé a jen podtrhují dobře zvládnutý film. Jako film o stáří, důvěře, statečnosti a lásce je to výborné dílo, které je lehce pokaženo opravdu pomalým tempem. (29.07.2007)

Moje první zkušenost s tvorbou Károly Makka a musím uznat, že velmi pozitivní. Film natočený podle autobiografických povídek Tibora Déryho Láska a Dvě ženy oslavuje mravní sílu, víru, lásku. V úvodu sledujeme dialog dvou naprosto odlišných žen. Stařenka a její snacha se baví o někom dalším. Je jím manžel snachy, tedy syn stařenky. Matka si myslí, že natáčí film v Americe. Její syn je ale delší dobu ve vězení. Makk v tomto filmu použil do té doby nezvyklou techniku střihové skladby. Rychlým střídáním vzpomínek, imaginací a reálna se snaží napodobit způsob, jakým pracuje lidské myšlení. Dále bych rád vyzdvihl kameru Jánose Tótha a herecké výkony dvou hlavních představitelek ženských rolí Lili Darvas a Mari Töröcsik. (18.02.2007)

Film zpracovaný dle námětu autobiografických povídek Tibora Déryho pod režijní taktovkou známého maďarského režiséra Károly Makka, jehož hlavním tématem se zdá být nezdolná víra a láska. Příběh o umírající matce, která čeká na svého syna a vede dialogy se svojí snachou, která staré ženě nemůže říct pravdu a vymýšlí si historku o tom, že její syn natáčí filmy, je velmi silný a minimalisticky pojatý (dlouhé konverzační scény, pomalé tempo). Zajímavá je práce se stylem, kdy jsou divákovy předkládány střípky z minulosti z mysli staré paní. Pomalu plynoucí, ale velmi emotivní film. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (15.01.2017)

Tři lidi nalevo, tři lidi napravo...všichni film prospali, v předních řadách jsem si všiml dalších čtyř, ze zadu jeden chrápal a jeden krásně zachrochtl... Utěšuju se tím, že to bylo únavou po náročné noci a nikoli náročností filmu, který sice byl vyprávěn velmi pozvolna až minimalisticky, nicméně už ty prostřihy, jimiž Károly Makk krásně vystihl fenomén asociací a který mi (nevím proč) evokoval Godarda, by mi nedaly spát... Příběh samotný by ve své době u nás zcela určitě přinejmenším skončil v trezoru, spíše by vůbec nevznikl... Není to sice film převratný, ale podívat se na něj rozhodně dá! (30.07.2007)