Z pekla šťastie

Z pekla smúla, že som dal tejto neo-rozprávke príležitosť. Našťastie to bolo ešte v 90tych rokoch. Zdenek Troška mal skončiť s filmom pri zmene režimu, podobne, ako Michal David s hudbou v rovnakom čase. Troška je bohužial už vyše dvadsať rokov kráľom tej najprimitívnejšej ľudovej zábavy a Z pekla šťastie jedným z jej "najvýraznejších" vzoriek. (31.08.2012)

Předchozí princezny byly lepší i s milejším hereckým obsazením, i když je zde taktéž "Mišička" Kuklová oproti Jasněnce je vlezlejší, protivnější a blbější. Zbytek obsazení také stojí za dvě věci, ale Lukáši Vaculíkovi to sluší stále. Pohádka jako celek na mě nepůsobí zrovna šťastně a mám z ní spíše negativní pocity. (21.02.2008)

V době základní školy mi to přišlo docela neškodné, ale po letech se situace poněkud změnila. Nevadí mi blbě usazené postsynchrony, zní to jenom jako blbě nadabované. Nevadí mi ani to, že v záběrech davových scén to kameře utíká a vypadá to potom jak divně oříznutá fotka. Co mi ale vadí, je to, že Troška nutí své hrdiny, aby se chovali jako absolutní idioti, kterýchžto králem bude ten, kdo všechny převříská a bude víc běhat po place a strkat do ostatních. Výsledkem je přehrávání herců, neživotné postavy a neskutečný kýč. Uřvaný, nesympatický a… trapný. (19.12.2005)

Tak po celkem povedené Princezně ze mlejna a její méně povedeném dvojce Troška natočil toto... On vždy inklinoval k tomu, točit něco na vícekrát avšak stejným způsobem což ve výsledku diváka začne nudit... Z pekla štěstí je takovou syntetickou pohádkou. Přibarveno, aromatizováno. Nasypal tam něco osvědčených herců, nějakou tu serebritu, vše dal do rádoby venkovských kulis a mluvu hrdinů přizpůsobil tak nějak staročeštině... Výsledek je nemastný, neslaný, který odkoukáte a nic... A kupodivu ani na děti tohle moc nezabralo. Troška naštěstí dvojkou skončil, což už nás ale neminulo u jeho Kameňáků... * * (26.07.2014)

Klasika ještě z VHSek, která mě provázela nejen každé Vánoce, jako se jí daří nyní, ale třeba 5x během jednoho roku. Jako malí jsme absolutně neřešili nedostatky či mizerné efekty, na které se ale v rámci českého rozsahu nelze snad zlobit ani dnes. Vidět film dneska, tak se zahrabu do země s černým svědomím a lítostí ztraceného času, v době, kdy film vznikl a já se narodil, to ovšem byla povinnost číslo jedna, která měla velmi chabou konkurenci. A za to jí přísluší stálý obdiv. (26.11.2017)