Z pekla šťastie

Jako malý capart jsem na tom byla v kině a pamatuju si, že už tehdy jsem z toho byla hrozně zklamaná. Příběh o ničem, postavy nesympatické a navíc to bylo k nevydržení dlouhé. Se stejnými pocity se na to dívám i dnes. Troška si jako vždycky dává záležet na výpravě a kostýmech, ale vůbec se nezaobírá takovými detaily jako logika děje nebo motivace postav. Proč například čerti dávají svoje tři nejcennější věci člověku, kterého vůbec neznají, a který jim ani nijak nepomohl? Když Honza tak miluje Markýtku, proč se vůbec nebrání, když ho chtějí oženit s princeznou? Podobných "proč" jsou v tom filmu desítky. Takových věcí si děti všímají, Zdeňku, nemysli si. A Honza je opravdu ukázkový tupoun. Takového blba si za krále můžou zvolit fakt jenom v Čechách (ty scény, kdy mu dav provolává slávu, mi tak trochu nechtěně připomněly Život Briana). Já být Markýtkou, vezmu si radši Vaculíka. (07.07.2015)

Zdeněk Troška je taká rozporuplná postavička československej filmovej tvorby. Režisér, ktorý má svoj charakteristický rukopis, ktorý však mnohým filmovým kritikom nesmierne vadí, ale na druhej strane si získal pomerne výrazné sympatie bežného, jednoduchého diváka. Ja som ku jeho tvorbe hodne zhovievavý, nezatracujem jeho snímky, vždy sa snažím im dať šancu a v kľude si ich pozriem. Väčšinou však zostanem sklamaný. Tak tomu bolo i v prípade rozprávky "Z pekla šťastie", ktorú pán Troška natočil v roku 1999. Nebolo to dobré. Afektované, nepresvedčivé, fádne. Ústredná dvojica (Michaela Kuklová a Miroslav Šimúnek) bola chladná a i herci vo vedľajších úlohách (Lukáš Vaculík, Vladimír Brabec, Sabina Laurinová) predviedli jedno veľké fiasko, no a spevák Daniel Húlka bol úplne mimo. * (01.08.2023)

Všichni máme Trošku zafixováného jako největší zlo našeho filmového průmyslu, ale když odhlédneme od zvěrstev jako jsou Kameňáky nebo (skoro se to bojím vyslovit) Babovřesky, tak zjistíme, že dokázal natočit několik nenáročných pohádek, které zlidověly do té míry, že každé Vánoce rotují našimi filmovými kanály. Z pekla štěstí je jedním z nich. A když opomenete naprosto všechno, co souvisí s kvalitním filmovým řemeslem, tak dostanete poměrně nenáročnou zábavu s několika skvělými momenty. Možná ze mě mluví i to, že mě Z pekla štěstí zasáhlo v letech, kdy jsem filmy moc neřešil, a tak ho viděl nesčetněkrát. (24.12.2015)

Na tuto pohádku nezapomenu a to jen kvůli tomu, že to byl možná můj první film zhlédnutý v kině. Ale jinak co se týče hodnocení, tak se jedná o čistý průměr. Nemohu říci, že po zhlédnutí ve mě převládalo zklamání, ale přeci jen, něco málo tomu chybělo. Něco, co by malá dítka docenily. Pan režisér si měl více pohrát s detaily. Např. nasadit více pohádkových postav. Okořenit příběh. Přidat špetku dramatičnosti. Nenechte se mýlit, ale přeci i malé děti chtějí cítit napětí. (02.06.2010)

Předchozí princezny byly lepší i s milejším hereckým obsazením, i když je zde taktéž "Mišička" Kuklová oproti Jasněnce je vlezlejší, protivnější a blbější. Zbytek obsazení také stojí za dvě věci, ale Lukáši Vaculíkovi to sluší stále. Pohádka jako celek na mě nepůsobí zrovna šťastně a mám z ní spíše negativní pocity. (21.02.2008)