Lékořicová Pizza

P. T. Andersona neznám, a tak ode mě nečekejte žádné ódy na jeho stará díla, ale samostatný názor na Licorice Pizza. No, je to teda slušná dávka retro bizáru, ale ne v dobrém smyslu. Hlavní dvojice je sice skvělá a i první půlka filmu slušně odsýpá i baví, ale druhá část se spolu s nesmyslným obsazením Bradleyho Coopera přehoupne v soubor náhodných scén bez smyslu, humoru nebo jakéhokoliv filmového přesahu. Jako proč? Co je významem filmu? Co nám má dát? Nuda, divnost a ztráta dvou hodin… (07.04.2022)

Klobouk dolů před PTA a jeho schopností charakterové drobnokresby a nenápadného vtahování diváka do světa jeho příběhu. Víc jak půl hodiny jsem se ptal sám sebe, proč se na to vlastně dívám a co vedlo jednoho z nejzajímavějších autorů současné americké kinematografie točit tohle. Abych se po hodině přistihnul, že hltám každý dialog, každý použitý song, každou novou figurku, která vykoukne zpoza rohu. Kouzelná retro skládanka vzpomínek, na jejíž každé sekundě lze cítit maximální láska a péče, které do ní autor vložil. A přitom stále láskyplná coming-of-age romance, k níž si musíte najít cestu podobně, jako si její hrdinové hledají cestu k sobě. Once Upon a Time in San Fernando Valley. 90 % (27.07.2023)

Po polodepkách přichází PTA s něčím odlehčenějším, nicméně stále působivým. Herecké výkony ústřední dvojice byly duší filmu, ale přeci jen jsem si nejvíce užíval Bradleyho Coopera v intezivní a zábavné miniroličce. Neuvěřitelně mě pobavily scény s provozovateli japonského restaurantu, (ne nepodobnou scénou vévodil Inherent Vice), které zajímavě balancují na hraně absurdity/sociálního komentáře. Ze řemeslného hlediska je to nadprůměr, dobový soundtrack potěší výběrem, ale přeci jen je těch ód na sedmdesátky už trochu moc. (13.04.2022)

Co víc si přát v těchto dnech, než krásný letní film o lásce?! Odvaha a potřeba shodit se, shodit tu vážnost, se kterou se dnes většina staví ke světu, je osvěžující a očišťující. Nádhera vidět Bradley Coopera a Seana Penna v takových rolích, v případě Penna navíc pod režií Toma Waitse. První film, po kterém se mi chtělo prostě vyběhnout na ulici a běžet, a běžet.. :-) Dlouho jsem se u filmu tak radostně nenasmál. Navíc, stejně jako v případě Inherent Vice, je i tahle pizza zapečena skvělým soundtrackem. Došel benzín - je konec světa - Life on Mars! (14.03.2022)

Dva tak odlišné světy kolidující a perfektně se mísící v tomto odlehčeném snímku, jehož scénář pomalu a přirozeně posouvá děj vpřed. Licorice Pizza režiséra Paula Thomase Andersona rovněž zaujme skvělými hereckými výkony ústřední dvojice a perfektně zvoleným soundtrackem, jež velmi působivě dotváří celkovou atmosféru filmu. Pokud tedy hledáte netradiční “feel good” snímek, vězte, že jste ho právě našli. Skvělá práce! PS: Malá, však epická role Bradleyho Coopera velmi potěšila! „I met the girl I'm gonna marry one day, Greg.” (02.06.2022)