Slnko, seno, erotika

Třetí z trilogie Zdeňka Trošky o osudech lidí z jedné jihočeské vesničky. Jejich každodenní starosti naprosto přesně a s humorem vystihuje pan režisér ve všech dílech. Aby ne, vždyť je to jeho rodná víska a polovina obyvatel jsou jeho příbuzní. Ústředním motivem tohoto dílu je dovolená v Itálii a navázání kontaktů s jedním z tamních družstev. Je to humorné, ale ne každý má tento druh humoru rád. Já ano. (03.04.2003)

Troška točil hodnejm srdíčkatejm lidičkám svou typickou buranskou řachandu pro nevinné zasmání, a nějak mu z toho nechtěně vylezla generační výpověď o všeurčujícím českém komplexu méněcennosti, která éru svého vzniku zachycuje s podobnou kousavou přesností jako Chytilové Dědictví. Omylem geniální. Se děsím, jakou neplánovanou satiru za deset let vykoukám z Babovřesků. (30.12.2021)

Treti dil uz sice neni tak nabusena sranda jako prvni dva, nicmene porad se jedna o perfektni komedii a dustojne zakonceni trilogie. Akorat mi prislo, ze z ty Italie slo vytezit vic. Jinak opet vse pri starym, stejny obsazeni, takze dokonaly, perfektni hlasky a super vtipy. Navic tu je i par nahejch zenskejch. Lepsi 4*. (05.12.2007)

Lidi, já jsem pro každou špatnost, ale všechno má své hranice. Prvnímu dílu trilogie přiznávám jistý díl snesitelnosti i zábavnosti, druhý se dá s jistým sebezapřením přežít, ale v případě odrazové plochy ke Kameňákům, jakou je trojka, si Troška už netrošku naběhl na vlastní a notně zahnojené vidle. Po tomhle mi bude jako vrchol vtipnosti připadat i scénka z našeho řeznictví, když tam naklusala jistá dáma a na čistě mužský personál vyblafla bez předchozího varování: "Máte prsa?" (24.07.2011)

Některé filmy, a patří mezi ně celá Troškova trilogie, si pro mne zachovaly jakýsi přídech uvolňující se politické atmosféry, kteréžto uvolnění se dostávalo do souvislosti s mým sebeuvědomováním v dětském věku. Byly to filmy, v nichž se postupně, tak jak byly postupně natáčeny, objevovaly věci, které pro mne byly dosud jakési mlhavé tabu. Zároveň jsou krásným svědectvím o tom, jak se do našeho středoproudu otiskl stav tehdejší společnosti. To je ostatně důvod proč nedávám žádnému z těchto filmů, jejichž kvality mi nejsou blízké, nějaké radikálnější hodnocení. Slouží mi jako vzpomínka, otisk, reflexe absurdity, s níž jsme byli konfrontováni. (29.10.2012)