Slnko, seno a pár faciek

Trošku slabšie, ale stále veľmi dobré pokračovanie. Hoci prvý film ma naozaj bavil, druhý snímok už začína pokrivkávať.. Kŕčovitá snaha o humor za každú cenu mi ide silno proti srsti. Niektoré scény mi pripadajú trochu trápne nehľadiac na neúnosnú dĺžku filmu. Záverečné fackovacie finále ma naozaj nebavilo. Škoda. Komu sa páčil prvý diel asi sa mu bude páčiť aj tento, vtipov je tu stále dosť a starí herci zostali. (03.02.2015)

V roku 1989 mala kino premieru druhá časť ľudovo buranskej komédie zo života prostých občanov juhočeskej dedinky Hoštice. Režisér Zdeněk Troška vyprodukoval film "Slunce, seno a pár facek". Je to pokračovanie snímku "Slunce, seno, jahody", ktorý natočil šesť rokov pred tým. Podarilo sa mu dať dohromady takmer všetkých hercov i nehercov z pôvodneho filmu. Obklopil sa tými istými spolupracovníkmi (hudba: Karel Vágner, kamera: Josef Hanuš, scenár: Petr Markov) a celé to pojal v rovnakom duchu jednoduchej vidieckej komédie. Takže sa dá povedať, že je to v podstate taká istá krávovina ako jednička. ** (05.09.2015)

Nenápaditost a scénaristická bezradnost snižují tuto komedii na naprostý podprůměr. Srovnávám například s italskými "lidovými" komediemi sedmdesátých a osmdesátých let, ale tento film ve všech směrech prohrává. Inspirace těmito komediemi je jasná, ale Troška prostě dané úrovně nedokázal dosáhnout. Jednu hvězdičku dávám za pár dobře implementovaných vtipů a za pár slušných hereckých výkonů a druhou hvězdičku pak za dobrou závěrečnou masovou scénu rvačky na svatbě. Dohromady tedy film hodnotím 40 % hvězdiček. Víc opravdu nedám! (17.08.2015)

Mi to Troškovo pojetí vtipů připadá stejně přirozené, nepřehnané a odrážející realitu, jako když jsme se ve třetí třídě soutěžili, kdo vymyslí vyšší číslo, a vyhrál spolužák s "tisícpětsetdevětset". Na druhou stranu musím Trošku pochválit, v té době málokdo pamatoval na naše sluchově postižené spoluobčany, a on pro ně natočí celý film. Pravda, my zdraví si musíme dávat na odhlučnění špunty do uší a stejně se pak cítíme, jak kdybysme stáli u repráku po celý koncert nikoli vážné hudby, ále co, to sneseme. Nejvíce hlasového talentu projevovala Růžičková, holt měla v sobě nepřeberné množství hlubin, v nichž mohl vzduch pěkně rezonovat. Málo se o tom ví, ale Růžičková byla naše tajná vojenská zbraň, měla dokonce hodnost generála, v případě boje se s ní počítalo do první řady s úkolem odpuzovat nepřátele jednak zjevem, jednak řevem. Jako dokonalá stíhačka pak byla sama schopna ubránit náš vzdušný prostor. Není náhodou, že do NATO jsme vstoupili až po její smrti, protože před tím jsme ho prostě na nic nepotřebovali. A taky to bylo jedním z důvodů (tím druhým byla touha být prohlášen za svatého), proč šel Kalousek do sebe a uvědomil si, že nějakou tu výzbroj naše armáda prostě mít musí, takže zatímco dřív ukradl cokoli, co nebylo pevně přišroubované, teď z ministerstva obrany odstoupil, založil si novou stranu a začal se chovat mravně. (07.03.2015)

Vzpomínám si, jak jsem se na tenhle biják dostal do beznadějně vyprodanýho kina, kde lidi seděli i na přistavených židlích a dokonce i na schodech. Aby ne, protože tohle je prdelačka jak bejk. Naprosto bezelstně natočená komedie s cílem pobavit a nikoli vydělat. Hlášky z filmu by zaplnily celý Rusko ( Nějakej dědek se tam furt modlí, žádný kozy, co je to za blbej film ) a záverečná bitka...kam se na Helenku Růžičkovou sere Bruce Lee, fakt bych od ní nechtěl nafasovat. Poctivá komedie, která ve svý době dělala z kin přecpaný tábory plný smíchu a ten smích, to léto a ta komediální upřimnost, jde z toho filmu pořád. (16.10.2013)