Poklad hraběte Chamaré

Prvních pět minut je hotová apokalypsa, která se odehrává ve snu hraběnky Chamaré (Blanka Bohdanová). Poté se začne rozvíjet pochmurný příběh z konce 18. století, kdy katoličtí křesťané v čele s abbém (Eduard Cupák) nechtějí přijmout žádné reformy než na co jsou zvyklí a luterány s jejich přesvědčením by nejradši upálili. I přes již vydaný Toleranční patent Josefem II. z konce roku 1781. Příběh je chvílemi docela zmatený, ale to mu neubírá na oné pochmurnosti a temnosti, která je ve filmu pevně zakořeněna. Takový nadějný režisér byl Zdeněk Troška, že je k nevíře, co točí v současnosti za bahno. Tohle je totiž dílo v československé kinematografii zcela ojedinělé. Už jen kvůli úvodní scéně, která nemá v našem filmu podobné zastoupení a také nápaditá kamera Jaroslava Brabce nebo hudba Harryho Macourka hrají velký prim. (26.11.2018)

Taková obdoba slavného Kladiva na čarodějnice, která je ale spíše stavěná coby výjev doby než normálně uspořádaný příběh. Vůbec mi to však nevadí, aspoň tak ještě více vynikne to, na co si vzpomenu jako první, když se mě zeptáte na tento film - atmosféru. Až neuvěřitelné, že tím člověkem, který má na jejím vytvoření zásluhu, je Zdeněk Troška. Zajímalo by mě, co ho tak táhlo k těm nepohádkám a lidovým komediím, že mu nevadilo, že si zkazí pověst. Původně bych uvažoval o třech hvězdičkách díky té dějové skladbě, jenomže jestli mě pan režisér již dříve u Boty jménem Melichar překvapil, že umí natočit dobrý film, zde mě překvapil o to více, že umí i dobře vést herce - výkony Bohdanové a hlavně Cupáka jsou jednou z deviz filmu. Jaký to kontrast oproti dnešku, kdy si zve k sobě herecké neumětelstvo typu Gotta či Hůlky. Výsledně slabší čtyři hvězdy a asi nejlepší Troškův film. (19.07.2009)

V žádném případě se nedá mluvit o něčem, co by souviselo s historickým filmem. Je to taková horrorová pohádka, možná spíš balada. Herecké výkony než filmové jsou spíše divadelní a to mě na českém filmu irituje nejvíc. Vypadá to potom, že herci přehrávají (já to slovo strašně nemám rád a použil jsem jej poprvé) - hlavně tedy Blanka Bohdanová. Eduard Cupák naopak svou roli hraje dost přesvědčivě. Nechce se mi mluvit o tehdejší církvi a jaké zlo páchala i díky svým fanatickým ovečkám. Líbilo se mi ale, že zde byl vyjádřen žal ze zesnulé císařovny Marie Terezie, na kterou (a na všechny Habsburky) házel komunistický režim tolik špíny. Co se týče filmu, velice se mi nelíbila hudba a hlavně ta, kterou tvůrci použili v lese a ve skalách. Prostě naši točí tyto žánrové filmy s tím, že diváka jímá úzkostný pocit, jen když zajede kamera trochu hlouběji do lesa. Ano, chápu, že ani doba tam ve vsi nebyla příliš světlá. Nechápu ale, proč čeští režiséři skoro všichni do jednoho jakoby přes kopírák přimíchají do takových filmů tak hnusnou atmosféru. A někdo tomu říká umění jinak pojaté. (02.03.2010)

Děj příběhu se odehrává v českých zemích v době, kdy začínající osvícenství a jeho myšlenky jen pomalu a ztěžka nachází cestu na odlehlejší venkovská panství i k jejich obyvatelstvu. Tam spíš ještě přežívá všudypřítomná dusivá atmosféra odeznívajícího baroka, rekatolizace a protireformace. Ztělesněním této staré epochy je pan abbé (vynikající Eduard Cupák), bývalý jezuita "koniášovského typu". Jeho protikladem je doktor Kamenický (P.Svoboda) - nový lékař, jehož příjezd na panství je jakousi předzvěstí nástupu nové, osvícenské éry (např. pomáhá luteránské rodině - děj je zasazen do doby v "předvečer" vydání císařských patentů o náboženské toleranci a zrušení nevolnictví). Hrabě (P.Pípal) se více než o své panství zajímá o mladou schovanku, komtesu Renátu (P.Havlíčková) a hlavně o hledání pokladu, ukrytého podle pověsti v rozvalinách hradu. Nejvýraznější postavou filmu je hraběnka Chamaré (naprosto brilantně a dokonale ztvárněná Blankou Bohdanovou), jejíž nešťastný až tragický životní osud od dětství zdravotně postižené, teď již stárnoucí ženy, je příběhem propastné lidské samoty, zklamání a neporozumění. Film natočil podle historického románu Aloise Jiráska Poklad režisér Zdeněk Troška. V úvodní scéně filmu se mu podařilo sugestivně vystihnout Jiráskův pohled na baroko jako na dobu temna. (04.11.2009)

Poklad hraběte Chamaré je dosti rozporuplný film. Na jedné straně je naprosto famózní úvodní sekvence, na straně druhé slepenec scén, kterým také nelze upřít zajímavost, který ale na straně druhé vůbec nedrží pohromadě. Veškerou pozornost na sebe strhává hraběnka, abbé (Cupák si tu znovu zopakoval náboženského fanatika, tentokrát ale na rozdíl od Kladiva na čarodějnice neudává, ale přímo přebírá roli podobnou té Bobligově) a mladý doktor. Ostatní postavy jsou naprosto nevýrazné, což je škoda. (22.02.2009)