Bílé peklo
So weit die Füße tragen
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(viac)Videá (1)
Recenzie (334)
Po přečtení zdejšího obsahu jsem si říkal, proč někdo píše obsah tím stylem, že vyklopí celý děj. Ale po zkouknutí filmu beru zpět, protože popsaná je skutečně jen úvodní část filmu - aby taky ne, když má dvě a půl hodiny. Ale dobře naplněné dvě a půl hodiny. Pravda, dost mi vadila přílišná hranost - narozdíl od tématicky stejného Útěku ze Sibiře, který působil mnohem autentičtěji. Stejně tak hudba film zbytečně předramatizovávala (naopak u Útěku ze Sibiře chyběla, což mi ale taky vadilo). Místy se člověk pozastaví nad (možná jen zdánlivými) nelogičnostmi (díky scéně na mostě jsem pochopil to, nad čím jsem si předchozí dvě hodiny lámal hlavu - tedy proč velitel gulagu tak urputně Forella pronásleduje, dyť mu může být putna; no, ale ani teď si vlastně nejsem jistý, jestli to byl vážně míněný záměr té výzvy dokázat si, že ho chytí, anebo jen laciný dějový konstrukt kořist-lovec, klaďas-záporák). Celkově film nepůsobí jako z roku 2001, ale spíš o 10 či více let starší - viz i efekty, třeba ta příšerná polární záře, nebo zcela jednoduchý trik se zastřelením tuleně. Ale ty vyjmenované nedostatky stejně převažuje ten silný příběh a ještě silnější konec. A taky - kamera byla velmi příjemná a zejména je film naplněný krásnými přírodními scenériemi. Je pravda, že občas je film na hranici vizuální a zejména emocionální kýčovitosti (zejména tu místy i výrazně překračuje do patetičnosti), ale... přesto jsem mu podlehl a dávám čtyři hvězdy. ()
Mohl to být výborný film. Má silný námět - podle skutečné události. Kamenem úrazu se ale stala jeho délka. Buď měli tvůrci natočit raději seriál, protože zajímavého materiálu by se našlo jistě dost, nebo měli film minimálně o půl hodinku zkrátit. Začátek má spád, poutavou výpravu, slušnou hudbu, vcelku dobré herecké výkony. Bohužel po útěku z pracovního tábora začíná být film místy až nezajímavý. Pasáže „Divoká řeka“ a hlavně „Tanec s vlky“, které jsem si sám nazval podle filmů, které mi připomínaly, jsou nejen nudné, ale působí dost vykonstruovaně. Navíc mi u hlavního „záporáka“ chyběla motivace. Ale nic se nemění na tom, že první hodina filmu je téměř výborná. Škoda toho zbytku. ()
Film je údajně natočen podle skutečné události. Dejme tomu, nebudu o tom polemizovat. Jde jistě o vcelku kvalitní německý film, ale bohužel ho poněkud sráží jistá hollywoodizace. V Evropě umíme točit filmy bez těch hollywoodských hurá šíleností, falešných slz, prostřihů na děti modlící se k Panence Marii apod. Cesta za svobodou to byla dlouhá a strastiplná a chvílemi bohužel i pro diváka. No ale o nějak výrazně špatný film nejde a každý ať si z něj vezme, co chce. Pro mě to byl jen takový běžný, lehce oddechový kus - kvalitně natočený, jak už jsem napsal. ()
Je to spíše tak na 3 a půl, protože emočně i filmařsky skvěle zvládnutou uvodní hodinku střídá nudnější a překvapivě neoriginální část, která za nastavenou laťkou trochu zaostává. Uprchnuvšímu Forellovi jistě budete držet palce a mírumilovní ruští soudruzi se vám určitě budou protivit, ale aby si divák při sledování filmu hryzal nehty napětím, to opravdu ne. Na to tohle ambiciózní válečné drama, které spíše než na příval akce sází na zobrazení vytrvalosti a lásky těch dobrých nebo naopak krutosti a malichernosti těch zlých, i přes velkou snahu ještě nemá. ()
Nehci nijak shazovat skutečnost, podle níž film vznikl, ale pietní uznání by si ten člověk zasloužil mnohem výraznější. Bauerovu předlohu nepovažuji za nijak dokonalou. Je to pouze literárně velmi jednoduchá (tudíž pro řadového konzumenta velmi čtivá) vyprávěnka o jednom nadlidském výkonu. Jenže tam, kde spisovatel boduje poutavým popisem extrémních situací, do nichž se Clemes Forrell dostává, tam absolutně vynechává scénárista, popř. kolabuje režisér. Z děje, totálně vykastrovaného o ty nejnapínavější, a divácky relativně atraktivní, momenty, nevycucal režisér v krutě přepálené stopáži více, než jednotlivé obrázky, bez emocionálnějších pojítek. Forrell putuje, zažívá chvíle napětí, strachu, akce, ale celkově se zasekává v kolovrátkovém efektu, jež směřuje k jedinému možnému konci. Ten se navíc (počínaje přechodem mostu) stává i přes svou podlézavou kýčovitost jediným opravdovým momentem, z nějž nepadá chlad a jejž je možno uvěřit. Na německý produkt s nálepkou velkofilm si tak divácká obec musela chvilku počkat až do Der Untergang. ()
Galéria (43)
Zaujímavosti (16)
- Když hlavní hrdina chce vystřelit po tuleňovi, tak v jednom záběru natáhne pistoli Tokarev, která je čistá. V následujícím záběru je však celá od sněhu. (Marsu88)
- Dozorci v lágru používají samopaly typu PPŠ-41 Špagin a PPS-43. (Octopus6.1)
- V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)
Reklama