Želary

U našich susedov sa v priemere každé dva roky natočí nejaký naozaj silný, emotívny film o "niečom". A svojou kvalitou 'Želary' siahajú až k vrcholu. Bezchybnosť hercov na čele s Györgym Cserhalmim nejdem ospevovať. Balzam na dušu, emócie sa vstrebávajú počas sledovania celého filmu. Jemný a príjemný príbeh, baladickosť a epickosť striedajú kruté a dojemné momenty. Teším sa na ďalší podobný český počin (keď už sa na tie naše asi nedočkám). 90%. (22.05.2007)

Nebylo to špatné, ale pak přišel neuvěřitelně zprzněný závěr, ze kterého mám pocit, že najednou došly peníze a muselo se narychlo během dvou hodin natočit, sestříhat, vypustit do světa. Nevím, jestli je to tak v knize, každopádně děj Vás připravuje na zcela jinou závěrečnou konfrontaci, než k čemu nakonec dojde. Co nám ten příběh tedy měl říct, když tam nedojde k žádnému rozhodnutí, na které jste zvědaví? Zbývá jen ten vedlejší záběr filmu, že horalé jsou rovina chlapi, které vedle sebe chcete mít v čase nouze, ale to šlo odvyprávět jinak a líp. (15.01.2008)

První hodinu jsem se u tohohle filmu docela trápila (nějak mě to nebralo), ale postupně mě příběh o sbližování dvou naprosto odlišných lidí pohltil - značná předvídatelnost na tom nic nezměnila. Příjemná hudba, malebné prostředí hor a jednotlivé epizody ze života vesničanů, to vše podpořené solidními hereckými výkony (ikdyž některým jsem ten přízvuk teda vůbec nežrala:-)), nabídly příjemný zážitek (pro mě rozdělený na 3 večery). Zajímavých postaviček bylo dost a vcelku zamrzí nepropracovanost většiny z nich. Z "Želar" by se dal v klidu udělat seriál, co by poskytl všem těm lidským charakterům a příběhům více zaslouženého prostoru, větší hloubku. SPOILER: Trošičku mě zarazil ten nepravděpodobný závěr, kdy se z nepřátel i přes množství prolité krve na obou stranách stanou "druzjá", nemyslím, že by střelba do osvoboditelů prošla bez následků (svedli to snad na fašisty, když se okolo neválel jediný germán?). Zřejmě zasáhla snaha o politickou korektnost. "Želary" nejsou dokonalý film, ovšem v rámci české kinematografie jde jednoznačně o nadprůměrný počin. 80% (23.03.2009)

Tož bylo to hezké, ale tak nejak z dálky. Šok z nouzové, okamžité a totální změny identity, vyrovnávání se a přijetí, atmosféra stálého ohrožení – nic z toho mi tento film nedává vidět, pouze mě zdlouhavě informuje, že se to děje (zdlouhavost mu však nebrání nechat hrdinku vklouznout nahou do náruče alter-manžela naprosto z ničeho nic). Rovněž nové (velmi konkrétní a osobité) prostředí je ukázáno jaksi zdálky, jako folklórní skanzen. Nebo proč je bezradnému divákovi konstatováno, že i v rámci tohoto prostředí je to horší než zlé – totiž v místními opovrhovaných „Želarech“? Tak buď se tím zabývám nebo to nevnucuju. Totéž o morálně-ideových dilematech v kolegiální konfrontaci učitel – farář. Vůbec jsem nepobral ten zarputilý mindrák vesnického protektorátního učitele z místního raubíře. A otčímův řemen na zádech tehdejšího venkovského ogara jako základ melodramatu? No nevím. Poměrně brzy se to pak celé začíná rozpadat v barvotiskové obrázky drsného horalského života, do nichž nevím odkud občas přilezou esesáci někoho odpravit. Za těchto okolností mi pak i finální řádění bodrých osvoboditelů bylo vcelku lhostejné. (Sledoval jsem prostě jakési tragické „Musíme si pomáhat“ na ruby.) Aňa Geislerová, působící zde krásným klasicky filmovohvězdoidním dojmem, mohla zazářit, bohužel nemá pořádně na čem. Ve výmluvném sice, ale hluchém filmu může jen předvádět požadované emoce v aktuálních situacích. Její chvilkový azyl u Zity Kabátové a Sv. Beneše kvituji jako projev Trojanova smyslu pro tradici. K tomu Ivan Trojan úplný Bartoška. Překvapivě vkusný farář Donutil má jako na potvoru zrovna tady velmi omezený prostor. Vůbec je tam toho moc a všeho málo. Epilog, v němž hrdinka po letech podstupuje setkání dvou svých životů, mohl být působivým završením impozantního filmu se skvěle postavenou osnovou. Kdyby se vybudovalo víc než jen osnova. Pak bych snad také mohl Jozovu smrt považovat za tragické uzmutí nového hrdinčina života (do nějž byla hozena a k němuž se poctivě protrpěla) a ne za preventivní řešení hrozícího dilematu. Jo a ta vystřižená scéna „obřad“ tam zrovna být mohla. Ponechání scény „Irča“ by zase předešlo nejednomu mému nedorozumění. Dvě a půl hvězdičky. Dvouřádkový komentář od Ony v podstatě vystihuje můj celkový dojem. Pozoruhodně detailně se shoduji s Šandíkem, přestože se zásadně lišíme v celkovém zhodnocení. (07.09.2011)

Jeden z mála filmů natočených po roce 2000, který si zaslouží pozornost. Není úplně dokonalý, ale je jeden z nejlepších. Režisér tam nasázel osvědčené herce, ale ani se mu moc nedivím, když Aňa prostě umí hrát. Film má na české poměry poměrně štědrou výpravu a rozhdoně se nejedná jen o prázdné a efektní kulisy. Obstojná je i hudba od Ostrouchova. Jako mínus beru absenci nějaké te pointy. Spousta epizodních scén je ve filmu naprosto zbytečná a odvracejí pozornost od hlavní dějové linie. Jako zajímavý nápad beru také účinkování Ivy Bittové. (03.05.2007)