Moje učitelka chobotnice

Prírodopisný dokument s tak precíznou dramaturgickou štruktúrou, až musí človek pochybovať o jeho autenticite. Má však peknú myšlienku a ja mám pre zvieratká slabosť. 3,5* (Zaokrúhlené dolu, po zhliadnutí tohto fantastického (!) rozboru: https://www.youtube.com/watch?v=whb4unrhy44 Aj tak si však myslím, že film má svoj význam, minimálne pre ľudí, ktorí ma v roku 2020 stále presviedčajú o tom, že zvieratá nemajú rozum, či emócie) (14.11.2020)

Emotivní, stručný a barvitý náhled do života jedné chobotnice a mořského badatele, kteří se vzájemně sblíží a vytvoří si vztah, jaký se ještě nikdy nikomu před ním nepodařilo. Obrovskou škodu vidím v tom, že nám tvůrci nedopřáli na úvod nějakou rychlou obecnou pětiminutovku o chobotnicích, abychom zhruba věděli, co od nich čekat a nějaké základní charakteristiky, ale jinak jde bez debat o bezkonkurenční snímek v rámci podvodního (sub)žánru a já teda tleskám. Dokonalá a precizní práce takhle vybalancovat divácky poutavou podívanou a dokumentární zachycení vztahu člověka a chobotnice, ještě k tomu to položit do koukatelného 80minutového formátu se záběry, u kterých nemám tušení, jak je mohli zachytit, jelikož jsou zkrátka dechberoucí a naprosto šílené. Dozvíme se o fungování ekosystému "na dně", o zvycích hlavního tvora, jeho způsobu lovu, maskování před predátory i postupném navazování kontaktu s člověkem a ze všeho nejvíce mě odrovnala kamufláž, kdy na své přísavky nabalila mrtvé korýše a korály a udělala ze sebe maskovaný kámen. Podobný žánr cíleně nevyhledávám, ale tohle mě dostalo a jsem rád, že jsem měl možnost vidět podmořský klenot jako je tento. Breathtaking. (17.01.2023)

Všechny přírodovědecké dokumenty zastíněné. I kdyby šlo jenom o podmořský dokument o chobotničce a přátelství člověka s ní, vyčníval by pestrostí situací s ní zažitých a unikátní vzdělávací hodnotou. Divákovi v něm totiž nejsou fakta jenom řečené a ukázané, ale se díky autorově srdcařství a úpřimnosti spolu s ním stává jejich spoluobjevitelem. My Octopus Teacher je však emocionálním zásahem, tematickou komplexností a provázaností s životem dokumentaristy něčím mnohem více. Pokud si posledně mohl převzít dokumentárního Oscara Alex Honnold za sílu lidského ducha v lezeckém výkonu, nyní by to měl být Craig Foster za ztvárnění křehkého sblížení dvou naprosto odlišných živočišných druhů a poetické popsání sjednocujících paralel jejich životních cest. (27.10.2020)

Největší dokumentární překvapení asi v životě. Už je to pár dní co jsem film viděla a stále v sobě mám ten hřejivý pocit, který ve mně vyvolal. Doporučuji ho kudy chodím. Neskutečné pohlazení na duši. Takhle dojatá jsem naposledy byla snad v roce 2011 při "Intouchables". Vždycky jsem milovala chobotnice... k jídlu. Nedokážu si představit, že bych si ji ještě někdy dala... Poprvé v životě přemýšlím o vegetariánství a to se zatím nepodařilo žádnému počinu - ani videa z jatek, či velkochovů se mnou nikdy nic neudělaly... přitom tento film ani jediným slovem necpe myšlenku, že papat zvířátka není dobré. Jak je tohle možné? Tenhle dokument má totiž srdce... v podstatě nenabízí mnoho vědeckého... jen to srdce, lásku a respekt ke zvířatům a přírodě... za mě prostě wow! (21.04.2021)

První třetinu jsem si při sledování říkal, že podmořské záběry jsou sice nádherné, ale toť vše. No a posléze se přistihnu, že mi denní harmonogram té osmichapadlové potvory není úplně putna a těším se na její další průzkum mezi korály a podmořskou havětí. Závěrem můžu také podotknout, že budoucí filmaři se můžou snažit sebevíc, ale napínavější souboj žraloka s chobotnicí už nejspíše nenatočí. (13.02.2023)