Moje učitelka chobotnice

Největší dokumentární překvapení asi v životě. Už je to pár dní co jsem film viděla a stále v sobě mám ten hřejivý pocit, který ve mně vyvolal. Doporučuji ho kudy chodím. Neskutečné pohlazení na duši. Takhle dojatá jsem naposledy byla snad v roce 2011 při "Intouchables". Vždycky jsem milovala chobotnice... k jídlu. Nedokážu si představit, že bych si ji ještě někdy dala... Poprvé v životě přemýšlím o vegetariánství a to se zatím nepodařilo žádnému počinu - ani videa z jatek, či velkochovů se mnou nikdy nic neudělaly... přitom tento film ani jediným slovem necpe myšlenku, že papat zvířátka není dobré. Jak je tohle možné? Tenhle dokument má totiž srdce... v podstatě nenabízí mnoho vědeckého... jen to srdce, lásku a respekt ke zvířatům a přírodě... za mě prostě wow! (21.04.2021)

Za mňa nie len jeden z najlepších dokumentov z podmorského sveta, ale v roku 2020 by tento film mohol v kľude súťažiť aj s akčnými filmami o najlepšiou naháňačku, oscara za drámu alebo o ocenenia za kameru a herecký výkon hlavného hrdinu - chobotnice. Za 85 minút si dokáže získať srdce každého diváka. Škoda pár slabších momentov v strede dokumentu, ale to je v podstate to čo sa takmer celý čas na morskom dne deje - nuda. Však aj preto musel Craig Foster stráviť viac ako rok pod vodou aby zozbieral dosť materiálu na tento dokument. (13.04.2021)

Je to strašně pěkné, dojímavé a celkově srdcem podané - to bez debat. Na druhou stranu jsem měl tak trochu pocit, že více než o samotnou chobotnici tu šlo o vypravěče, zotavování se ze syndromu vyhoření a léčbu deprese. Obrazově je to moc hezké a zároveň je vidět, kolik užitečných poznatků si Craig Foster z pozorování odnesl a jak komplexní obrázek o fungování podvodního života na pobřeží si dokázal utvořit. Krom toho je zajímavé sledovat, jak na něj jako na člověka chobotnice reaguje, postupně k němu i do jisté míry přilne a že fakt není ani trochu blbá. Otázkou ovšem je, jak moc je ona náklonnost vysněná a jestli za tím vším není i jiné, střízlivější a méně patetické vysvětlení. Ke konci mi už to neustálé přehánění a jistá až trochu sebestředně lidská vztahovačnost, navíc za tónů dojímavé hudby a kýčovitých západů slunce, přišla už trochu otravně přestřelená, jakkoli si i já k divoké přírodě chovám obdobný respekt. Tak či onak, velmi mě těší, že nezůstalo jen u dojímavého příběhu jednoho člověka, ale že důsledkem tohoto bezpochyby silného osobního zážitku bylo založení organizace Sea Change Project, která se snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o důležitosti kelpů (lesů z chaluh) na pobřeží jižní Afriky a mořské biodiverzity obecně a která mj. produkovala i tento film. (14.12.2021)

Nikdy v životě bych nevěřil, že mě dojme dokument o jedné malé a docela obyčejné chobotnici. Ale je to natočeno tak nenuceně, že na konci i slza (skoro) ukápla. Nejen milovníkům přírody a oceánů vřele doporučuji, třeba vám to dá ten nezaměnitelný pocit pomíjivosti a zároveň nefalšovaného přátelství, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel. A dost možná, že už ani nikdy neuslyším.... (07.10.2020)

Jedná se o naprosto ojedinělé téma, které mě strašně zajímalo a v jistých chvílích i dojímalo, bohužel mi však moc nesedělo provedení a celkový způsob vyprávění dokumentu, i přes opravdu zajímavou látku jsem spíše nudil. Tak nějak je vám jako divákovi jasné, jak to celé dopadne - jedná se spíše o film, během kterého si můžete v klidu deset minut telefonovat a nic zásadního vám neunikne. (24.04.2021)