Krvavý román

Krvavý román představuje v rámci produkce české kinematografie úlet, nebál bych se napsat, naprostou bizarnost. A to píšu s vědomím, že v 90. letech u nás vznikalo ledascos, včetně obskurních záležitostí, nad kterými s odstupem času zůstává rozum stát - ty ale byly většinou spojené s pokusy o komerční trháky. Snímek vznikl v souvislosti s privatizací Barrandova a obviňováním vedení firmy ze strany českých filmařů, že naprosto rezignovali na uměleckou tvorbu. Tehdy se někdejší ředitel Václav Marhoul rozhodl zacpat ústa kritikům tím, že vyprodukuje experimentální film vhodný na festivalovou scénu. Využil přitom popularity 3. vydání Váchalova Krvavého románu, kde tenhle kritiky zatracovaný, ale pro sběratele a fajnšmekry kultovní grafik vyjádřil svůj hold brakové literární produkci 19. století. Tohle dílko v době vydání téměř zapadlo, ale začátkem 90. let byla ta správná atmosféra na jeho resuscitaci. Divák může sledovat řadu postav ze šestákových krváků od padlých dívek přes piráty až po zkaženého kněze, jejichž příběhy se prolínají, a při sledování jsem si uvědomil, že mi tenhle styl silně připomíná ve Francii hodně populární Tardiho komiks Podivuhodná dobrodružství Adély Blanc-Sec. Tady je vidět, od koho možná Tardi opisoval.:-) Je to originální, úsměvné, ale jako celek to bohužel sráží přílišná úcta k Váchalovi, která se projeví v nižší srozumitelnosti a především v neslaném nemastném konci. Každopádně je to možnost vidět řadu českých herců, jak si užívají hodně netradiční obsazení, bláznivé situace a jak přehrávají ve stylu filmařiny 20. let. Celkový dojem: 70 %. (15.06.2014)

Černobílé (respektive modrobílé, hnědobílé, červenobílé apod.) zpracování je asi to první, co na tomhle snímku upoutá. Po několika desítkách minut pak diváka přepadne pocit, že to, co se ve filmu odehrává, jaksi nedává příliš smysl. Děj skáče z místa na místo, postavy neustále přibývají a logika jaksi uniká. Teprve postupem času do sebe začne všechno nenápadně zapadat a nakonec do celkového příběhu zapadne i ta nejabsurdnější dějová linie. Ondřej Pavelka tady měl asi životní roli a svou šanci využil beze zbytku. Také ostatní herci jsou docela trefně obsazení a někteří i celkem dobře "namaškaření" (např. Barbora Hrzánová). (30.08.2002)

Z počátku nadšení, ke konci už jen strašná nuda. "Krvavý román" je přesto dle mého soudu jedním z nejinvenčnějších snímků české kinematografie 90. let. Je to sympatický experiment z dob, kdy se nový český film teprve hledal a Váchalovo dílo čekalo na své znovuobjevení (o 4 roky dříve zakládá Ladislav Horáček nakladatelství Paseka, které svůj název dostalo právě podle jedné z autobiografických postav Krvavého románu a ve kterém postupně vychází kompletní Váchalovo dílo, včetně monumentálního knihy "Šumava umírající a romantická" za 40 tisíc Kč). S Váchalovým "Krvavým románem" jsem dobře obeznámen, proto jsem z jeho filmového zpracování poměrně zklamán. Ačkoli Český lev za nejlepší výtvarný počin, kameru a střih je zde nezpochybnitelný, a na filmu se podílela celá řada skvělých českých herců, ve výsledku je to film, který mě neoslovil a bohužel i dost nudil. Naopak jsem ocenil nadsázku a černý humor. Ve výsledném hodnocení je to tedy čistý průměr. (16.06.2011)

Josef Váchal v rozsáhlé předmluvě ke Krvavému románu píše mimo jiné toto: "V Církevním Dějepisu dr. Kryštůfka napočítal jsem na 3302 stranách zaznamenání o 48 000 vraždách, které se udály od starověku do nového věku zásluhou církve svaté i pohanů a kacířů (...) na bojištích, v žalářích, na popravištích a hranicích, válkami a pronásledováním, ohněm inkvisičním a jedy papežů - jsou skutečnými událostmi a příšernou pravdou proti vymyšleným vraždám v románech krvavých, a přec žádnému z osvětářů nenapadne navati podobné dílo vražedplným brakem nebo krvákem:" :o) Těžko říct, zda by byl autor s filmem spokojen. Tento srdnatý zastánce brakového čtiva jakožto zdravého ventilu přikládal skutečný původ mravní zkázy církvím, politice a sportu (souhlasím ve všech bodech obžaloby), ale překvapivě nejvíc biografu. No, možná že Krvavý román by ho obměkčil. Jaroslav Brabec převedl srandovně kostrbatý syntax předlohy do láskyplné parodie na diletantské začátky kinematografie a to byl skvělý nápad, pro které mu odpustíte i nějaké to hlušší místo. KR se tím zařadil k oněm formálním kuriozitám českého filmu jako je Happy End nebo Valerie a týden divů a stejně jako ony měl sice mizivou návštěvnost, ale po letech bývá znovuobjevován, rehabilitován a milován. Ostatně - tak jako předloha. 80% (25.09.2006)

Knižní předloha mi, jak je obvyklé, prošla pod oknem, nicméně si myslím, že i kdyby zde zbylo jen deset procent z ní, stále by se jednalo o obdivuhodný projekt, tato podoba si zasluhuje stejná slova chvály, tak výraznou osobitost a odvážnost (krvavé scény jsou na filmové poměry obecně hodně naturalistické) jsem zaznamenal maximálně tak v období novovlnném - ať už je to například po kličkující narativní stránce, kdy se nám různé příhody ztrácí a později vracejí, ale především na dokonalém vizuálu (Brabcův počin se po této stránce zařadil do elitní společnosti Vertigo, Suspiria, Kostka, Sedmikrásky a Valerie a týden divů), který kulturistickou sílou vyzdvihuje atmosféru (modře zabarvené scény jsou úžasně tajuplné). Zaujalo mě také zopakování, a vlastně i vylepšení Felliniho nápadu - pojetí jednoho filmového příběhu coby poctu dosavadní filmové historii (A loď pluje - 1983), stejně jako překvapivé herecké výkony - celoživotní dělníci Vlastimil Bedrna, Jakub Saic a hlavně Ondřej Pavelka coby vypravěč podávají výkony, které od té doby už bohužel ve filmu nezopakovali (Bedrna si to vynahradil dabingem). Stejně tak je zajímavé v podobném druhu filmu vidět například Josefa Kemra, jeho vodník byl výrazný nejen tím vodotryskem krve, který z něj vylézal, to stejné se dá říci o Milanu Šteindlerovi, který by si naopak zasloužil více hororových rolí. Jedinou výraznější chybou je akorát tempo chromé želvy v závěru, která zčásti degradovala už tak méně zajímavější autorskou pasáž. I přesto však nemám to srdce tento na české poměry nevídaný experiment hodnotit méně výrazněji, už jen pro tu kuráž, která je předností všech podobně laděných děl (od Mezihry po Tetsua). 100% (31.08.2010)