Réžia:
Jasmila ŽbanićScenár:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrajú:
Jasna Đuričić, Izudin Bajrović, Boris Ler, Johan Heldenbergh, Raymond Thiry, Boris Isakovič, Emir Hadžihafizbegovič, Reinout Bussemaker, Teun Luijkx (viac)Obsahy(1)
Bosna, júl 1995. Srbská armáda sa blíži k Srebrenici, ktorá je vyhlásená za „bezpečnú zónu“ OSN. Desaťtisíce ľudí utekajú zo svojich domovov na blízku základňu OSN. Prekladateľka Aida, pracujúca pre OSN, dôverne pozná situáciu na základni i mimo nej. Bojuje s neúprosne sa krátiacim časom, aby našla cestu z blížiaceho sa pekla pre obyvateľov mesta i jej najbližších. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (154)
Se souvislosti s neschopnou OSN se pri sledovani tohoto filmu, musi divakum vybavit Hotel Rwanda. Podobne panoptikum ze strany teto nefunkcni a nenazrane organizace. Vyborne natocene drama, uzasna kamera a ocenuji i dobovou vypravu. Film misty pusobi az dokumentarne, opavdu zajimavy pocin. Jen krucek od plneho hodnoceni! ()
Půl století od konce druhé světové války si Evropa připomněla, že Homo sapiens nemusí vždy znamenat člověk moudrý. Válka v Jugoslávii, to jest kromě jiného masakr ve Srebrenici, později dokonce uznaný za genocidu. Okolo plánovaného vraždění vesměs mužů a chlapců muslimského vyznání sledujeme příběh bosenské učitelky Aidy, která (místy marně) pobíhá po základně, snaží se překládat a po očku neustále sleduje stoupající napětí a zejména svého muže a dva syny, protože vojáci srbského velitele Ratka Mladiće už mají téměř prsty na spoušti. Stejně jako u většiny zfilmovaných tragédií je to i tentokrát intenzivní a funkční. Do spletitosti onoho konfliktu nicméně úplně nenahlédneme. Zpracováním/uchopením je mi přeci jenom bližší třeba Greengrass (a jeho syrová Krvavá neděle, Breivikovo řádění či Let číslo 93). ()
Jakmile jsem uviděl jméno na režisérském postu, bylo mi jasné, že se spokojenost nemůže dostavit. Svými dosavadními kousky mě Jasmila Žbanič nedokázala na rozdíl od filmové kritiky o svých kvalitách přesvědčit. Ani Aida neoplývá darem své diváky strhnout, stejně jako u předchozích prací Žbanič jsem měl pocit nevýrazné práce s filmovým obrazem a neschopnosti vyvolat u diváka emoce v místech, které by si to zjevně zasloužily. Po umělecké stránce sice jen průměrné, ještě je tu ale výbušné téma největšího masakru s příchutí genocidy od 2. světové války na teritoriu Evropy... Lehce tedy přimhouřím oko abych si obhájil čtvrtou hvězdičku a 70 % celkového dojmu ()
Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé. KVIFF 2021 ()
Pokud beru film jako drama ženy v extrémní situaci je to za *****. Pokud hodnotím film jako reflexi historické události, tak musím konstatovat, že 5* si v žádném případě nezaslouží. Ne, film nelže, to co ukazuje se pravděpodobně takhle nějak stalo. Film ale vytrhává věci z kontextu a mnohé podstatné zamlčuje. I to se dá částečně chápat, protože události předcházející srebrenickému masakru jsou natolik komplikované, že je nemožné vměstnat je do jednoho filmu (ale pár náznaků navíc by se tam vešlo a výsledku by to strašně pomohlo). Ovšem závěrečné věnování filmu ženám, které ve Srebrenici přišly o 8373 manželů, synů, otců..... to celý film neuvěřitelně shazuje. Toto číslo je v souvislosti se srebrenickým masakrem neustále zmiňováno, ale kolik mužů Srbové ve skutečnosti popravili neví nikdo. Všichni, kdo se o událostech ve Srebrenici začnou jen trochu víc zajímat (tj. začtou se i do textu a nezůstanou jen u titulku), tak se dozvědí, že to je počet mrtvých a nezvěstných. Kde a jak zemřeli se ale již zjistit nedá. Tímto věnováním se z velmi dobrého filmu, který má vypovídací hodnotu jako v zásadě pravdivý, přesto lehce tendenční článek, stal bohužel jen ten novinový titulek, který má upoutat čtenářovu (či ve skutečnoisti divákovu) pozornost a oklamat jej. Musím říct, že úplně nejvíc na mne ve filmu zapůsobilo vyobrazení nizozemských vojáků UNPROFOR a jejich velitelů. To, jak je v tom generalita nechala a to, že se situací opravdu nemohli nic udělat. To je ve filmu ukázáno naprosto trefně. Film je natočený tak, že má skutečně potenciál získat Oscara. A já mu ho i přes výhrady, které jsem výše popsal přeju. Zároveň je mi jasné, že jeho šance zvyšuje téma, které zpracovává. Pokud by někdo podobně či ještě o mnoho lépe filmově zpracoval vyhnání mnoha desítek tisíc Srbů z Chorvatska, ke kterému došlo takřka paralelně, tak by měl šance blížící se nule.... ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (2)
- Jasna Đuričić, která hraje hlavní roli tlumočnice, je ženou Borise Isakoviče, který ve filmu představuje generála Mladiće. Často spolu hrají ve filmu a divadle, nicméně v tomto filmu ve skutečnosti nemají ani jednu scénu společnou. (TroiMae)
Reklama