Jablká

Vôbec by ma neprekvapilo, keby režisér bol inšpirovaný tvorbou Aki Kaurismäkiho. V niečom tento film bol s jeho filmami podobný. Rozhodne úspornosťou dialogov ako i zariadením bytov, podivínskym chovaním postáv, kamerou, istými scénkami (twist na disco) atd'. Navyše film The Man Without a Past akoby bol i samotnou predlohou. Avšak Jablká som narozdiel od 'Chlapíka bez minulosti' zase tak moc ''nežral'' . (09.10.2021)

Melancholicko-flegmatická povaha hlavného hrdinu nemusí sadnúť každému. Dá sa teda skonštatovať, že čím bližšie vášmu naturelu Aris bude, tým viac sa vám film bude páčiť. Atmosféra je síce pochmúrna, ale určitý čierny humor, možno v štýle Kaurismäkiho, film odľahčuje. Postavy sa chovajú mierne štylizovane, divák sa môže pobaviť nad Arisovými úlohami, ktoré sú trápne podobne, ako sú trápne naše každodenné činnosti. Ani sami si v tom zhone neuvedomujeme, že sú nám istým spôsobom prikázané ako jemu. Možno bude najlepšie si tiež urobiť chvíľku pre seba a ošúpať si radšej jablko než poslať ďalší mail. (05.07.2022)

Věčný svit neposkvrněné mysli (SPOILER!!! stejně jako zde, tak i tam, se hlavní hrdina pokouší začít nový život tím, že se "zbaví" bolestivých vzpomínek SPOILER) na (novovlnný) řecký způsob. ___ Film ukazující, že některá pouta (svazující nás s vlastní minulostí, ukována z naších tu menších, tu větších osobních tragédii) nelze přetnout a že nic není absurdnějšího než se pokoušet žít dle cizích, normalizovaných manuálů na život, protože kde je v tomto zglajchšaltovaném světě místo pro - na rovině charakteru - osobitost (kupř. neuhasitelnou chuť na jablka) či - na rovině jednání - vlastní iniciativu? Solidní, empatický a promyšlený debut. Řecká divná vlna se pro mě pomalu stává podobnou sázkou na jistotu jako rumunská kinematografie. 75 % [dafilms] (02.08.2023)

„Jsi si jitá, že umíš řídit?“ - „Myslím, že ano.“ Čekal jsem něco na způsob Dokonalého smyslu, ale dostalo se mi podívané snad ještě zajímavější. Tím spíš, že jde o velmi jistě vedený celovečerní debut, který dost staví na dávkování informací a práci s publikem. Zdá se totiž, že je na tom divák stejně jako hlavní hrdina. Ale stačí podezřelé setkání se psem a náhle se vše začne jevit jinak. A neznalost pointy je výhodou, takže ji nebudu víc pitvat. Každopádně se z toho vyklube posmutnělá společenská satira a sociální sonda, která ve mně doznívala ještě dlouho po zhlédnutí. Za slabší považuju nevysvětlení jistých detailů (minimálně se asi každý sám sebe zeptá: „Z čeho žijí?“), ale nejde o nic, co by mi extra vadilo. Dám silné 4*, bavilo mě u toho přemýšlet, i přes to pomalé tempo a trochu odtažitý přístup k publiku (ačkoliv např. „Let‘s Twist Again“ pasáž je čirá radost). „Je vaše žena naživu?“ - „Je. Zapomněla. A je neustále doma. Proto mě navštěvuje jen dcera.“ - „Možná je to takhle lepší. Bude to pro ni jednodušší. Nebude na vás muset zapomenout.“ (13.05.2023)

Jedno z nejsilnějších dramat letošních Varů, jež exceluje naprostou originalitou a dystopickou atmosférou obohacenou o kvalitní herecké obsazení. Naprosto miluju ten fakt, že i kdybych nevěděla, ze které země tento snímek pochází, jednoznačně bych tipovala Řecko, protože ten feel ve mně stoprocentně evokoval styl Yorgose Lanthimose a jeho citlivý absurdní humor. Výborné téměř po všech stránkách. Opravdu krásná sonda do hloubi duše jednotlivce a hledání identity u příležitosti truchlení nad ztrátou blízkého. Tohle bylo vskutku nádherné a důstojné rozloučení s letošním varským festivalem a dalo to i velký prostor pro přemýšlení. KVIFF 2021 (02.12.2021)