Dámský gambit

Dost dlouho jsem chodila kolem tohoto seriálu s tím, že šachy jsou mně na míle vzdálené, takže nic pro mě. Pak i ten název zaváněl emancipovaností, prostě jsem váhala celkem dlouho. Až praskly ledy a pětky mých uživatelů mě přiměly přehodnotit můj ambivalentní vztah k tomuto seriálu a střemhlav jsem se na něj s rizikem ublížení na duši vrhla. Díky za to, že jsem to udělala. Vynikající výběr hlavní představitelky a dokonalá gradace celého příběhu mně nedovolily, abych dělala velké pauzy a já to dala téměř na jeden zátah. Maličko přimhouřím oči nad tou malou troškou vaty a jdu do plných s čistým svědomím. A věřte, že na tenhle seriál fakt nemusíte nutně umět hrát šachy. (14.11.2020)

Když se tenhle seriál objevil a všude se o něm psalo, nějak mě to nezaujalo a přišlo mi, že by mě to nebavilo, protože mě šachy nikdy nezajímaly, podobně jako mě obecně dlouhodobě nudí téma závislosti. Když jsem ale s údivem sledoval, jak tomu tady roste hodnocení, až se to vyšplhalo na 24. nejlepší seriál a jak tomu dali 5 hvězd i lidi, na který dám, tak moje zvědavost zvítězila, a pustil jsem si první díl - abych s úžasem zjistil, že mě to do sebe vtáhlo skoro od první scény, a v rychlém sledu jsem zhlédl za sebou všech 7 epizod, abych na konci s lítostí zjistil, že to je skutečně všechno a víc už toho nebude. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem z toho byl tak unešený - a ta euforie trvá ještě nyní, několik dní po tom, co jsem to viděl - se jmenuje Anya Taylor-Joy. Já už jsem se do ní kdysi před 3 lety zamiloval ve filmu Rozpolcený, ale jak šel čas, nějak jsem na ni trochu zapomněl - a teď se mi připomněla s plnou silou, a já jsem hltal každý záběr na ty její neuvěřitelný oči a šel jsem do mdlob pokaždé, když se podívala do kamery. Neuvěřitelné stvoření, které mi tady vzalo všechna slova. Nadšený jsem byl ovšem i z těch 2 dětských hereček, které ztvárnily mladší verzi Beth Harmon, a vlastně komplet celý obsazení je dokonalý, podobně jako fantastická kamera (!), soundtrack a silný příběh, který obsahuje tolik neuvěřitelně silných momentů, až to není možné. Pro mě osobně dokonalý seriál, který mě na několik blažených hodin zcela přikoval k Netflixu, a který je podle mě tak dobrý mj. proto, že není životopisný, ale že je to čistá fikce. (30.12.2020)

Scott Frank je určitě velice zručný režisér a ukázal to jak u celovečeráků, tak hlavně u seriálové pecky Godless. Tentokrát přináší pozoruhodný příběh geniální šachistky a opět vše vede jasnou a profesionální rukou. Herecky bezchybné, režijně poutavé, plné zajímavých vizuálních nápadů a nebýt občas až příliš vlažného tempa, dal bych plný počet. (29.12.2020)

// Scott Frank si po Godless připisuje další trefu do černého. Šachy jsem miloval už od malička a doteď jsem ještě neviděl jediný film či seriál, který by tuhle krásnou hru dokázal podat tak mistrovským způsobem jako Dámský gambit, Anya Taylor-Joy a její uhrančivý pohled si to pochopitelně krade celý pro sebe, vedlejší obsazení ale o moc nezaostává. Vrcholem jsou ovšem partie, a to už od druhé epizody, kdy se to celý rozjede a nezastaví až do emocionálně zdrcujícího finále. Nebýt prvního dílu, který byl na můj vkus zbytečně dlouhý a ani zdaleka neměl takovou gradaci jako zbytek, byla by to desítková záležitost. Těch 9/10 ale nakonec bude na jeden ze seriálů roky bohatě stačit. (30.10.2020)

V druhé polovině to připomíná rozbíhavý film. Je to taková rychlá zábava. Godless měl však úspěch, a tak Franka nejspíš nic nenutilo pokusit se materiál obohatit - prohloubit postavy a jejich vztahy, nebo se víc soustředit na nahozená témata související s genderem hlavní hrdinky. Rozhodl se udělat seriál, který stojí a padá s tím, jaký má děj spád. A ten také není stoprocentní, některé rozjeté linky vyznívají do ztracena, například když Beth objeví novou stránku své osobnosti po setkání s dívkou jménem Cleo. Dámský gambit je navíc vyprávěn tak typicky, až to svádí vzpomínat, ve kterých hollywoodských filmech už jsme podobné scény, postavy a motivy viděli. Příběh o podceňovaném outsiderovi, který se pustí do disciplíny, v níž obvykle bodují jiní, a nakonec všechny převeze, kombinuje s příběhem o dospívání. V něm jde především o to, aby Beth uvěřila svým schopnostem - aby zvládla uhrát partie s velmistry i bez prášků a alkoholu. Měl hrdinka odrazuje pro svůj chladný, roboticky odtažitý projev , jenž podtrhuje její genialitu. Co naopak může překvapit, je způsob, jakým závěr vykreslí prostředí v Moskvě. Sovětský svaz je tu až na oficiální doprovod, který Beth dostává a snadno mu uteče, zemí sympatických přejících lidí, jež "umí hrát kolektivně", zatímco Američané se příliš spoléhají na individualismus. Je proto sympatické, že vzniklo dílko, ke se žena dostane nahoru díky pomoci kolektivu. (30.11.2020)