Trainspotting

„Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zasraně velkou televizi.Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. (…) Na konci toho všeho pěkně zplesnivět. Pochcávat se v ubohym domku a bejt jenom na obtíž sobeckejm, zmrvenejm spratkům, který jsi splodil, aby tě nahradili.“ Tohle není způsob života charakteristický pro Marka Rentona. Mark Renton má heroin, a kdo má víc? Dáte si šleha ráno, odpoledne, večer a den vám uteče ani nevíte jak. Mark Renton není dobrý člověk. Je to feťák, který se stále víc propadá do svého soukromého drogového pekla. Doslova se topí ve vlastních sračkách. ___ Trainspotting je filmem s neskutečnou energií od začátku do konce, při jehož sledování budete podobně jako protagonista pociťovat střídavě euforie a zhnusení. Boyle má obě polohy vyprávění plně pod kontrolou a moc nehrozí, že byste se smáli na nesprávných místech a užívali si scény, z nichž by vám mělo být zle. K vedení našich emocí si přitom nemusí pomáhat ani Rentonovým komentářem, který - což je poměrně vzácné - plní z větší části jiné funkce než vysvětlování toho, co vidíme. Mnoho jiných filmů na knižní mimoobrazový komentář dojelo, ale Rentonův vnitřní monolog je natolik vybroušený a pronášený s natolik neodolatelným McGregorovým akcentem, že filmu naopak pomáhá a průběžně akceleruje jeho tempo. Pro svůj příliš snaživý důraz na efekt dnes film jako takový trochu zestárl, což neplatí o některých nesmrtelných dialozích (- Jak se jmenuješ? - Diana - Kam jdeš Diano? - Domů – Kde to je? - To je tam, kde žiju), ale pořád jde o neuvěřitelnou jízdu a nekompromisní (protože průhledně nemoralizující) generační manifest a jsem docela zvědav, kam se životy Rentona, Begbieho, Chcípáka a Spuda posunou v připravovaném pokračování. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Winnfield, Niktorius, husoko, ANTI-frog (14.11.2006)

Veľmi poučný, ťažký, svižný, ale hlavne iný pohľad na celú vec okolo drog a narkománie, akú nám filmy doteraz ponúkali. Dospelý a zároveň primitívny. Ewan McGregor sa týmto filmom vyniesol do filmového neba a zaslúžene, predviedol spolu s Carlyleom skvelý výkon. A film navyše robí ešte atraktívnym perfektne vyberaná hudba. Ale k dokonalosti čosi chýba. 85%. (08.06.2006)

Stydím se, že takovouhle legendu jsem viděl až tak stár. Film je slavný hlavně díky hudbě, Underworld k němu totiž tenkrát složili skladbu, která se neohrála ani v dnešní době. Předběhla dobu v hudební branži stejně, jako to zvládl se vší počestností i samotný film. Neřikám, že by o drogách nějaký ten film už před ním nebyl. Jasně, že jo, ale natočit film o drogách, vzít ho s nadhledem, ukázat divákovi pravou tvář feťáka, uvrhnout ho do feťáckých stavů a topit ho emocemi z desetiny tak vražednými, jako skutečný feťák prožívá, a to vše zaobalené do ironického humoru, to prostě dokázali akorát tak Angličani, a dokázali to skutečně precizně. Jen mně na tom filmu vadilo, že občas to s tou kvalitou skutečně přehnali. Pár scén na to, jak se film tváří nevinně, dokázaly otevřít držku dokořán. S tím, že ani Born Slippy by jí nezavřelo. A tak i když je tenhle film kultovní až k prasknutí, pro mě to plný počet určitě nebude. Ale pro Born Slippy si místečko najdu vždycky. (18.01.2010)

Kdo potřebuje důvody, když má heroin. Tak tohle byl opravdu… jedním slovem kult, dvěma slovy Ewan McGregor. (To mi připomíná, kde k sakru je nějaká ta nominace na Oscara?!) Ještě donedávna jsem si myslel, že lepší film o drogové tématice, než je Requiem za sen, zřejmě neuvidím, ale pak jsem si sehnal tohle! Film se rozběhne a vy běžíte s ním a nezastavíte se až do konce. Opravdu neskutečné tempo. Opravdu vynikající hudba. A neskutečný Ewan. Není, co říct víc, to se musí prožít s nimi. (A to říkám jako člověk, který s tímhle nikdy nepřišel do kontaktu a který doufá, že i nikdy nepřijde.) (08.07.2010)

Tehdy to byla revoluce a divočina a tihle hoši se stali součástí vzpomínek celé generace. Buď lecčeho, co oni prožili, nebo si to tak alespoň představovali. Minipříběhy kamarádů jsou plné ironie, černého humoru a beznaděje. Propadli drogám a okázale se vysmívali bílým límečkům, spořádanosti, umělému štěstí a komerci. Britský klenot Danny Boyle tehdy zaválel, ač si tedy myslím, že v druhé polovině mu dochází dech. Nabízí několik hodně dobře mířených ran, děsí smrtí malého dítěte a předkládá takové úlety, jako je výprava do hlubin záchodové mísy. Herecky pecka. (25.07.2018)