Le Trou
Il buco
The Hole
Le Trou
Réžia:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrajú:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (viac)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (93)
Zlatá Palma - výběr ()
Perfektní vězeňský film. Věcný a nepatetický, žádné filozofování o životě a pronášení mouder. Jen detailní postup útěku, vzájemná spolupráce, bušení do kamene a dřina bez zbytečných keců. 110 minut dlouhých záběrů bez jediného hudebního doprovodu. Doporučuju si sehnat, jsou i české titulky. 90% ()
Vpodstatě zmodernizovaná verze K SMRTI ODSOUZENÝ UPRCHL, ale k divákovi jemně vstřícnější alespoň co se týče v dávkování mrtvičkových stavů. Závěrečná studená sprcha mohla být ještě studenější. Jinak parádní film přesně v tradici francouzské 60. kinematografie. A samozřejmě skvěle zahrané. ()
Věrohodné francouzské vězeňšké drama o útěku z vězení. Kopání do betonu, pilování mříží a pantů, prozkoumávání kanalizace. A k tomu 5 gentlemanů v cele. Bohužel jsem neviděl samotný konec vlivem nesprávného nastavení nahrávání. Co se tam stalo?!! Pomozte. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=F6D6dkKIXr4 ()
Výborný film. Černobílá vězeňská lahůdka! Útěk, přátelství, důvěra, odhodlanost, vytrvalost a nakonec podraz. Výborná režie Jacquesa Beckera a film s pěti muži na plátně s výborným výkonem všech herců: Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Paul Pavel. Film s nepopsatelným koncem. ()
Vězení nepovažuji za ideální místo odpočinku a proto bych, v souladu s míněním bručících týpků, rovněž zapřemýšlel o změně prostředí. Tentokrát by to neměl být takový problém, jelikož do standardního vybavení cely patří šroubovák, sirky nebo provaz a jako nadstandard se najde i pilník. Pan režisér se však rozhodl zašokovat až závěrečnou scénou, takže nejprve vychytrale nabídl mnohaminutové uspávací záběry na bušení trubkou do betonu, šmrdlání mříže pilníkem či němé procházky po podzemí. Zvýšil tím sice šance pointy na úspěch, ale na zábavě to rozhodně nepřidalo. ()
Ze všech filmů, co kdy byly natočeny, zahrnují filmy o útěku z vězení nepatrný vzorek. Svou kvalitou ovšem patří k nejspolehlivějším trhákům a tento polozapomenutý francouzský klenot není výjimkou. Zapomeňte na zbytečný patos, tady se jde přímo na věc a na vlastní oči můžete tak dobu sledovat skutečně vytváření "díry", bez střihů, které by hercům ulehčovaly práci. Plusem jsou neherci, jimž dominuje skutečný účastník útěku, který si ve filmu zahrál sám sebe! ()
Srovnání celosvětově známého fenoménu popkultury, jakým je Útěk z vězení, a tohohle klasického černobílého snímku z 50. let vyznívá jednoznačně pro filmovou verzi. Ta dokázala na nepoměrně menší ploše přinést realistický a přitom nesmírně emotivní film o útěku pěti vězňů z francouzské věznice. Tohle nejsou žádné laciné krkolomné scénáristické kličky, ale funkční chytrý scénář se silnými charaktery a s efektně cynickým koncem. Film sice není bezchybný, ale jde o pouhé detaily. Francouzi zkrátka umějí. Celkový dojem: 90 %. ()
Filmů o útěku z vězení se natočila pěkná řádka. Starší filmy, mezi které patří i tento, ale mají jeden nešvar. Tím nešvarem je přehnané gentlemanství mezi vězni. Chápu, že chlapi, kteří by spolu chtěli utéct, musí vzájemně spolupracovat, ale tady už je to trochu přehnané. Druhou věcí je, že aby se uspořil čas a divák se nemusel dívat na pětihodinovej film, je všechno zrychlený. Mříž, tlustou jako prase, mají plátkem přepilovanou za hodinku a ještě si stihnou upilovat novej klíč... A to je jen výcuc paradoxů. Se strážemi si nedělají starosti, hluk pro ně není problém... Nechápu. Jo to film K smrti odsouzený utekl, to je aspoň ukázka kumštu při útěku z vězení. Detailní plánování, strach z každého vrznutí. Le Trou je proti tomu výsměch. ()
Parádny väzensko útekový thriller. Až dokumentárne ladené snímanie, žiadna hudba, až nepríjemne naťahovanie akcií a sympatické postavy zariadili, že je divák konštantne v napätí. A veľmi "hrdinom" fandí. Trošičku vadila istá repetatívnosť v tretej štvrtine. A koniec, ktorý to hádže do úplne inej roviny je hardcore. 9/10 ()
Klasika francouzského krimidramatu. Konec je svízelný a smutný. ()
Velmi zdařilé vězeňské útěkové drama. I po letech je to pořád film, na který se dá s požitkem dívat. ()
Fantasticky odvedená filmárska robota, ktorú podporili výborné herecké výkony. Ak mám nejaké výhrady, tak len k čudnej atmosfére a k niektorým postavám. Neviem... všetko v tej väznici mi tam prišlo až moc priateľské, byť na ich mieste tak sa mi odtiaľ ani nechce utekať. Všetci tam boli spolu kamaráti, bachari väzňom pomáhali, usmievali sa... no proste väzenská idylka, až to pôsobilo trošku neprirodzene. Ale ten záver, klobúk dole...pekná myšlienka. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Snímek, který si na nic nehraje a jehož největším kladem je přímý tah na branku. Žádné zbytečné vykecávání, žádný patos, maximum realističnosti. Jeden z nejlepších útěkových filmů. ()
Proč okecávat téměř Melvillovsky precizní a málomluvný film? ()
Scénka, ked' bušil jeden z nich do betonu podlahy a druhý hlásil, že dozorci idú, bola ako zo sna. Ostatní sa len opierali o krabice a vôbec ich netankovalo, že ten hluk, ktorý to celé bušenie vydávalo, ich môže prezradiť a dozorci prešli len tak okolo, akoby sa nechumelilo. Nuž, šesdesiate roky mali svoje čaro a zdrhalo sa nejak ľahšie... ()
Absolútna dokonalosť vo všetkých smeroch. Útekové filmy z väzenia je zaujímavý subžáner, ktorý vždy sľubuje akúsi teteliacu sa zábavu, kde očakávame absolútne fandenie hrdinom a obhrýzanie si nechtov popri prevádzaní úteku. Nakoľko a akým spôsobom sa to splní v tomto prípade, nechám nezodpovedané, pretože obsahu záverečnej polhodiny hovorím ZVRATY a DILEMA. Nádherne vykreslené detaily prípravy, napätie, keď niekoľko minút tŕpneme, či príde hliadka počas rozbíjania betónu, geniálna scéna pri stľpe, vtipná kamufláž so spáčmi, atmosferické kanalizačné katakomby. Film dostáva ďalší rozmer až v záverečnej fáze a je to to najlepšie a najhodnotnejšie, čo som v tomto subžánri videl. Ak som dal Shawshanku 100%, tak absolútne hodnotenie v tomto prípade je ešte o stupeň vyššie. Žiadne čiernobiele charaktery, žiadni zlí dozorcovia, žiaden patos. Iba číra radosť z toho, že som sa prostredníctvom lásky ku kinematografii a vŕtania sa v jej histórii dopracoval až k takémuto klenotu. ()
Náhoda to tak chcela, že vzápätí po Motýľkovi som videl tento film. Na prvý pohľad sú oba "útekárske" a predsa tak odlišné. Tento až s dokumentaristickou presnosťou zaznamenáva pokus o útek z väzenia. Pri jeho sledovaní nie je divák obťažovaný deklamovanými životnými múdrosťami, ani ho neruší zbytočná hudba. Iba so zatajeným dychom sleduje precíznosť a vynaliezavosť pri plánovaní a úžasnú zručnosť a vytrvalosť pri hĺbení tunela vedúceho na slobodu. Možno niekomu tie dlhé zábery na chlapov zdolávajúcich betónové, či železné prekážky na ceste za slobodou pripadali nudné. Ja som sa naopak niekedy cítil ako spolukopáč. A na pohľad do improvizovaného periskopu určite nezabudnem. ()
DIERA (Le trou) je výnimočným typom filmu, ktorý aj napriek veľmi komornej výprave a natáčaniu prevažne v interiéroch dokáže silou obsahu diváka presne zasiahnuť. V tomto prípade sme ani vôbec nemuseli poznať osud štyroch z piatich hlavných postáv. Nechápem, že sa v TV programe tato snímka takmer vôbec neobjavuje. Od začiatku filmu vládne ponurá atmosféra, s vytvorením periskopu a zdvihnutím prvej parkety z podlahy čoraz viac hustne, napätie stúpa a vydrží až do náhleho prekvapenia v poslednom pohľade do onoho periskopu... Koniec je presne uzavretý, ale explicitne neponúka presné odhalenie, režisér všetko necháva na fantázii diváka. . . . ( ďalej komentár obsahuje spoilery ! ) Po skončení ma záver nútil dlho uvažovať ako mohol zrazu v najmenej očakávanej chvíli tajný plán prasknúť? Bola za tým naozaj zrada, ktorú ale divák schválne nemal možnosť počuť a vidieť? Sám si myslím, že dozorci už dlhšie vedeli, určite nebolo možné prehliadnuť "akciu" pri tak hlučnom mlátení železa do podlahy, rovnako kontroly väzňov v cele č.6 mi prišli zo strany dozorcov čím ďalej povrchnejšie a urýchlené. Len ich zámerne ponechali zorganizovať zamýšľaný plán až pred samotný koniec. Paradoxné je, že keby sa toľko nezľakli osudného pohľadu na periskop a nespanikárili, minimálne dvaja, traja mohli stihnúť pripravovaný útek úspešne previesť. Každopádne bolo fascinujúce sledovať, ako takíto väzni na úteku stihli dbať aj na to, aby za sebou ničili pravdepoboné stopy (zakladanie vyrezanej tyči z mreží, zamkýnanie všetkých dvier, oprava vypáčených drevených dvierok) a rozhodne v takej atmosfére nevadili ani dlhé pasáže s takmer monotónnym rozbíjaním podlahy a kanálovej steny. (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) ()
Ponurý, drsný, stísněný a napínavý vězeňský thriller o partě vězňů z cely číslo 6, oddělení 11, kteří neměli v plánu odsedět si své tresty až do konce. Věznici hodnotím jako jednu z těch „lepších“, které jsem ve filmu viděl, ne jako třeba Shawshank, Wakefield z filmu Brubaker nebo to kanadské zvláštní nápravné zařízení, ve kterém skončil Mesrine. Taky zde měli vězni na cele splachovací hajzl, umyvadlo, dostávali balíčky s jídlem (které jim však strážný před přijetím důkladně prohledal a všechny salámy a chleby prořezal) a strážní ani ředitel nebyli žádní extra psychopati, násilníci nebo sadisti. Naši vězni na cele číslo 6 byli taky celkem pohodoví chlápci – zkušený a schopný Roland, starý píchač Geo, věčně vysmátý nepíchač Vossellin a přátelský Many. K nim je na celu jako pátý přidán mladý a velice milý Gaspard. Hoši na cele se baví především skládáním krabic na boty z kartonu, takže se nenudí. Mezitím si pokecají o svém starém životě, obzvláště píchač Geo se ptá mladého Gasparda na jeho seksuální zkušenosti a na to, jaká byla mladší sestra jeho manželky v posteli. Vězni mají tresty dlouhé od deseti let až po možnost trestu smrti a Gaspardovi hrozí 20 let za pokus o vraždu své ženy – vytáhla na něj pistoli a při potyčce ji postřelil do ramene. Hoši si však své tresty odsedět nehodlají a mají v plánu dostat se na svobodu a celý útěk mají dokonce celkem dobře promyšlený. Pod sloupcem kartonů odstraní z podlahy několik vlysových desek a pustí se do vybíjení betonu pod podlahou, což musela podle mě slyšet celá věznice, přesto se jim povede prokopat se až do sklepa. Byly to fakt rány jako z děla a třepat se musely všechny mříže na oddělení. Následně se do podzemních prostor vydají společně Roland s Manym a povede se jim přepilovat mříž a dostat se do podzemní chodby a místnosti a při průzkumu se úspěšně vyhýbat hlídkám. Hlídky se třeba baví tím, že krmí místní pavouky mouchami s otrhanými křídly. Roland se dokonce rozhodne využít skladovaný materiál – dřevěné desky – v další části jejich útěkové trasy. Objeví dvířka do kanalizace, u kterých je nutno přeřezat panty, a pak dvířka nasadit zpět, o to se opět postará velice šikovný Roland, kdy vrátí panty do protikusů pomocí zápalek. Pak už zbývá jen se prokopat z jedné části kanalizace – vězeňské – do druhé části – městské. To spočívá ve vykopání třímetrového tunelu přes beton, kamení a štěrk, což musela být pořádná dřina, hlavně když to museli hoši dělat přes noc. Dokonce dojde k malému závalu, při kterém je Geo zasypán, ale pohotový Roland jej okamžitě vysvobodí. Jejich činnosti si stráže po celou dobu nevšimnou, a to také díky šikovnému zrcátku, sestrojenému ze špachtličky a střepů zrcadla. Pro měření času zase posloužily přesýpací hodiny, sestrojené ze dvou baněk, které Vossellin chytře ukradl na ošetřovně. Hoši to prostě měli promyšlené od začátku až do konce a nezanedbali jediný detail. Jenomže…na konci se Gaspard dozví od ředitele věznice, že jeho žena stáhla obvinění, a že tedy bude brzy propuštěn. Nevypadá však moc nadšeně, a tak se jej ředitel zeptá, co jej trápí, z čehož se stane dvouhodinový rozhovor. Po návratu do cely jsou hoši poněkud podezřívaví, protože byl pryč dvě hodiny. Prozradil jejich plán? To se dozvíme ihned poté, co útěk začne. Byla to velice studená sprcha na konec a já nevím, zda byl Gaspard jen mladý, vychcaný a prospěchářský zrádce, nebo to myslel dobře. Film mě bavil od začátku do konce a o napínavé okamžiky nebyla nouze. Nešlo zde příliš o rozhovory a filozofování o životě a o jejich zločinech, jako spíše o precizně naplánovaný a téměř provedený útěk. () (menej) (viac)