Jednoducho formalita

Komorní drama dvou charismatických mužů, kteří v psychologické hře odhalují, co se stalo jednoho deštivého večera. Každým posunem v ději se dozvíme něco více o hlavní postavě, dávkování informací udržuje napětí a vynikající atmosféru - režie je opravdu zručná. Herecké duo je taktéž perfektní, osobně mi v tomto precizním konceptu neseděl jen víceznačný konec. 8/10 (10.01.2015)

Pouze jedno podívání nestačí, protože tento film není formalitou, ale zajímavým labyrintem dialogů a vzpomínek, které jsou důležitější, než si divák na první pohled myslí. Depardieu a Polanski se potkávají, aby si mohli užít své úžasné role v tajemném snímku, po jehož skončení možná nebudete vůbec moudří, což nic neubírá na jeho vysokých kvalitách. (09.08.2008)

Dokonalý zástupce mysteriozního psychologického dramatu, jakých až tak moc vlastně není. Jen se prosím obloukem vyhněte vyšisované BluRay verzi, která je tak vyčištěná, že zmizely barvy, hry se světly a stíny (třeba když se komisař podívá na Onoffa v okně a zpoza tmy klobouku mu zasvítí jen pátravé oči - to je v BluRay verzi totálně zabité, protože někdo měl potřebu ten stín zesvětlit, aby nebyl, aniž by ho zajímalo, že ničí podstatnou složku filmu. Ano, film hodně hraje s atmosférou, k níž patří nejen neustálý déšť (jenž má protiklad v tom závěru, opět symbolika), depresivní podmínky policejní stanice, ale právě také hra s barvami, světly a stíny. Zhruba v půlce jsem začal mít tušení, jak to celé je a jsem rád, že se mi to potvrdilo - o to víc jsem si film od té chvíle užíval. Myslím, že tvůrci chtěli, aby divák v průběhu děje (na rozdíl od Shyalamana u Šestého smyslu) pochopil, oč jde, ne až v závěru u skvělé scény s fotkami. Vše dokresluje dokonalá Morriconeho hudba - nervně dramatická pod úvodními titulky až po konejšivou skoro v závěru. Trošku mi vadil Depardieueho exhibicionismus, který bych přirovnal k Donutilově snaze prosadit se ve všem, ale tady bych záběry na nahého Depardieua a jeho velké břicho oželel, písničku však nazpíval docela slušně (další podobnost s Donutilem). Líbí se mi ve filmu jemný humor, vyplývající z daných situací, nebo polemiky na téma setkání s ikonou a že spisovatel není své dílo a nemusí se mu podobat. (20.10.2018)

Tak bylo to na konci tak jak jsem si myslela, nebo ne? Nebo jo? Snad ano... Vynikající Depardieu a ne o mnoho zaostávající Polanski v konverzační krimi o jedné podivné noci, ve které se stane zločin, jeden vyslýchaný slavný spisovatel, druhý vyšetřující kapitán, za jedné noci plné deště, na policejní staré stanici, do které zatéká jako přes řešeno a ke všemu vypadne elektrika... Co znamená ztráta paměti, změna vzhledu a protimluv? Bylo by to skvělé, ale za to věčné šero, které mi ukrutně vadilo, dávám hvězdu dolů:-) ale dabing byl luxusní! (07.08.2014)

Pouhá formalita je temný konverzační thriller se skvělými herci. Ale se složitým rozuzlením. Je to úplně jiný Tornatore, než bych čekal. Atmosféra i kulisa příběhu jsou téměř kafkovské. Zápletka se točí okolo spisovatele Onoffa (Gérard Depardieu) a policejního komisaře (Roman Polanski). Společně vedou skvěle napsané dialogy v mrazivém prostředí policejní stanice kdesi v horách. Snaží se přijít na něco, co už je dáno dávno předtím a oba dva se nacházejí v pomyslné slovní přestřelce se svým protějškem. Pro mě je to příběh o rozporu věcí, teorii, faktech a zločinu. Morricone složil úchvatný smyčcový úvodní motiv, dále pak stále se opakující téma, které nás provází při retrospektivě, a samozřejmě nádhernou skladbu pro finále i se zpěvem samotného Depardieua. A leč není dokonalá, v mnoha ohledech je to pro mě tak trochu masterpiece 90s. (01.09.2018)