Jednoducho formalita

Přemýšlím nad tím co jsem vlastně viděl. Jsem v těžké pozici, protože některé dialogy jsem se snažil možná až příliš vnímat a díky tomu na mně působily těžce. Jenže faktem, že zůstává, že cokoli v tomto filmu jest vytvořeno je zkrátka úžasný. Obrazem a atmosférou počínaje a hereckým koncertem pana Gerarda Depardieu konče. Už několikrát jsem viděl Gerarda zahrát opravdu mistrovsky a výkon v tomto filmu je opět z talentu největšího. (12.03.2017)

Nebolo to vôbec zlé, rozhodne to bolo niečo extra aspoň čo sa dialógov a námetu týka, lenže žiaľ podľa mňa tak trochu nedotiahnuté v detailoch. Herecky niet čo vytknúť, ani sám Polanski sa nedal zahanbiť a to ani v porovnaní s Depardieuom, ktorý už je predsa len skúsenejší na herecke scéne. Takže opäť hodnotím krásnymi 4*. (04.10.2013)

K filmu jsem se jako již po několikáté dostal přes soundtrack, který jsem si pořídil na vinylu. Hudba pecka, smyčce jak kráva, Morricone byl bůh. Film mě okamžitě vtáhnul do děje a já si začal užívat opravdu podivnou kafkovskou atmosféru, z které čiší dusná temnota a z každého záběru je cítit cosi absurdního a rozumu odporujícího, chvílemi jako bych opravdu sledoval Kafkův Zámek. Pointa, která na závěr přijde je jedna z nejlepších, které jsem kdy ve filmu viděl a je to přesně ten případ, kdy uvízne v hlavě a zůstane v ní. Potom si uvědomíte, že všechno vlastně dávalo smysl, různé symboly, náznaky, precizní práce s kamerou, která zaostřuje nebo oddaluje tváře a zásadní detaily a když píši tyto řádky úplně mě mrazí po těle. Kdyby mě někdo tuhle pointu vyzradil, zabiju ho! Tohle je totiž přesně ten důvod, proč sledovat filmy a nechávat se překvapovat naprosto nečekaným finálem, u kterého pochybuji, že by ho dokázal někdo odhadnout. Vidět na podruhé, je myslím povinností. Podíval jsem se na režiséra a ejhle, toť frajer, který natočil Nejvyšší nabídku, kde také nešetřil nečekaným zvratem. Budu muset nakoukat jeho filmografii, už jen názvy jeho filmů jako Maléna nebo Bio Ráj mám již dlouho v hledáčku. Každopádně tohle dílo je filmem, jehož dokonalost komplet oceníte až po jeho shlédnutí. Role Gérarda Depardieua jako spisovatele Onoffa a Romana Polanského coby Komisaře, to je zážitek sledovat a jejich herectví je snad i něco více než prvoligová špička. Hudba Ennia mě občas připomněla motiv z kultovní Věci, avšak jen náznakem, ale bylo to tam! Pěkný! Co mě ještě k celkové depresivní náladě hodně přispívalo byla noc, neustálý déšť, bouře a kapaní do hrnců na policejní stanici po celou dobu sledování snímku a v DTS zvuku jsem si připadal, jako bych byl přímo v oné místnosti, někde mezi Komisařem a Onoffem. BOMBA!!! (28.03.2021)

Skrytý malý film velkého režiséra. Struktura filmu je postavena na klasickém twistovém základu, kdy se hodinu a půl díváte na něco, co příliš smysl nedává (já jsem tentokrát opravdu nic nepoznal, asi jsem byl líný přemýšlet nad rámec toho, co se zrovna ve filmu děje), aby vás konec jaksepatří zaskočil. Pominu-li opět brutálně odpudivé postsynchrony (snad i s dabingem by to bylo lepší), jedná se o krásně atmosferickou podívanou se skvělou kamerou a střihem (někomu asi přijde celkem bláznivý, podle mě funguje skvěle). Jak jsem psal již u jiného Tornatoreho snímku, on točí povětšinou jen 2 druhy filmů: nostalgická melodramata a záhadné thrillery. A to druhé mu opravdu jde. 7/10 (18.05.2017)

Totální dialogovka, u které Vám možná může být více než jasné, jak to s tou vraždou je, ale stejně Vám nedá spát a donutí Vás sledovat jeden dialog Gérarda s Romanem za druhým. Gérard Depardieu tu sice mluví italsky, což byl pro mě slušný nezvyk, ale na druhou stranu tu rozjíždí úžasné herecké řemeslo, což je u něj na druhou stranu vlastně standard. Popravdě jsem si tímto filmem uvědomil, proč mám Gérarda vlastně rád. V dnešní době mě totiž úplně nepřesvědčuje, ale filmy z jeho minulosti mluví za vše. Třeba tato pouhá formalita, která v hereckém ansámblu samotného Gérarda pouhá formalita úplně není. (05.05.2017)