Kino Raj

,,NESTYDÍTE SE TROCHU, VE VAŠEM VĚKU, HRÁT SI S KLUKEM? VŠECHNO, CO SLYŠÍM JE JEN: KINO, ALFREDO. ALFREDO, KINO!…“ /// Láska k filmu skrz promítací kabinu. Neuvěřitelný přátelství malýho kluka a starýho promítače Alfreda a kino plný lidí, který se smějou a chechtaj a … Za úspěch (kromě scénáře) stopro může ten malej prďák (Salvatore Cascio), kterej nádherně uvede do děje, aby pak s citem přenechal ovace Noiretovi. Film, kterej pohladí na duši a nažene slzy do vočí. Film, kterej šíří tolik lásky k filmu, kolik jen může obsáhnout. P.S: Verze 124 minut. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád prožívám v osamění chvilky filmový melancholie... 2.) Jsem na filmy, kde jsou malý děti (v úchvatnejch rolích debile!). 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (14.12.2013)

Kužel mihotavého světla, vrčící stroj, prázdné cívky, praskající křesla v sále. Dojemný příběh přátelství, které na Sicílii čtyřicátých let na pozadí poválečné bídy vzniklo mezi malým Totem a bručounským starým promítačem, přátelství, jehož pojítkem byla společná láska k ožívajícímu filmovému plátnu. Uřvaní temperamentní Italové, farář zasahující do filmů tehdy, když se mu polibek zdá příliš vášnivý, malý hoch zachraňující promítači při požáru život, návrat do rodné vesnice, hudba, ze kterou stál Ennio Morricone, skvělí herci a nostalgické vyznání lásky k filmu. (06.05.2019)

Shodou okolností jsem teď viděl hned po sobě 2 filmy, kde v obou dělal hudbu Ennio Morricone. Jinak jsou diametrálně odlišné. Hudba je tu samozřejmě opět bez výhrad. Film samotný tedy rozhodně ne. Ze začátku se mi líbil velmi. Ovšem pouze do okamžiku než nám hlavní hrdina vyrostl a začal se ohlížet po slečnách. Rázem šel celý film do kytek a stala se z něj totální zamilovaná kokotina. Biograf samotný byl nepříjemně upozaděn. Navíc mi zde namálo vadil finální vzhled hlavního hrdiny, který se tomu předchozímu nepodobal ani trochu. Je trochu smutné, že teď musím dát 2*, když si vzpomenu, že jsem v určitý okamžik přemýšlel i o 4*. No jo no. Chtělo to více rozstříhat. Zhruba nějak tak, jak ten šikovný pán s knírkem vystřihoval hambaté scénky. Takhle to bylo zbytečně dlouhé a debilní pasáže se tak dostaly ke slovu. (01.06.2012)

90% - Od tohoto filmu jsem si sliboval velkou ódu na kinematografii. Našel jsem ji v něm ale poměrně málo. Zato jsem byl dostatečně uchvácen krásnou nostalgií, dokonalými hereckými výkony, citlivou hudbou, a tou atmosférou, která tak trochu naznačuje, co mohlo být jedním ze spouštěcích mechanismů celé té zlaté éry italské kinematografie. Memento Cinema Paradiso… Multikino je zlo!!! ;o) (11.05.2007)

Křišťálově čirá nádhera vepsaná do starého celuloidu. Amarcordovská atmosféra zašlého italského maloměsta, bodrý styl vyprávění a překrásná metafora lidské paměti, vepsané do míst a věcí... Tornatore sice není nijak zvlášť náročným vypravěčem (těch pár aluzí jako je Odysseův pes a Ariadnina nit člověk skutečně nemusí příliš hledat, podobně jako pointa přichází samozřejmě, bez jinotajů), ale dokáže se neuvěřitelně do svých obrazů vcítit. Překrásná je i kamera Blasco Giurata a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho obstarává tolik nutný leitmotiv, na který se pro nostalgickou křehkost a delikátní melancholii nezapomíná. Herecké výkony jsou v některých částech možná až na hranici přehánění, ale rozhodně to neplatí pro klíčový part "zasvětitele" Alfreda (báječný Noiret). Bio Ráj si v poklidném tempu saxofonu pohrává s nejzásadnějšími otázkami lidské existence, neobtěžuje s filozofickou komplexností, ale odpovídá jednoduchou melancholií ztraceného ráje. Ne nepodobnou té, kterou František Hrubín zachytil v Romanci pro křídlovku. Tahle místo poutí voní celuloidem a ztracenou krásou černobílých šlágrů. Film, který si mě naprosto omotal kolem prstů. Už se nemůžu dočkat shlédnutí director´s cutu. (31.12.2007)