Legenda o pianistovi

Jsou filmy, které mají 3 hodiny stopáže a Vám přijde, že je to pořád málo, že k tomu příběhu jde ještě říct mnohem víc. No a pak jsou filmy, které trvají 2 hodiny a Vám přijde, že už po hodině neměli, co říct. Legenda o "1900" je ukázka druhého z typů, jehož čest zachraňuje vždy vynikající Guiseppe Tornatore. (13.08.2010)

Chvílemi monotónní vyprávění stojí především na výkonu Tima Rotha a na hudbě legendy Ennia Morriconeho. Skvěle natočena je scéna hudebního souboje a scéna s "klavírem na vlnách". Konec je možná až příliš uslzený. Film získal v Itálii 5 Donatellových Davidů (režie, kamera, hudba, výprava a kostýmy) a Zlatý glóbus pro Ennia. (03.08.2003)

Výraz a projevy obou představitelů dvou nejzásadnějších rolí filmu byly v mých očích více než hrozné. Předností filmu je ovšem Tornatore. Pozoruhodný příběh, skvělá režie a brilantní uchopení filmové řeči. Ve filmu je scéna nahrávání improvizované klavírní skladby 1900, který během hraní zasněně hledí ven z okna na oceán, dokud si nepovšimne krásné dívky (Mélanie Thierry). V jednom záběru vidíme jakoby očima našeho hrdiny její krásnou tvář z profilu na pozadí oceánu skrze oválný okenní průzor lodi. Ona odejde a zůstane opět jen výhled na horizont za oceánem, stejně dechberoucí výjev, jako všechna předešlá zobrazení oceánu v tomto filmu, avšak i přes ten úžas se tento výjev zdá svou působivostí náhle zoufale nedostatečný. Něco tam chybí. Všechen úžas se ztratil spolu s neznámou dívkou, k níž se v té chvíli upnuly všechny touhy hrdinova srdce. Ještě jsem neviděl tak krásné filmové vyjádření lásky na první pohled. A v podobném duchu se nese skoro celý film. Proto udělám výjimku, neposlechnu protesty svého svědomí a dávám filmu jednu hvězdu navíc. (19.04.2007)

Skvělé podobenství o umělci (ale vlastně každém člověku), který není ochoten (a ani schopen) vystoupit z bezpečí důvěrně známé ulity a čelit "nástrahám" velkého světa se všemi jeho radostmi, ale i tragédiemi (vzpomínáte, jak v Biu Ráj musel Tota promítač do "světa" téměř vykopnout?) a nutnostmi volby. Morriconeho soundtrack patří k jeho pozdním mistrovským, byť se hlavní motiv v plné orchestrální parádě předvede jen během úvodních titulků. (02.03.2008)

Inu, poté, co jsem si na "Bio Ráj" ověřila, že já a pan Tornatore si ujíždíme na úplně jiných věcech, což je zcela v pořádku a má to tak na světě být, diverzita, diverzita, bych si jeho další film už nepouštěla, ale protože jsem tento měsíc zamilována do Tima Rotha, nešlo to nakonec jinak. Věřím, že má za sebou lepší výkony, a také když vidím jeho oči, cítím z nich i přese všechnu stylizaci v tomto filmu, že je spíše cold, sick bastard. (09.10.2012)